„Nezvládnu to,“ řekl Martin, „ani se o to nebudu pokoušet.“
Renata to nedokázala změnit. Martinovo zaryté přesvědčení znělo: „Nedopadne to dobře.“ Nedám vztah. Nepřekousnu Tvou minulost. Nesmířím se s tím, co nemohu ovlivnit. Vyberte tu větu, kterou chcete. Na obsahu nezáleží. Záleží na síle hlasu, který to druhému člověku namlouvá. Slabé Já je vždy intenzivní.
Když jsem psal metodickou knihu ZNOVUZROZENÍ (o tom, jak začít nový život, jak se konstruktivně pustit minulosti, která nás zformovala do přítomného stavu, a to i nelichotivého, který dál trpět nechceme), měl jsem zkušenost s nespočtem případů negativního zacyklení. Že nevíte, co to je?
Negativní myšlenky vytvářejí negativní pocity. Negativní pocity vytvářejí negativní činy. Negativní činy vytvářejí negativní výsledky. Negativní výsledky vytvářejí ještě negativnější myšlenky, jež vytvářejí ještě negativnější pocity, jež vytvářejí… však můžete ve spirále pokračovat dál. Je to jako hloubit jámu a být sami na jejím dně. S každým cyklem snižovat naději, že z jámy vylezeme.
V knize ZNOVUZROZENÍ proto zdůrazňuji: Když chcete vylézt z jámy, předně musíte přestat kopat. A alespoň tím něco změnit.
Dvě Já
Všichni máme v sobě dvě Já. Slabé a Silné. Silné říká: „Vím, co chci i proč za tím jít.“ Slabé oponuje: „Mám důvod, proč za tím nejít.“ Silné říká: „Pokus se o to, máš na to.“ Slabé říká: „Ani se o to nepokoušej, nemáš na to.“ V časech novoročních předsevzetí Silné Já říká: „Na tomhle záleží. Musím to dokázat.“ Slabé Já současně odrazuje: „Vzdej to. Nemůžeš to dokázat. Nezáleží na tom.“
Jak je možné, že jsou obě Já součástí jednoho myšlení, když jdou proti sobě? Jak Slabé Já chápat a Silné Já posilovat? Proč má Slabé Já nad námi tak velkou moc? Proč se Silné Já své moci tak často zříká? O tom všem je ZNOVUZROZENÍ, kniha postupných změn, které stojí za to prozkoumat a v našem vnitřním i vnějším světě zvládnout. Jako to potřeboval dokázat Martin. A to ne jen kvůli vztahu s Renatou, ale také kvůli sobě. Zpochybňovat vlastní sílu totiž znamená dávat sílu vlastním pochybnostem. Dát Slabému Já větší slovo i na dalších křižovatkách, na nichž se Martin v životě ocitne.
Pět metod
Slabé a Silné Já jsou dvě části téhož mozku, které dokážou interpretovat skutečnost ze špatného nebo dobrého úhlu pohledu. Záleží na tom, pro který z těch úhlů se rozhodneme.
Chyba, porážka, selhání – to všechno jsou jen slova, kterým dáváme zabarvení my sami. Před lety prošla americká námořní pěchota (USMC) zajímavým experimentem. Členům tohoto elitního útvaru oznámili: „Budete čelit hrozbě.“ A sledovali hormonální reakci. Ačkoli všichni členové útvaru slyšeli stejné oznámení, jedné části se okamžitě vyplavil testosteron, bojový hormon, kdežto druhé části kortizol, stresový hormon. Jedni byli připraveni stát se hrdiny, druzí měli sklon couvnout nebo se bát. Nebyla to vědomá reakce, jen ukázka toho, jak který člen historicky zpracoval minulost – v kom doposud prožitá válečná traumata měla potenciál vyvolat posttraumatickou stresovou poruchu, anebo naopak posttraumatický růst.
Co ve Vás budí slovo hrozba? Touhu bránit se útěkem, nebo touhu bránit se útokem? Ať jedno, či druhé, je to přirozený důsledek příběhu, který nosíte v sobě a který souvisí s Vaší minulostí. I proto se kniha ZNOVUZROZENÍ minulosti tolik věnuje. Ostatně, s tím je spjatá i první ze sebeposilujících metod, které zde zmíním:
1. Konstruktivní porážka
Různé kapitoly minulosti a lidé v ní nás mohly naučit, že chyba v nás má vytvářet negativní příchuť. Že porážku máme vnímat jako definitivní. Že se máme bát selhání. To je jedna z možností příběhu, které si v souvislosti s neúspěchem můžeme vyprávět. Ale není to možnost jediná.
Psychologie pracuje také s termínem konstruktivní porážka. Ano, i neúspěch může člověku pomoci. Může ho probudit, poučit, změnit k lepšímu.
I proto se v psychoterapii používají pozitivní afirmace, krátké a posilující věty (či prohlášení), jež vyslovujeme v přítomném tvaru. Například po chybě: „Jsem lepší, než jsem býval.“ Nebo: „Jsem moudřejší, než jsem býval.“ Nebo: „Jsem silnější, než jsem býval.“ Nejsou to sebepřesvědčovací manipulativní lži, ale pravdy. Vinou bolestných zkušeností jsme skutečně pozornější, zkušenější a odolnější. To jen Slabé Já, hlas naší minulosti, spojuje bolestné zkušenosti s hořkým zklamáním.
2. Prosvětlení tmy
Nemám rád, když na sklíčenost a sebezpochybňování jednoho člověka reagují jiní lidé slovy: „To přejde.“ Ne, samo to nepřejde. Kdyby Renata nepožádala o pomoc, Martin se v pochybnostech o sobě naopak utvrdí. Tmu nelze změnit pouhým čekáním. Někdy totiž můžeme být zavřeni v temném prostředí, kterému se lapidárně říká dno. A tam světlo z běžného světa nedosáhne. Oním zdrojem světla musíme být my sami (viz také 7 odstínů vnitřní tmy aneb Jak čelit depresi v cizí mysli).
Jeden příklad za všechny: V případě křivdy, která nás uvrhla do tmy, můžeme napsat té osobě, která se vůči nám provinila, dopis. Naprosto otevřeně a bez jakýchkoli mezí. Vyjádřit v něm zcela bez uzardění všechny své bolestné myšlenky a pocity. Na konci opatřit dopis datem, uložit a nikdy neodeslat.
Někdo se zeptá: „K čemu to všechno, když si to adresát ani nepřečte?“ Uvedu jen tři benefity pro ilustraci:
- Psaním se zaměstnáme. Konečně trávíme čas jinak než jen vršením zmatku. Naopak si v sobě uklidíme.
- Psaním přepneme....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům