Věřím tomu, že…
Jsem přesvědčen o tom, že…
Nikdy nepřestanu usilovat o to,…
Také používáte tato slova? A všímáte si, jak se mění Vaše pohledy a hodnoty – podle Vašich nových zkušeností? Nejste sami. Jako mladý bych obětoval skoro cokoli za úplně jiné cíle než dnes, kdy mi zbývající dny ubývají a chyby/ponaučení přibývají.
Jak jsem psal v magazínu FC, už dávno jsem přestal věřit tomu, že…
… někdo jiný (rodič, učitel, kamarád) ví, co je pro mě nejlepší, a ví to lépe než já,
… být časově vytížený znamená žít,
… pohodlí je cílem mé životní cesty,
… jsem středem vesmíru,
… se musím zavděčit každému a kdykoli,
… můj osud je daný a já ho nemohu ovlivnit.
Když jsem dospěl k tomu, že musíme přehodnotit své první mladické přesvědčení, protože se ukázalo jako liché, měl jsem špatný pocit, že jsem roky věřil něčemu, co se časem ukázalo jako chiméra. Cítil jsem se, jako bych něco zkazil, ztratil, promarnil.
Přitom je to normální a správný vývoj člověka, který nekončí, jen mladí mají tu výhodu, že mohou ušetřit mnoho let života a dříve napnout síly dlouhodobějším směrem.
Jaká nejdelší přesvědčení jsem tedy ve svém životě opustil a co bych, mít tu možnost a být mladší, nejraději v sobě změnil?
1. Přesvědčení, že čekat má smysl.
Všichni víme, že život je krátký a že smrt se každým dnem blíží, přesto jsme pokaždé překvapeni, když se přihodí někomu, koho dobře známe. Stále více nám dochází, že odkládat své sny je jako vycházet schodiště bez toho, abychom došli na poslední schod. Pokaždé jako bychom si podšoupli pod nohy ještě další schod, takže místo abychom si někdy vychutnali...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům