Záleží vám na člověku, kterému zdánlivě záleží jenom na sobě?
Ačkoli mu věnujete své komplimenty, podporu a pomoc, od něj nic podobného nepřichází, vidí jen sebe a vás ignoruje?
Cítíte se po jeho boku už dlouhodobě přehlížení, upozadění, nedocenění, a když už si vás všimne, tak jen ve zlém, jste napadaní, srážení, ponížení?
Propadáte stále více do přesvědčení o vlastní nedostatečnosti, neschopnosti, a paradoxně i emoční závislosti – strachu od něj odejít?
Proč tomu tak je?
Ano, i narcista vám může chybět. A to přesto, že je sebestředný, do sebe zahleděný.
Povězme si o tom víc.
Jiný než sobec
Sobec věří, že nikoho jiného k životu nepotřebuje, že na všechno stačí sám. Když ho obtěžujete, odchází. Nezajímáte ho.
Narcista může mít egoistické rysy, také má na prvním místě pouze sebe, ale vás do značné míry potřebuje. Na rozdíl od sobce. Narcista totiž potřebuje publikum a chválu. Avšak pozor, jen do jisté míry. On potřebuje publikum, které ho obdivuje, a podle toho si vybírá vztahy. Nemá rád ty, kteří ho zpochybňují. Ne proto, že by si byl sebou tolik jistý, naopak – jistý si sebou vůbec není.
A to je první rys, který si musíte pamatovat: Navenek může působit silně, sebevědomě až sobecky, ale uvnitř je křehký. Ostatně, mohu jednu historku k původu toho označení?
Neexistujete…
Narcis. To jméno měl ve staré báji krásný mládenec, který denně spěchal do lesa, nemohl se dočkat, až spatří svůj nádherný obličej, v odrazu hladiny lesní tůně se na něj nemohl vynadívat… „Ach, jak jsem nádherný, mimořádný…,“ tetelil se blahem. Neviděl nic než sebe. Neviděl ani půvabnou nymfu, lesní vílu, která se do něj zamilovala. Tančila kolem Narcise, snažila se ho okouzlit, ale on ji nevnímal. A tak se nymfa rozhodla sebe zabít…
V báji zasáhli Bohové. Potrestali Narcise. Nařídili mu obejmout toho, koho v životě nejvíce miluje. Narcis se sklonil, pak i poklekl, snažil se obejmout svůj vlastní obraz v lesní tůni. Marně máchal pažemi tak dlouho a tak hluboko, až do tůně spadl a utopil se. Na hladině toho dne vykvetla žlutá květina. Dostala jméno Narcis. V Řecku je květinou smrti.
Smrti i toho, kdo podle chování narcistů posuzuje svou vlastní hodnotu – když ho narcisté přehlížejí, on z toho usuzuje, že asi nemá žádnou hodnotu, že je bezcenný, a tím je i jeho život zbytečný.
Tři druhy
Narcismus je trojí. Není to tak, že narcista musí být vždy extrovert, sebejistý a všude přitahující pozornost. Mnohem častěji se vyznačuje přehnaným vztahem k sobě a současně nedostatkem pochopení pro druhé lidi – které chápe jen jako nástroje k dosažení své pýchy a svých cílů. Jinak řečeno: Druzí lidé jsou pro něj něco jako věc. Prostředek ke zvýšení své vlastní hodnoty, ať už navenek, nebo v sobě.
- Exhibicionisticky laděný narcista chce být obdivován.
- Lísavě založený narcista chce být spojován s někým, koho sám vnitřně obdivuje.
- Hegemonicky stavěný narcista chce ovládat druhou osobu natolik, aby ji donutil cítit se po jeho boku bezcennou.
Proč je důležité, kterého z narcistů zažíváte vy? Protože každý z nich má své slabiny, které vyvolávají jeho narcismus – tedy jeho sebestřednost, úplnou zaměstnanost pouze otázkami vlastní dokonalosti a sebevědomí, žalostný nedostatek emoční empatie, enormní citlivost na osobní kritiku, sklon ke snadnému rozhněvání se, oblibu druhé ponižovat, značnou zaměřenost na status.
Všechny tyto znaky způsobují, že narcista má problém udržet své partnerské, přátelské, rodinné i pracovní vztahy stabilní. Nedokáže se totiž věnovat druhému, oceňovat ho, a tím sám sobě škodí – o toho, kdo by ho mohl ocenit (a on to potřebuje) totiž dříve nebo později přichází. Tím se jen narušuje jeho představa, že je dokonalý. Jak by dokonalého člověka mohl někdo opustit?
Sám, s předstíraně šťastným úsměvem
„Jestliže někdo miluje jenom sebe, copak je s ním možný naplňující partnerský vztah?“
Co myslíte – je, či není?
Ano, ten, kdo miluje jenom sebe a nikoho jiného (sobec), je pro vztah nepoužitelný. V rozhodujících (těžkých) chvílích vás opustí, nemá zapotřebí se o vás starat, ztrácet kvůli vám čas, nervy, energii.
Ale narcista (ačkoli miluje jenom sebe) potřebuje vztah – potřebuje obejmutí, ocenění, dávání. Bohužel, kromě toho v téže bytosti potřebuje fackovacího panáka. Když se jeho život zhorší, potřebuje na někoho ukázat a vykřiknout: „Ty za to můžeš!“ Leč problém je, že tím partnerský, přátelský i třeba rodinný vztah zabíjí.
Sobec odchodem od vás a uzavřenou samotou dostává to, co chtěl. Je o samotě spokojen. Ale narcista samotu ve své podstatě nechce. Narcistou totiž může být pouze ve vztahu. Ale – a to je paradox jeho situace – aby si vztah udržel, musel by být schopen v těžkých chvílích při druhém stát. A k tomu by si musel přiznat, že i na druhém záleží. Že sám má chyby, nedostatky, těžké chvíle, ve kterých by mu pomohl někdo jiný. Ale toto si přiznat narcista nedokáže – přes své ego. Tím se uzavírá v zakletém kruhu. Nepřekoná-li vlastní slabost, o vztah, který potřebuje, dříve či později přijde. Protějšek totiž není schopen dlouhodobě jen dávat narcistovi energii. Také nějakou potřebuje zpátky. Také se potřebuje cítit důležitý a oceněný. Ale narcista ho jako potřebného nevnímá. Ačkoli ho fakticky potřebuje.
Pamatujte si tedy druhý fakt. Vyvraťte si mýtus: že narcista je ve své poruše šťastný, protože svou samolibostí dostává to, co chce. Ne, z dlouhodobého hlediska dostává přesně to, co nechce. Zůstává na všechno sám. A tudíž si pak připadá nedostatečný, a jeho komplex se ještě prohlubuje.
Je to, prosím, srozumitelné? Nejbližší je na téma Jak vrátit člověka, který odešel.
A nyní ona trojice narcistů. Objasním ji současně na konkrétních příkladech:
1. Exhibicionistický narcista. Tento druh je lehce rozpoznatelný. Chce být středem obdivu, terčem pozitivní pozornosti. Proto má sklon dominovat konverzaci, nárokovat si zvláštní zacházení, zveličovat své schopnosti. „Zařídím, že už si neškrtneš! Mám známé všude,“ říká tento „pan všemohoucí“. Problém je, pokud nic z toho, čím vyhrožuje, neumí uskutečnit. Tímto klesá sám před sebou. Jeho povýšená arogance je pouze maskou, která překrývá narušené sebevědomí. Proto jsou exhibicionističtí narcisté přecitlivělí na sebemenší rýpnutí. Zcela postrádají emoční empatii.
Rádi ponižují tak, aby to terč slyšel. Využívají taktu vychovanějších lidí. Zaútočí: „Podívej, jak tahle žena vypadá tlustě v těch šatech.“ Anebo: „Nemůžu uvěřit, jak je tenhle číšník hloupý.“ Když vědí, že jim nic nehrozí, troufají si. Někdy však situaci podcení. Když s nimi zatočíte, promění se ve vypráskanou slepici. A i ve vztazích mají problém držet krok s realitou. Ilustruji to na seznámení muže-narcisty se ženou-„obětí“.
On popisuje (například kamarádovi) proběhlé rande zveličenými slovy: „Udělal jsem na ni úžasný dojem. Vyprávěl jsem jí, kolik důležitých lidí znám. Pak jsem jí objednal to nejlepší jídlo a pití. Neměla slov, když odcházela. Doteď mi smolí poděkování na mobilu. Bude to fenomenální SMS zpráva, když ji dosud ještě nedopsala. Nejspíš to je se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům