V táboráku praskalo dříví a já prožíval déja vu. Seděl jsem kolem ohně na příměstském táboře, jen tentokrát ne jako dítě a jeden z účastníků, ale jako host. V tom místě, kde jsem se jako kluk poprvé zamiloval, jsem měl nyní přednášet. No, přednášet – spíše povídat si s dětmi o vztazích.
Kluci a holky byli shromážděni ve vyrovnaném počtu, ale kluci se téměř neptali. Jako vždy. A když už se ozvali, jen proto, aby komentovali dotazy holek. Nejvíce se posmívali jednomu. Ta mladá slečna se zeptala: “Jak poznám správného partnera?”
Odpověděl jsem: “Především tak, že je to víc Chlap a míň Chlapeček.”
Kluci vyprskli smíchy. Rukama naznačovali, že asi myslím velikost mužského přirození. Usmál jsem se také, protože jsem v nich viděl sebe před pětatřiceti lety. Měl jsem stejné myšlení. A stejně jako oni bych ztichl a zpozorněl, kdyby se tehdy moje kamarádka nespokojila s mou odpovědí a žádala o upřesnění: “Ale jak poznám, který například z těchto kluků,” rozhodila ruce do pléna, “by mohl být správný partner, když navenek se všichni zdají stejní?”
Kluci sledovali, co odpovím. Chtěli vědět, kam patří právě oni. Který z nich má šanci být objektivně zajímavý, a který se zajímavým jen subjektivně dělá ve své mysli.
“Navnímáš to velmi snadno,” odpověděl jsem té dívce. “Vycítíš, kdy se víc zajímá o velikost Tvého štěstí než o velikost Tvé podprsenky, kdy Ti s něčím pomůže ne proto, že by Tě považoval za slabou nebo neschopnou, ale proto, že Tě respektuje a že Tvoje spokojenost je jeho priorita, a kdy” obrátil jsem se na kluky, “s Tebou chce nejen spát, ale taky vstávat…“
Co to vlastně obnáší?
Když jsem v roce 2016 napsal Dvanáct srdcí, knihu o přerodu Chlapečků v Chlapy, přiznal jsem v ní, kolik dětinských chyb jsem nasekal já sám. Nejvíc mě o vztahu k ženám naučil brácha. Byl o osm let starší a jednoho dne zničehonic zůstal sám na své tři malé dcerky, přičemž nejmladší byl jeden rok. Tehdy jsem sledoval jeho zápolení s osudem a ptal jsem se: “Brácho, jak můžeš jako muž vědět, jak se má dívka vychovávat v ženu?”
Brácha se lakonicky usmál a odvětil: “Petře, ale úkolem táty není učit dceru, jak být dámou, ale jak se ZACHÁZÍ s dámou.”
Už jako děti jsme spolu sdíleli jeden sídlištní pokoj. Nezapomenu, jak mě fascinovaly knihy, které brácha četl. Například Hovory k sobě od Marca Aurelia – římského císaře, který už ve 2. století napsal: “Nikdy nemarni čas vysvětlováním, jak by se měl chovat velký muž. Prostě takovým buď.” Čili: Ukazuj to!
Činy. To byla ta odpověď. Kluky u táboráku však neuspokojila. Z jejich středu se vztyčil jeden a netrpělivě zvolal: “Ale pane Casanovo, JAK? Jak být tím správným Chlapem, a to nejen pro ženu, ale i sám pro sebe? Co všechno to vlastně obnáší?”
Mohl jsem jim zopakovat svou odpověď v článku 7 rozdílových věcí, které gentleman dělá jinak. Mohl jsem vysvětlit, že pojem gentleman je odvozen z anglického gentle, laskavý. Gentleman je laskavý muž. Jenže kluci by znovu opáčili: “Ale, pane Casanovo, co všechno to vlastně obnáší?”
Mohl jsem jim popisovat, že laskavost vychází z úcty, respektu, milování. Ze zdvořilosti, vychování, charakteru. Ale i to by pro děti byla jen rámcová slova. Dál by se ptali: “Ale, pane Casanovo, co všechno to vlastně obnáší?”
Mohl bych mluvit o obsahu těchto pojmů, jakož i o tom, že kdo je Chlap, či Chlapeček, v tom nehraje roli věk, nýbrž vyzrálost – že je tudíž možné potkat stejně tak dvacetiletého Chlapa jako padesátiletého Chlapečka, a současně zdůraznit, že z Chlapečka Chlapem je možné vyrůst i jediným okamžikem, či jediným činem. Mohl bych převyprávět mnoho případů z uzavřené skupiny, kde Chlapeček zbytečně ztratil milující ženu, anebo kde naopak žena až pozdě zjistila, že ztratila milujícího Chlapa. Ale věděl jsem, že ti kluci by se dál ptali: Tak co konkrétně začít dělat jinak?
Je to jedna z nejčastějších otázek, jaké dostávám. Proto věnuji odpovědi dnešní klubový článek na Vaše přání. Pojďme si, prosím, těch pět dělicích čar mezi Chlapem a Chlapečkem vysvětlit jednu po druhé:
1. znak: CHLAP Tě zkrásňuje
Už Miloš Kopecký na sklonku svého života poznamenal: “Každá žena je krásná, ale většina o tom neví.”
Při osobních setkáních potkávám vážně krásné ženy, ale něco jim chybí. Šťastný pocit. Opravdová krása.
Nezáleží na věku ženy. Každá se po boku správného partnera změní, zkrásní. Její vnitřní pocit, naplněnost, se promítne navenek – jako film z vnitřní promítačky na plátně kina. Při úctě ke všem kosmetickým společnostem ještě žádná nevytvořila lepší make-up než šťastný úsměv. Ano, usměvavá žena je vždy krásnější. Protože vnější krása přestává být jen fasádou. Začne být faktem.
U táboráku sebou kluci škubli. Chtěli se zeptat, CO přesně říkat, aby to na dívčí tváři vykouzlilo úsměv. Ale podstata chlapa-čaroděje není v tom, CO říká, ale JAKÉ pocity vytváří. On nemusí vůbec mluvit. Zahrnovat ji sliby. Číst jí z Máchových veršů. Říkat jí, jak je pro něj důležitá. Ani košatě vyprávět, jak ji miluje. To všechno může, ale nemusí. To všechno je totiž zřetelné už ze způsobu, jak s ní zachází. Z jeho činů. Z toho, jak se s ním cítí.
2. znak: CHLAP Tě mění k lepšímu
Žena je emocionální stvoření. Pocity jí neklamně signalizují, jak jí ve vztahu je. Cítí se špatně, když ji muž nepřijímá, pak si jeho odmítavý postoj iracionálně (emocionálně) spojuje se svou (nedostatečnou)...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům