Nemám na to. Nedokážu to. Vím, že neuspěju.
Myšlenky, které nejsou v hlavě náhodou. Buď byly hlavou vyrobeny, nebo osvojeny. V každém případě mají svou příčinu.
Možná v jednom neúspěchu. Možná v opakovaném. Možná v něčím našeptávání, kterému uvěříme. Slovo samo totiž nemá moc ublížit. Tu moc mají jen ústa, kterým důvěřujeme nebo která jsou pro nás důležitá. Když ta řeknou, že něco nezvládneme, přemýšlíme o tom.
Naše hlava je největším bojištěm světa. Denně jí projde 25 000 myšlenek a ty, které si vybereme, rozhodují o tom, o co se pokusíme, anebo nepokusíme. U neúspěšných lidí vítězí myšlenky, proč se o něco už nepokusit. U úspěšných lidí opačné. Bez ohledu na jeden neúspěch, bez ohledu na opakovaný neúspěch, bez ohledu na tvrzení druhých to prostě ještě zkusit. Jinými slovy: Mít pokusů vždy o jeden více než neúspěchů.
V magazínu FC ukazuji lidi, kteří se nevzdali v rozmanitých životních situacích. V magazínu Business Leaders ukazuji lidi, kteří se nevzdali speciálně v podnikání nebo zaměstnání.
Obě skupiny spojuje jedno. Latinsky se říká: Dum spiro, spero. Česky: Dokud dýchám, doufám.
Jaké 3 postupné kroky se tedy vyplatí zkusit, pokud si přestáváme věřit, a je jedno, jak se ta myšlenka do naší hlavy dostala?
1. krok: Zbav se emoční závislosti na okolí.
U řeky žili dva muži. První bědoval, že má hlad. Druhý uměl chytat ryby, a tak sousedovi každé ráno jednu ulovil a přinesl, aby soused neumřel hlady. Věřil, že mu tím pomáhá. Věřil, že ho tím postaví na nohy.
Místo toho soused...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům