“Neber si to osobně…”

To radí don Miguel Ruíz ve své knize Čtyři dohody. “I když se nějaká situace jeví jako osobní, i když Vás jiní přímo urážejí, nemá to s Vámi nic společného. Dokonce i když někdo vytáhne pistoli a střelí Vás, není v tom nic osobního.”

Moudré doporučení, bohužel těžko uskutečnitelné v dnešním reálném světě – v době, kdy Vám pomluva, šířená rychlostí internetového signálu, může zničit život; kde dobře mířené udání může i rodiče připravit o dítě (“do vyšetření případu”); kde jste společností už při pouhém osočení automaticky považováni za vinného, ba odsouzeného.

Zlé slovo je jako železný hřebík zatlučený do dřevěných vrat. I když ho posléze vyvrátíte (hřebík vytáhnete), stopa ve Vás (ve vratech) už navždy zůstane.

Navíc člověk je citlivá bytost. A společenská. Odpradávna se snaží zabránit tomu, aby byl vyhnán z kmene – sám se cítí slabý, ohrožený, mimo kmen daleko snáze zahyne. Proto nese tak špatně, kdyby měl něčím zlým slovem ztratit svou dlouho budovanou pozici v určitém společenském prostředí nebo v práci.

Jak tedy obstát v dnešní “době ledové”, éře chladnoucích vztahů? – tak zní téma příštího vydání magazínu FC, které ukáže, jak překonávat podrazy, falše, lži přímo do očí. Získat specifické číslo 4/2017 je možné zde.

Co se budeme učit?

1. Ovládat strach z kývající se lodi

Tak říkají psychologové jevu, kdy sotva uvidíme houpající se loď, oživí se v nás nepříjemné vzpomínky na žaludeční nevolnost. Ba už jen z té představy se nám skutečně udělá špatně!

Takto lze jediným posměchem (například v dětství) vyřadit člověka na dlouho z kolektivu. Postačí mu jen představa, že by neuspěl, a “nevstoupí na palubu”. Neustále se zaměřuje pouze na to, CO cítí, ne PROČ to cítí.

“Hele, tohle bys neměl dělat… tohle si oblékat… vypadáš při tom hrozně… moc Ti to nejde… všichni se Ti za zády posmívají, ale do očí Ti to neřeknou…” – maličké hřebíčky, které zanechávají nevratné stopy v naší mysli. A pak stačí jediná představa podobných slov, a my jsme snadnou obětí něčí špatné nálady.

“CO jsem mu udělal špatného?” řešíme potom. Místo abychom se spíše ptali: “PROČ mi to vlastně vadí?”

2. Poznávat svou reaktivitu

Ve vztazích jsou dva škodlivé přístupy: reagovat přehnaně a reagovat nedostatečně. Reagujeme-li nedostatečně, ten, kdo nás má v hrsti, si to vykládá jako naši slabost a “přitopí pod kotlem”...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům