Jedna firma, velký předplatitel magazínu Business Leaders, mě požádala o setkání s několika svými zaměstnanci. Všichni měli společný problém, pro firmu zdánlivě nevýznamný – problém v soukromém vztahu.

Ptáte se, co je firmě do toho? Inu, dost. Ti lidé totiž byli myšlenkami jinde. Nedotahovali pracovní úkoly. Nesoustředili se. Neměli chuť, iniciativu ani výkon. Byli imunní vůči kariérní motivaci.

Majitel by je mohl vyhodit, ale proč, když dříve patřili k nejlepším? Věděl, že když jim soukromí spraví, vydělá dvakrát. Vrátí se mu výkon, ale hlavně získá vděk.

Poslouchal jsem příběh za příběhem. Všechny měly stejnou příčinu i následek. Následek v rozbitém soukromí, ale příčinu v práci.

Někomu práce nešla, a tak si vztek nosil domů. Někomu práce šla, a tak se jí snažil dělat co nejvíc – pracoval do noci, pracoval doma, k majitelově radosti, pro stále vyšší odměny, pro stále novou motivaci, pro dávání za vzor druhým.

Jedni uvažovali o rozvodu (“když to nechápavý a netolerantní partner nechápe…”), druzí rozvod nechtěli dopustit. Ostatně, bylo jedno, JAK o svém vztahu uvažovali. Podstatné bylo, ŽE o vztahu uvažují. A pořád.

Jediné, co chce na oplátku ten, kdo Tě upřímně miluje

Když jsem si před mnoha lety ještě budoval zaměstnaneckou kariéru, přišel jsem o vztah, který jsem přitom potřeboval. Na své neúspěchy, pády, demotivace jsem byl najednou sám – doma nebyl nikdo, kdo by měl osobní zájem na mé spokojenosti, kdo by mě rozptýlil, podpořil, řekl mi tu nejdůležitější větu – že to přece jen zvládnu.

Myslel jsem, že jí to...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům