Promiň, už nikdy to neudělám. Věta, která ji znovu donutila uvěřit a vzít ho zpátky.

Teď už jsem opravdu ponaučený. Řekl a objal ji. Nazýval jsem ho Kolovrátek. Svou partnerku podváděl, ponižoval, napadal. Způsobil, že skončila na pohotovosti. Okolí bylo přesvědčeno, že teď už musí být konec – že teď už kalich trpělivosti musel přetéct. Ona už také byla rozhodnutá, ale…

Promiň, už nikdy to neudělám, znovu řekl – a měl ji zpátky.

Tomu vztahu se říká revolverový. Pokaždé, když Kolovrátka vezmeš zpátky, je to jako když mu znovu nabiješ a podáš revolver s tím, že se předtím netrefil. Dáš mu tolik příležitostí, kolik bude chtít, ve víře, že teď už se opravdu ponaučil a že to bylo naposledy.

Nebylo.

Tolik se snažila, aby ji příště už nepodvedl, neponížil, nenapadl. A pak přišla z noční domů – a tam on na šrot opilý, s jinou ženou… Zpočátku bouchala dveřmi, později už těm dvěma dokonce uklidila. Zpočátku měl on sebereflexi, později ji před nahodilou milenkou ještě dál urážel a hrozil bitím.

Snažila se od toho všeho utéct, ale všude ji dostihlo jeho Promiň, už nikdy to neudělám.

Proč to chápu

Vzal jí veškerou hrdost a dal jedinou životní touhu – změnit ho. Veškeré okolí nad ní zlomilo hůl, případ byl přece “tak jasný” a “každý to viděl”, že od něj musí odejít.

Protože nikdo jí nerozuměl. Člověka, řídícího se srdcem, nemůžete pochopit rozumem. To dokáže jedině jiné srdce. A já jsem jí rozuměl.

Čím déle v tomto pavztahu byla, tím více ztrácela sama sebe. A tím více se snažila sama sebe nalézt tam, kde sama sebe ztratila – u něj. “Jsem na pokraji sil. Beru antidepresiva, navštěvuji psychologa, ale je to pro kočku. Všechno mi pomůže na chvíli, ale pak na mě všechno padne a je mi mnohem hůř. Uvědomuji si, jak jsem si zkazila život, jak jsem ztratila všechny přátele, jaká jsem byla silná, vyrovnaná, a už nejsem. Neumím se k této minulosti vrátit, protože ho nedokážu dostat z hlavy.”

[caption...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům