V Tibetu znají mnoho mouder. Všechna vedou ke zjednodušení života, respektive k jeho nekomplikování si. Například:

• Když se Ti něco líbí – řekni to.
• Když se Ti něco nelíbí – řekni to.
• Když něčemu nerozumíš, zeptej se.
• Když se chceš s někým setkat, pozvi ho.
• Když se Ti po někom stýská, zavolej mu.
• Když něco chceš, popros.
• Chceš-li, aby Ti druzí porozuměli, vysvětluj.
• Když ses provinil, řekni to rovnou a nehledej výmluvy.

Která se ale dají využít v práci, kde na buddhistický klid zapomínáme? Uvedu tři:

• Nestýkej se se špatnými lidmi.
• Když už se s nimi stýkáš, nikdy se nehádej.
• Vždy mysli na to, že každý má svou pravdu – a ta se nemusí vždycky shodovat s Tvou vlastní.

Když jsem nové vydání magazínu FC zaměřil na to, jak si zachovat klid i ve vypjatých situacích, myslel jsem také na pracovní vztahy. I v práci totiž platí: Negativní pocity vyvolávají negativní myšlenky, negativní myšlenky vedou k negativním činům a negativní činy způsobují negativní výsledky.

Vrátit hrubost nadřízenému nebo kolegovi, který je oblíbený u nadřízeného, může znamenat (i když “pravda” je na naší straně) nepochopení a odpor ostatních, vyhazov a negativní doporučení pro příštího zaměstnavatele. Málokdy to stojí za to.

Proto tento článek věnuji jinému přístupu. Naučíme se soustředit na pozitivní myšlenky a pozitivní činy. Negace nám totiž jen bere čas, energii, náladu, soustředění, kreativitu a efektivitu. Navíc si budeme pamatovat, že temnotu nelze zapudit temnotou, jedině světlem.

Povíme si tedy také něco o asertivitě, ale na její spodní hranici, tak abychom nepůsobili pohrdavě. Co si tedy potřebujeme uvědomit?

Neodpovídáš za ně, odpovídáš za sebe

Lidé se podobají v jednom: mají sklon automaticky si budovat bližší vztahy s lidmi, které vídají častěji. Snažíme se o lepší vztahy se šéfy, sousedy i docela cizími lidmi, které pravidelně potkáváme ve výtahu, na ulici. Protože je (od vidění) “známe”, považujeme je za známé. Ale to není citově zabarvené slovo.

Cizí lidé, které vidíme poprvé, se k nám obvykle chovají mnohem lépe než “blízcí” lidé, které vidíme posté. Ti si často dovolí neomalenost. Jednou jsou sladcí, podruhé zahořklí. A my to často vůbec neovlivníme.

“Vy jste nějak přibral!” vypálí...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům