Výtky, které nikdy neuslyšíš…

Byla plná KDYBY. Ptala se “Co když tento není pravý/jiný bude lepší?”, “Co když jsem osudový vztah už minula/ještě nepotkala?”, “Co když marním čas s někým, kdo mi jen krade roky a skončí to stejně jako s předchozím?”

Byly to určitě užitečné otázky, jen měly jednu chybu: Pokládala je ve své hlavě, nikdy nahlas.

Po ránu ji políbil a popřál jí krásné ráno. Odpoledne se s ní šťastně vítal. Večer se s ní miloval… A přitom netušil, co hrozného jí běhá v hlavě.

Kdykoli jsem až příliš spokojený ve vztahu, vezmu auto a jedu na Šumavu. Zastavím u Čeňkovy pily a dál jdu pěšky údolím Vydry – mořem balvanů, spadaných z kopců do říčky. Na všech jako by visel nápis: “Petře, dávej si bacha na svůj vztah.”

Pokud neovládneš domněnky, domněnky ovládnou Tebe

Ty ohromné valouny původně byly v zalesněných kopcích. Jak však proudila voda z dešťů, zalézala do spár, prasklin a záděr. A když se potom ochladilo, kapky mrazem zvětšily svůj objem. A prásk! Kameny jako detonací odpálily dolů do údolí.

Byly to nepatrné kapky, které dlouhé roky narušovaly základy. Tak jako je neslyšný vytrvalý proud domněnek, který může den za dnem nahlodávat vztah.

Až otevřete mou novou knihu 100 nejkratších cest k Tobě, zjistíte, jak málo je o čtení a jak hodně o mluvení. Celou jednu část věnuji síle myšlenek/domněnek a ukázkám, co všechno dokáže zavinit mlčení.