Ta otázka znovu padla, tentokrát v živém vysílání Jak přežít manipulátora ve vztahu.
A nebylo divu, že právě v něm.
Když už je člověk přesvědčen, že potkal spřízněnou duši, a opět to nevyjde, zeslábne, ptá se, zda chyba není na jeho straně, jestli sám už něčím neodrazuje či dokonce neodpuzuje kompatibilní protějšky a proč zase nezbývá nic jiného než hledat dál.
Přitom to, že od vás někdo odejde, nemusí být vaše chyba. Místo spřízněné duše stačilo potkat karmického partnera.
Že nevíte, v čem je rozdíl?
Požehnání těžkých časů
Už v živém vysílání Jak přežít manipulátora ve vztahu jsem vysvětloval podstatu kompatibilního partnera a uvedl zdánlivě kacířskou myšlenku: že bychom měli děkovat za těžké časy ve vztazích. Mnozí se tomuto provolání diví. Přitom právě těžké časy nám nejvíce pomohou odhalit a poznat člověka. Právě v nich prozřeme, kdo je karmickým partnerem a kdo spřízněnou duší. Na koho je opravdu spoleh a kdo se tak jen tvářil.
O karmických partnerech/vztazích se hovoří proto, že jsou schopné nám poskytnout lekci, kterou potřebujeme – která posléze změní naši karmu, náš osud, náš způsob myšlení i jednání ve vztazích. Že nás přiměje přehodnotit dosavadní postoje k lidem, naučí nás chápat, co nechceme (už nikdy zažít znovu), ale také stavět se za sebe. Karmické vztahy sice enormně bolí, avšak jsou důležité podobně jako vztahy se spřízněnou duší. Nezapomínejme na to. Dokonce poznat a docenit spřízněnou duši lze nejlépe po karmickém vztahu – podržím-li se kacířských nápadů, prohlásím dokonce, že každý z nás by měl alespoň jednou v životě potkat člověka, který si nás neváží, abychom pak byli schopni pochopit, jak vzácným a nepostradatelným je ten, kdo si nás naopak váží. Kdo nepoznal zlo, může mít problém ocenit dobro – nemusí vědět, proč má dobro takovou hodnotu. Kdo poznal zlo, přesně ví, jak nedocenitelné jsou zdroje dobra.
Vztah, který nechcete ztratit versus Vztah, který nechcete opakovat
Ano, oba uvedené vztahy jsou pro osud člověka důležité. Spřízněná duše nám ukazuje, kdo při nás dokáže stát v těžké chvíli bez ohledu na to, jak těžké to je. Karmický partner nás naopak vzdělává o tom, že někdy nezáleží na našem vkladu lásky, že jsou lidé, kteří nás v těžké chvíli opustí bez ohledu na to, jak bolestné to pro nás je. Spřízněná duše jen tak neodchází – i kdyby měla sto důvodů pro odchod, postačí jí jeden důvod pro setrvání. Karmický partner je naopak schopen pominout sto dobrých věcí, které jsme pro něj udělali, a jako argument k odchodu použít jednu naši chybu nebo slabinu. A to nejdůležitější pro nás je pochopit, který z těchto dvou vztahů je pro nás důležitější – který z nich nesmíme ztratit, a naopak který z nich nesmíme opakovat.
1. rozdíl: Karmickému partnerovi vadí, kým jste nebo chcete být. Naopak spřízněná duše podporuje to, kým jste nebo chcete být.
Jedni poznají to nejlepší z nás, a přesto odejdou. Druzí poznají to nejhorší z nás, a přece zůstanou. Když si klademe otázku proč, můžeme zjistit, že prvním nevyhovuje to, jací jsme. Buď jim nestačí to, jací jsme, anebo jim dokonce vadí to, jací jsme. V obou případech se nás snaží změnit. Naopak druzí nás dokážou přijmout takové, jací jsme.
Tento rozdíl je důležitý. A má též pozoruhodné následky. Spřízněná duše sice nemá ambici nás násilně měnit, ale – jaký paradox! – právě díky tomu se nakonec měníme. Není to tak, že by nás spřízněná duše sama dělala lepší osobou. Ne, to my se jí stáváme. A stáváme se jí právě proto, že nás spřízněná duše inspiruje, podporuje či motivuje. Ona totiž v nás dokáže věřit dříve než kdokoli další, i dříve, než v sebe začneme věřit sami.
A to je první důležitý motiv, proč s ní chceme být. Ba dokonce nabudeme dojmu, že raději budeme prožívat špatné časy s ní, než dobré s karmickým partnerem. Protože po dobrých časech může přijít zvrat. A odchod karmického partnera. Zatímco když spřízněná duše při nás stojí ve špatných časech, přirozeně ji pak chceme po svém boku i v těch dobrých.
2. rozdíl: Karmický partner je tak komplikovaný, že jeho myšlenky neodpovídají jeho slovům a jeho slova jeho činům. Naopak spřízněná duše je tak jednoduchá, že říká, co si myslí, a dělá, co říká.
Společné mohou mít oba vztahy to, že v obou postupně ubývá slov. Rozdíl je však v tom, že zatímco s karmickým partnerem ubývá i komunikace, se spřízněnou duší komunikace narůstá – ano, i beze slov.Jak varuji v knize JáMy spřízněných duší, s karmickým partnerem se pomalu odnaučujeme naslouchat, ptát se, zajímat se či se o cokoli hádat. Zjistíme totiž, že v tomto případě slova ztrácejí význam. Jak ta, kterými se snažíme přibližovat my, tak ta, která vyslovuje on – ta z jeho úst totiž neodpovídají tomu, co dělá, a naše naléhání vyznívá vniveč.
V extrémních případech jsou slova karmického partnera dokonce horší než nic. Nejenže jsou lživá, ale někdy i toxická, ponižující, oslabující. Se spřízněnou duší je to naopak. Postupem doby se začínáme chápat tak rychle, že naše komunikace už neprobíhá oklikami přes ústa, gesta, sliby. Dokážeme spolu komunikovat i „pouhým“ srdcem – citem, pohledem jeden druhému rozumíme.
3. rozdíl: Karmického partnera musíte nutit, aby mu na vás záleželo. Naopak pro spřízněnou duši jste přirozenou součástí života.
Prosit se o lásku? Prosit se o pozornost? Prosit se o společně trávený čas? To je obvykle normální realita s karmickým partnerem. Je to těžká, ale prospěšná zkušenost, díky níž se učíme chápat, že láska není z hmotného světa. Nikoho nelze donutit, aby neodcházel nebo aby se vrátil. I když pomyslně zamkneme dveře nebo přikováme člověka okovy, z emočního pohledu takový člověk ve skutečnosti už stejně dávno odešel.
To, že ho vidíme fyzicky ve své blízkosti, ještě neznamená, že je s námi sblížen emočně. Dva duševně vzdálení lidé se mohou i fyzicky dotýkat, a přesto nic necítit. Naopak dvěma spřízněným duším žádná zeměpisná vzdálenost...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům