Znáte tu keltskou hádanku?

Je to mocnější než Bůh.

Ubližuje to víc než ďábel.

Neúspěšní to mají.

Úspěšní to potřebují.

Má to 6 písmen.

—

Nevíra.

Když nevěřím, Bůh nade mnou ztrácí moc. Nemůže mi pomoci.

Když si nevěřím, ubližuji si víc, než mi může kdokoli jiný ublížit.

Neúspěšní jsou nevíry plní. Proto se o nic, co by je mohlo vytáhnout, nepokoušejí a neúspěšnými zůstávají.

Úspěšní ale nevíru do značné míry potřebují. Motivuje je. Protože věří sami v sebe, vnější nevíra nad nimi nemá žádnou moc.

Cesta přes nevíru

Nový magazín FC, který najdete ve svých schránkách už koncem měsíce, je o překonávání nevíry a cestě, o které víme, že bychom jí měli jít – ale současně se jí bojíme a pochybujeme. Máme sklon raději zůstat tam, kde se necítíme dobře. Máme strach z neznáma.

Na všech setkáních, First Class Coffee a autorských čteních ten dotaz dostávám: Co dělat, když se cítím nedostatečně, méněcenně, ztraceně; když nevěřím v sebe, tudíž v nic, co je možné dokázat? Nové vydání bude o sebevědomí – substanci, kterou si vytváříme. A my si ukážeme jak.

Vytvořit si sebevědomí je ale jen polovina výzvy. Poté si totiž sebevědomí musíme také udržet. A jak si něco pozitivního chcete udržet v prostředí negativních lidí?

Jak přemoci vysavač

Je prokázáno, že každý z nás je průměrem pět nejbližších osob, s nimiž tráví nejvíce času. Prostředí nás ovlivňuje více, než si myslíme. Někdy nemůžeme blízké osoby vyměnit. A ony z nás vytahují dobrou energii, naději, vpouštějí do nás jed, chtějí, abychom byli otrávení a nevnášeli do jejich prostředí pocit, že snad lze se životem pozitivně pohnout. To žádný negativní člověk nechce.

Zjistí-li negativní člověk, že se svým životem mohl už dávno pohnout, jeho pocity se ještě prudce zhorší. Uvědomí si, že promarnil dosavadní život. Uvědomí si, že žil ve lži. Uvědomí si, že je bezcenný. Uvědomí si, že na druhé nestačí. Při negativním způsobu přemýšlení ho ale žádné z uvědomění nepřiměje konat. Naopak úspěšní ho naštvou ještě víc.

Ale to je jeho boj. Ten náš spočívá v tom, že si musíme uvědomit jedno základní pravidlo: Ani všechny oceány světa nepotopí loď, dokud se voda nedostane dovnitř. Lodě totiž nepotápí voda, která je kolem nich, ale která pronikne do nich.

V našem případě je tou vodou jed, negace, nevíra v sebe.

Dá se vůbec obstát v prostředí negativních lidí? Jistěže dá. Ostatně – rozšíříme-li svůj pohled – všichni v takovém prostředí žijeme. Je to na jednu stranu dobře. Učí nás to sedmi základním dovednostem ve vztahu k otravovačům a vysavačům energie.

Prostředí si nevybereme. Mnohdy ho ani neovlivníme. Ale to nevadí. Vždycky si můžeme vybrat a ovlivnit to, jak k těmto lidem přistupujeme.

Co nám tedy pomůže udržet pozitivní přístup?

Nastavme si svoje limity

Negativní lidé nevěří v sebe. Jsou plni nevíry. Někdy to ani není jejich vinou. Jen uvěřili, často v dětství od svých autorit, že nic nedokážou, nejsou dost dobří, nemají žádnou přednost a v ničem se nemohou zlepšit.

Jestliže nevěří, nemáme šanci je přesvědčit o opaku. Když Vám někdo nevěří, Vaše slova nemají žádnou hodnotu.

Problém je, že každý jsme schopni dát jen to, co v sobě máme. Negativní lidé mají jen nevíru. A tu nám předávají. Nutí nás poslouchat jejich nářky, obviňují nás, závidí, nenávidí.

Ačkoli se zdá, že od negativních lidí není úniku, je. Musíme si však nastavit hranici. Vadí-li nám, že někdo v naší blízkosti kouří, odsedneme si. Pokud si neodsedneme, budeme vdechovat kouř. Tak prosté to je.

Odstup nemá jen fyzickou rovinu. Je možný i v komunikaci. Jedním z nejrychlejších způsobů, jak umlčet negativní tok myšlenek a slov nějaké osoby, je zeptat se jí: A jak hodláš řešit problém, na který si tolik stěžuješ?

Existují jen dvě možnosti, obě pozitivní. Buď ta osoba zmlkne, protože ve skutečnosti žádný problém řešit nechce, anebo se zaměří na řešení, tudíž konstruktivní (pozitivní) myšlení. S negativním myšlením nelze vytvořit pozitivní řešení.

Nevýhodou je, že ať první, či druhá alternativa vydrží jen dočasně. A co pak?

Odpovídejme, nereagujme

V čem je rozdíl mezi odpovědí a reakcí?

Reakce je instinktivní. Bezmyšlenkovitá, často emotivní a poháněná egem. Příroda nás touto schopností obdařila pro chvíle, kdy potřebujeme rychleji jednat než myslet, třeba když hrozí akutní nebezpečí, potkáme-li u své jeskyně medvěda.

Instinkt je rychlejší než myšlenka a logická úvaha. Tam, kde není nutné spěchat, rozum nabídne odpověď, tedy reakci s rozmyslem.

To, zda vytváříme odpověď, nebo reakci, poznáme podle míry emocí. Jsme-li vyrovnaní, odpovídáme. Jsme-li emotivní, často bez racionálního obsahu.

Hněv, pomstychtivost, oplácení v emocích, to všechno nám bere pozitivní energii a stahuje nás na úroveň negativních lidí, kteří si s námi následně již poradí – ve svém prostředí svou zkušeností. Naopak kdykoli odpovídáme s rozvahou či vůbec, negativní lidé obvykle naši frekvenci vůbec nezachytí.

Zavádějme v diskusi lehčí témata

Negativní pocity spouštějí v lidech zdánlivě banální diskuse.

– “Jak se máš? Taky tak hrozně jako já?”

– “Právě jsem se vrátil z dovolené.”

– “Cože? A bylo tam alespoň špatné počasí?”

– “Ne, fajn, užili jsme si to.”

– “Cože? A jsi aspoň naštvaný, že...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům