Víte, kdy se průměrný Čech i v zimě orosí? V jakém okamžiku si úpěnlivě přeje stát se pštrosem – zavrtat hlavu do písku, nevidět, neslyšet, předstírat, že vůbec neexistuje, a hlavně nemuset udělat to, co se od něj právě čeká?
Když v telefonu zjistí, že má mluvit s cizincem.
Nikdo neví proč, ale v mnoha Češích představa telefonátu v cizí řeči vytváří mentální blok. Zapomínají mluvit. Panikaří. Hrkají jen pár slov.
Zní to paradoxně, ale PRÁVĚ PROTO vznikla unikátní metoda výuky cizích jazyků – ano, po telefonu. Pro Čechy je drsná. Tudíž mimořádně účinná.
Vymysleli ji (a patentovali), jak jinak, Češi. Manželé Šustáčkovi z Hradce Králové jsou pro všechny Čechy, kteří najdou odvahu zapsat se do EDOO, nejprve pohromou a katalyzátorem stresů, záhy ale spásou a vyvolávačem endorfinů, protože právě tito Češi se často poprvé v životě opravdu ROZMLUVÍ v cizím jazyce.
Mluvit se naučíš jen mluvením
Jiří a Petra Šustáčkovi měli původně běžnou jazykovku, jednu z největších v regionu, a za klienty velké firmy – automobilku TPCA nebo ČEZ. Jenže také měli jednu bezradnou žákyni. “Ta paní, která brala lekce ve firmě, říkala, že angličtinu nezvládá, že je ze skupinové výuky vystresovaná, že se před ostatními bojí udělat chybu. Ale německy se prý naučila, a to tak, že v kanceláři MUSELA zvedat telefony a německým volajícím MUSELA odpovídat. ,Nemohli byste mi volat v angličtině?’ zněl její dotaz, nad kterým jsme kroutili hlavou,” vzpomíná Jiří, který tehdy považoval výuku po telefonu za nesmysl. Po Skypu snad, říkal si, tam se žák a lektor alespoň vidí. Ale naslepo?
Jenže… Byla to zaměstnankyně významného klienta a naléhala. Proto Šustáčkovi vyhověli.
“Paní dál chodila na naši skupinovou výuku ve firmě, ale po cestě z práce jí ještě zavolal do auta náš lektor. Jen pár minut denně,” popisuje Jiří. Jeho žena Petra, která vedla zmíněné skupinové lekce ve firmě, se jednoho dne vrátila domů užaslá. “Z mnohaletých zkušeností víme, kolik nového se může žák naučit za určité období, o kolik vyrůst. Jenže tahle paní dokázala po třech měsících jazykový zázrak! Vždy seděla v koutě, bála se promluvit a reagovala jen na výslovné vyvolání. A zničehonic začala hýřit aktivitou, hlásila se vždy jako první, byla nejlepší ve skupině! Úplně zlomila mluvící bariéru! Povídám jí: ,Pavlo, co se s Vámi stalo?’ A ona s úsměvem: ,To ty telefonáty, já Vám to říkala! To musíte udělat pro všechny!'”
Dva roky manželé Šustáčkovi precizovali celý systém. Budovali callcentrum s flexibilními lektory, schopnými po pár větách rozeznat jazykovou úroveň volaného žáka, okamžitě mu přizpůsobit mluvu, a hlavně ho zlepšovat tempem, které bude “tak akorát” – ani ne příliš pomalé, tedy nudné, ani ne příliš rychlé, tedy frustrující. Mezi jejich nadšené klienty se zařadil třeba horolezec Radek Jaroš, první Čech, který zdolal všech čtrnáct osmitisícovek bez použití kyslíku. “Vždy jsem se vymlouval, že nemám na angličtinu čas. Jenže pár minut denně na krátký telefonát máme každý. A telefon při sobě taky.”
Tím vyjádřil hlavní benefity výuky a strhla se – aniž to horolezec chce – lavina. Z Edoo se stal fenomén, který přerostl i hranice a dobývá například Německo.
7 důvodů, proč se rozmluvíte rychleji
- Pravidelnost. “Jakákoli dovednost se udržuje a zlepšuje jedině tréninkem,” říká Jiří Šustáček. “Přitom ale platí, že abychom měli běžeckou kondici, nemusíme denně běhat maraton. Je ale důležité BĚHAT DENNĚ. To dělá z neběžců běžce.”
To je princip EDOO. Výuka vezme žákovi jen 5 až 7 minut, ALE DENNĚ. “Voláme v domluvených časových pásmech. Manažery přistihneme obvykle v práci. Při prvním telefonátu slyšíme, jak honem utíkají s mobilem na toaletu, kamkoli, kde je hlavně nikdo neuslyší. Stydí se mluvit. A pak za pár dní…,” usmívá se Jiří, “schválně přijmou telefon i na poradě a mluví hrdě před ostatními. Na každém je cítit, jak den za dnem získává zpátky sebedůvěru.”
- Jsi v tom sám. “Naši žáci nikdy předem nevědí, o čem se lektor bude bavit. Ano, je v tom stres, moment překvapení, ale právě takové prožitky si lidé pamatují. Co nás bolí a nervuje, to prostě nezapomínáme. Úkolem lektora je ovšem hlídat hladinu a povahu stresu tak, aby byl zdravý a motivující. Aby žák pochopil, že se nemá čeho bát, že se gramatickou chybou svět nezboří – že tu jde o to MLUVIT!”
- Nepomůžeš si ani gesty. “Komunikace po telefonu je nejnáročnější možná, protože je stoprocentně verbální. Nic neuhrajete rukama, nohama ani očima. Nemůžete odezírat. A to je dobře. Začnete SKUTEČNĚ POUZE poslouchat a mluvit,” podotýká Jiří.
- Intenzita. “Pět až sedm minut denně po telefonu je větší porce mluvení než na většině skupinových hodin, kde se nevyžaduje soustředění, žáci mohou těkat, myslet na cokoli a ke slovu se dostanou jen občas. Telefonát je koncentrovaná...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům