Silný muž pro silnou ženu aneb Co potřebují Alfy ve vztahu

“Mám úžasnou ženu,” dmul se pýchou. “Soběstačnou, sebevědomou, nezávislou.” Vtom znejistěl. “Sakra… K čemu vlastně ona potřebuje vztah? K čemu mě?”

Potřeboval cítit, že ho žena potřebuje, že se bez něj neobejde…

Třeba že ji zajistí. Jenže ona se uměla zajistit sama…

Nebo že dokáže vyřešit její problémy. Jenže ona si je uměla vyřešit sama…

Neseděla jako zkroušená oběť, nečekala na zázrak, až muž přijde se spásným řešením, odpovědí na její otázku. Otázek byl plný on – hlavně té Jak zacházet s její silou?

O divokých koních

Jak píšu ve svých knihách, Alfy – ať muži, či ženy – jsou imponující lidé. Vědí, co chtějí, jak toho dosáhnout, a pak si pamatují, kolik úsilí je to stálo. Nečekají na partnera, až udělá první krok nebo až je následuje. Nejsou submisivní. Jdou, s druhým, nebo bez.

Přitahují. Jako divocí koně. Lidé je chtěli ovládnout, a tak je nepochopitelně lovili, až je v mnoha místech vybili. Například tarpany. Slabé lidi tihle koně vždycky shazovali, silné respektovali. Jako to dělají Alfy v životě.

Můj přítel ji zkoušel zkrotit “po dobrém”. Nabízel jí modré z nebe, když přestane pracovat a stane se na něm závislou, chtěl rozhodovat o jejím čase, její svobodě, dokazoval jí, jak moc se jí sám podřídí, obětuje, a totéž vyžaduje od ní. Nepochodil. Byla jako tarpan, který se odmítal chytit do lasa.

A tak to zkusil po zlém. Z cukru se stal bič. Nechodil na schůzky, dával se vidět v objetí s jinými, snažil se ukázat, jak i on je soběstačný, nezávislý – jak ji “nepotřebuje”. Bohužel zapomněl, že Alfy nemarní čas. Nejsou méně zranitelné než jiné ženy, a právě proto, pro bolest, kterou cítí ze lži, falše a neupřímnosti, brzy odcházejí, a nejen to, hlavně se nevracejí.

O sklenici a vodě

“Silní lidé,” vysvětlil jsem svému příteli, “nemívají snadnou minulost. Jsou silní proto, že v minulosti zesílili. Všichni zesilujeme překonáváním těžkostí, bolestí, proher. Tito lidé tedy často pláčou ne proto, že by byli slabí, ale proto, že byli silní příliš dlouhou dobu.”

V restauraci jsem vzal dvoudecovou sklenici a půllitrovou láhev minerální vody. A lil jsem. Voda brzy přetékala a já jsem vyprávěl příteli: “Ta voda jsou těžkosti, bolesti, prohry. Když už jich je v životě moc, dojde Ti, že musíš něco změnit,” přestal jsem lít, “že více vody nepotřebuješ.”

Mnohé Alfy najdete samotné s dětmi. Chtějí...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům