Přijímáš své emoce takové, jaké jsou? Nebo se je snažíš změnit?

Patříš k těm, kteří usilují o jejich ovládnutí, nebo se jim automaticky podřizuješ?

Přemýšlíš o nich? Odkud se berou? Proč je Ti chvíli dobře a záhy špatně? Proč Tě tolik ovlivňují? A proč stačí něčí hloupé slovo nebo podlý čin, a hned máš po náladě? Proč se nad to neumíš povznést? A proč někdo jiný ano? V čem to je?

S tím, jak první z Vás dostávají do schránky nové vydání magazínu FC (více o něm zde), množí se Vaše otázky právě na zkrocení emocí. Jak se nedat zadávit smutkem, hněvem? Jak najít útěchu ve vnitřním klidu, v procesu vděčnosti (i za to špatné)?

Zajímá Vás to? Pokusím se ukázat 3 způsoby, jak regulovat své emoce ke svému prospěchu.

Běžný přístup: voda a dveře

Emoce jsou energie. Mají sílu nás zvednout i srazit. Jsou jako vodní proud a my jako surfaři. Obvykle si tedy vybíráme naše oblíbené emoce (radost), když je nám dobře, a snažíme se na té vlně jet a vydržet co nejdál.

Stejně tak se zuřivě vyhýbáme takzvaným nežádoucím emocím (strach). Někdy jsme jako domácí za dveřmi, neopatřenými kukátkem. Někdo zvoní, my pootevřeme, a vidíme-li nežádoucího souseda, snažíme se rukama nohama blokovat dveře, jen aby nevstoupil. Křičíme, jak je špatný, bojujeme s ním, hádáme se s ním…, zkrátka, soustředíme se na něj a vyplýtváme veškerou energii.

A ve skutečnosti se ten soused nikam netlačí. Stojí na prahu a se smíchem pozoruje, jak se sami rveme s vlastními dveřmi a jak to na nás zanechává následky. Když pak vysílením padneme za svými dveřmi, ten soused si jen nasadí klobouk a odejde. Nemusel nic dělat. My jsme se vyčerpali sami.

Co je emoční regulace: cesta a cíl

Prominete jednu odbornou definici? Emoční regulace jsou procesy, kterými jedinci ovlivňují své emoce. Ty procesy mohou být automatické, tedy bezděčné, které si ani neuvědomujeme. Příklad: Sledujeme film, naskytne se děsivá scéna a my automaticky zavřeme oči. Omezíme tak příjem negativních informací a nevytváříme si ještě horší emoce. Anebo – to je druhá varianta – regulujeme své emoce vědomě, často nuceně. Příklad: Máme první rande, jsme nervózní, buší nám srdce, ale my se snažíme usmívat. Stažením lícních svalů aktivujeme hormony, které nám dělají lépe.

Své emoce můžeme rovněž regulovat cílem, nebo cestou. Tak psychologové říkají dvěma způsobům, kterými se snažíme přeprat negativní emoce. Cílem je míněno soustředění na osvědčený bod. Příklad: Abychom zmírnili zármutek, pustíme si prověřenou komedii. Pamatujeme si totiž, jak jsme se při ní naposledy cítili – jak jsme se smíchy popadali za břicho....

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům