V živém vysílání Jak se vyrovnat se smrtí padl i nezvyklý dotaz, který mě přiměl sepsat samostatný článek. Zněl: „Jak se vyrovnat s partnerovou smrtí, která se vůbec nemusela udát – kdyby víc poslouchal své tělo a nehnal se jen za kariérou?“
Slyšeli jste o psychologickém principu dobýt a být? V knize ZNOVUZROZENÍ ho uvádím do širší souvislosti s pochopením zdravého života. Jako příliv střídá odliv, také v člověku se střídá například nádech a výdech. Nádech je druh napětí, výdech je druh uvolnění. Právě tak má vypadat náš každodenní život. Chceme dobývat velké cíle? Budiž. Ale mějme čas i na prosté bytí – odpočívání. Napětí je totiž v pořádku, je-li posléze kompenzováno uvolněním. Napětí, které se nijak nekompenzuje, ba dokonce navyšuje, vede k distresu.
Distres je opakem eustresu. Eustres je dobrý stres, který nám pomáhá, distres je špatný stres, který nám škodí. Nejsou to dva typy stresu. Distres se rozvine z eustresu, jestliže zapomeneme, že všeho moc škodí.
Bonapartova konstanta
Už Napoleon Bonaparte řekl: „Nepřítel není nejnebezpečnější, když o něm víme, ale když o něm nevíme.“ Jako o konstantě se mluví proto, že tato věta platí konstantně na cokoli, i na stres. Hlavním znakem člověka je adaptabilita, schopnost přizpůsobit se prakticky čemukoli. To není přednost; může to být i nevýhoda, pokud si začneme zvykat na něco zlého – třeba právě na dlouhodobý stres. Právě tím, že si zvykneme, přestaneme cítit, že se přepalujeme. Přijmeme ho za natolik normální součást života, že se mu přestaneme vzpírat, podlehneme mu. V našem životě se stane tak samozřejmým, že už na něm nebudeme vnímat nic zvláštního. A to je průšvih.
Stres je zdravý jen do té míry, pokud nám pomáhá rychle uniknout z ohrožení a přežít. Stres nám umožní sprintovat opravdu vrcholně. Problém je, že stres je tvořen pro okamžitou pomoc. Dočasnou. Nemůžeme sprintovat pořád.
Navíc i ten sprint je tvrdě zaplacen. Aby tělo mělo energii na sprint, shromáždí se do nohou energie celého těla, odebere se z procesů, které nejsou primárně důležité pro přežití. Třeba ve stresu neumíme tak dobře trávit potravu. Zhoršují se naše rozmnožovací schopnosti. „Proč bychom měli debužírovat nebo souložit při útěku před medvědem?“ Právě tak uvažuje příroda. Přetíží nás adrenalinem a kortizolem (adrenalin závratně zvyšuje výkon, kortizol krotí adrenalin, aby svou přepjatostí nepoškodil orgány), které nám nedovolí vydechnout, spát a odpočívat, a naopak vytvářejí úzkost, frustraci a nesoustředěnost. A my už to časem ani necítíme…
Sedm příznaků
V knize ZNOVUZROZENÍ, která ukazuje, jak začít nový, zdravější život, zdůrazňuji, že mě tolik netrápí lidé, kteří jsou ve stresu, ale uvědomují si to. Děsí mě naopak ti lidé, které už chronický stres přemohl, ovládl, ale oni si to vůbec nepřipouštějí. I proto pozor na tyto příznaky distresu:
- Negativní zacyklení. Psychologie má nehezké, ale trefné přirovnání: Je to, jako byste spadli do jímky plné výkalů a nemohli se z ní dostat. Váš způsob myšlení totiž vytváří další výkaly. Obvykle, když se zabýváte zřetězenými otázkami typu: „Proč mi tohle někdo udělal? Co proti mně má? V čem všem jsem nedostatečný? Jaké další vztahy se mi možná pokazí?“ Patláte se ve výkalech, což vytváří ještě větší zápach. Na psychologické úrovni platí: Toxické myšlenky plodí toxické emoce, ty vedou k toxickým činům, a ty k toxickým výsledkům, které ještě více otravují původní jedovaté myšlenky. Jinak řečeno: Kdo chce vylézt z jámy, musí především přestat kopat. Dokud kope, jámu výkalů prohlubuje.
- Bolesti hlavy. Dlouhodobý stres vyvolává dlouhodobé napětí v hlavě. Jde o takzvané tenzní bolesti – mírné, střední či silné ozvěny v mozku, zátylku a za očima. Když se neřeší, ba když se stres stupňuje, bolest přerůstá v migrénu.
- Zažívací potíže. Stres působí rychlou reakci. Ta neodpovídá konkrétním okolnostem, ale konkrétním myšlenkám – jestliže si umaneme, že jsme v ohrožení, mozek jedná tak, aby náš organismus přežil. Bizarní příměr: Jako by nastříkal dezinfekci do talíře s večeří, zatímco pořád jíme. Ve stresu je plné břicho nežádoucí přítěží, proto stres může provázet odpor k jídlu, nebo horší zažívání, když se do jídla přesto nutíme. Případně si koledujeme o IBS, syndrom dráždivého tračníku (střeva).
- Častější nemoci. Stres vyčerpává oběhový systém. Mozek v důsledku ohrožení a v zájmu přežití stále rozkazuje: „Útok, nebo útěk!“ Zvýšená srdeční frekvence navyšuje krevní tlak, aby se energie co nejdříve dostala do svalů rukou (jsme-li schopni se bránit), nebo nohou (nejsme-li schopni se bránit a musíme tedy utéct). Mezi upozaděnými systémy je i imunitní – když Vás honí medvěd, a tedy Vám jde o holý život, je jedno, jestli chytíte chřipku – tak uvažuje pud sebezáchovy.
- Přibývání na váze. Stresové reakce odkládají...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům