Všimli jste si té zvláštnosti? Nádraží a letiště, kde se vítají či loučí lidé, vidí kolikrát upřímnější polibky než svatební sály. Stěny nemocnic, kde lidé vzdorují smrti, slyší někdy upřímnější modlitby než zdi kostelů. I v Léku pro duši, své nové knize, kde ukazuji, jak být sobě terapeutem a pomoci si od duševní bolesti, vysvětluji, kolik zbytečného trápení zažívají lidé kvůli neupřímnosti jiných, ale také kvůli neschopnosti být upřímní sami – kvůli strachu, že protistrana upřímnost neunese.
Nechci Ti ublížit (a proto Ti lžu)
Jeden z bolestných případů, který mě přiměl Lék pro duši napsat: Míša měla dlouhý vztah s Filipem. „Až moc dlouhý,“ cítil Filip. Svěřil mi, že v něm zůstával „jen ze slušnosti“. Prý nechtěl Míše ublížit rozchodem, když věděl, že ona mu nikdy neublížila. Potíž byla ve zdravotní komplikaci, kterou Míša měla a která s každým dalším rokem snižovala pravděpodobnost, že v životě otěhotní. Lékař jí řekl: „Nejpozději do 30. roku věku, pak už to, Míšo, nepůjde.“ A Míša si miminko moc přála…
To, že Filip po jejím boku zůstává, chápala tak, že také chce miminko a být s ní. Že si jsou předurčeni. Jenže Filip o jejich 29. narozeninách zničehonic přiznal: „Promiň, ale já Tě vlastně nemiluji. Všechno jsem si rozmyslel, ani rodinu nechci. Odcházím.“ Míša byla v šoku. „Proč jsi mi to neřekl dřív?“ „Protože jsem Ti nechtěl ublížit,” argumentoval Filip. „Nechtěl“ jí ublížit, a tak jí ublížil víc, než si uměl představit. „Vždyť jsi mi vzal čas, po který jsem měla ještě možnost s někým jiným otěhotnět.“ Filip si uvědomil, že vzal Míše nejen dlouhodobé iluze, ale tu nejdražší hodnotu, kterou každý z nás má – kus života, který když jednou prošvihnete, už ho nevyreklamujete zpátky.
Týden nato se Míša dozvěděla, proč Filip přišel s pravdou právě nyní. Ačkoli tvrdil, že v tom „není nikdo jiný“, na sociální síti potvrdil vztah s jinou ženou. A ta uvedla, že s ním čeká miminko…
Proč vlastně neříkáme pravdu, a pak toho litujeme?
V Léku pro duši ukazuji způsoby, jak se vyrovnat s duševní bolestí, ať jste ji utrpěli od jiného člověka, nebo ať jste ji sami způsobili někomu druhému.
Filip sám sebe označoval za férového kluka. Od první chvíle věděl, že „by měl“ být k partnerce upřímný. Ale… V minulosti zažil, že po něm druzí vyžadovali upřímnost, avšak jenom do chvíle, než Filip skutečně upřímný byl – a pak to těmto lidem začalo vadit. Byl u nich právě proto za špatného. A on nechtěl být už nikdy za špatného. Při každém pohledu na milující a šťastnou Míšu neměl srdce ji zranit, její lásku, důvěru, naději, a to hlavně když mu docházelo, že ji vlastně nikdy nemiloval, ba že miluje úplně jinou ženu.
Když to, i s miminkem, prasklo, spatřil pravdivý pohled na odhalenou lež – pravda totiž není vždy krásná, tak jako krása nemusí být vždy pravdivá. Míšu uviděl zlomenou jako nikdy, že až teď si vyčítal, že pravdu neřekl hned na začátku. Bolela by ji. Ale ne tolik, jako od té chvíle každý její pohled na Filipův profil na sociální síti, kde zveřejňoval rostoucí bříško nové partnerky, pak také její porod i štěstí s krásným miminkem.
Míša mi tehdy napsala, že přemýšlí skočit pod vlak. Tak jsem se o jejich případu dozvěděl. Chápal jsem její pocity, ale také jsem jí položil otázku: Proč Ty? Proč pod vlak skáčou lidé s DOBRÝM srdcem, kteří milovali, věřili a dělali pro vztah maximum? Ale já jsem nechtěl, aby pod vlak skočil ani Filip. I proto vznikl Lék pro duši, aby se podobné příběhy už neopakovaly, respektive aby si lidé, pokud už zažijí takovou pekelnou zkušenost, mohli pomoci z duševní bolesti a vyšli z ní silnější.
Proč si nekomplikovat život
Filip měl nejen výčitky svědomí. Cítil i to, že mu nová partnerka nevěří. Byl-li schopen lhát roky Míše očí, jak by mohla věřit tomu, co říká přesvědčivě do očí jí? Tak došlo na Rouchefoucauldova slova: „S tím, čeho se na nás dopustili druzí, už se nějak vyrovnáme; horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“
Zodpovězme si, prosím, tři základní otázky:
- Proč je tak těžké tomu, kdo nás upřímně miluje, upřímně říkat pravdu, ať je sebevíc bolestná?
- Proč vlastním lhaním způsobujeme bolest jemu, ale současně i sobě?
- Proč máme pocit, že lhaním čerpáme dlouhodobému výhodu nebo zisk?
Zní to paradoxně, ale větší práci než s Míšou jsem měl s Filipem.
Potřeboval pochopit mnohé. Například, že upřímnost:
- Neznamená říct nutně všechno, co máme zrovna na mysli, ale nutně myslet všechno tak, jak to říkáme. Upřímnost je součástí osobní integrity. Nejblíže má ke slovu „přímost“. Přímost znamená dostat do jedné roviny (přímky) to, co děláme – s tím, co říkáme –, a s tím, co si myslíme.
- Znamená čitelnost člověka. A to také směrem dovnitř. Nejsme-li upřímní, nerozumíme ani sobě. Navíc čitelnost vytváří důvěryhodnost. Když sami sobě nerozumíme, nevěříme si. A nevěří nám ani okolí. Kde mizí důvěra, se prostě vytrácí i vztah. Partnerský či osobní.
- Znamená vážit si času svého i času druhého člověka, který nám podává srdce na dlani, který se nám odevzdává, který nám důvěřuje, který na nás spoléhá. Být neupřímní a myslet si, že tím druhému neubližujeme, je strašlivý omyl, protože právě neupřímností ubližujeme tomu, kdo nám důvěřuje, vztahu, který spolu máme, ale i sobě, své pověsti, vůbec nejvíc.
Práce s Míšou byla snazší proto, že pro Míšu bylo snazší najít si lepšího partnera. A Filip pak těžko nesl, o kolik šťastnější než s Filipem je Míša s někým novým. Sice to chvíli trvalo, ale nakonec má i vytoužené dítě. Ne vlastní. Vychovává dítě svého nového partnera, jehož manželka zahynula při dopravní nehodě. A byť to dítě není její, je Míša skvělou mámou.
A Filip o to víc nešťastný, o jak skvělou mámu i ženu se svým vlastním rozhodnutím připravil. Filip totiž zůstal sám a silně toxický vůči sobě. Mamince svého dítěte kladl za vinu, že ho připravila o Míšu. Nadělal mnoho zbytečné bolesti jiným lidem. A to si neuměl odpustit. Potřeboval pochopit, že všechny zdi, o které si rozbíjí hlavu, jsou a vždy byly jenom v jeho mysli. Život totiž není složitý, to jen my si ho komplikujeme a úplně zbytečně:
1. Být upřímnější je jednodušší než lhát
Vždy je lepší pravda a jeden konec s bolestí než lež a bolest bez konce. Vždy je lepší žít jednoduše než komplikovaně. Vždy je lepší být tak primitivní, že dělám, co říkám, a říkám, co si myslím. Vždy je lepší získávat než ztrácet důvěru.
Vím, že mnoho lidí si myslí, že důvěru získají snáze lží, přetvářkou, falší. To je ale omyl. Je to přesně naopak. A já se ptám: Proč předstírat upřímnost? Buďme prostě upřímní. Není to jednodušší?
2. Pokud Vám záleží na názoru druhých a nechcete jim být pro smích,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům