Jsi rodič? A potýkáš se někdy s problémem, který Tě srazí na zem?
Nepřehlédni maličkost: Dětské oči, které Tě pozorují. Dětskou hlavičku, kterou zajímá, jak se zachováš. Dětský rozum i cit, který se Tebou bude inspirovat.
Děti nejsou dokonalé v poslouchání, ale dokážou být dokonalé v napodobování svých rodičů. Mysli na to, až budeš chtít něco vzdát. Tvé dítě vidí příklad.
Byl jsem ještě kluk, když se mi splnil sen. Směl jsem prožít jeden trénink s olympijským vítězem.
Bylo to – strašné. Plival jsem krev vyčerpáním. Přesvědčený, že on musí být z jiné planety – robot, určitě není člověk…
Smál se mé otázce, jak takové dávky může zvládat. “Petře, jsem ze stejného masa a kostí jako Ty. Jen mě vychovával šampion.” Ta věta mě zaujala. On dodal: “Víš, denně mi ukazoval, že TO JDE.”
Opravdu nic neovlivníš?
Nové vydání magazínu FC Myšlením ke štěstí (vychází koncem května) jsem zaměřil právě na budoucí šampiony – dnes “obyčejné” lidi, kteří v těžkých chvílích mohou jít příkladem, a to nejen dětem. To vydání je třeba o 17leté dívce z Chomutovska, která porazila rakovinu, ale má doživotní následky – a přece silou svého příkladu pomáhá dětem ustát tuto nelítostnou diagnózu a nevzdat se. Nebo o muži, který se jednoho rána probudil dočista slepý. Pochopil, že už nikdy nic neuvidí. Neměl ponětí, co s bílou holí, kterou mu vtiskli do ruky. Neuměl vyjít z domu. Dnes je ikonou milionů lidí.
Je o úžasných lidech, kteří povstali z popela. Jeden z nich mi řekl: “Hlavní na cestě k jakémukoli štěstí, úspěchu nebo bohatství není to, odkud člověk vyjde, ale kam dojde.”
Jak víte z magazínu FC, každé pondělí chodím do škol a povídám si se žáky o všem, co je trápí a zajímá. Psychologové říkají, že špatný prospěch dítěte má jen tři důvody:
- Dítě pochází z chudoby.
- Dítě má slabou docházku.
- Dítě se drží špatné party.
Chudobou není myšlena chudoba finanční, tedy nedostatek peněz, ale chudoba mentální, tedy prostředí bez ambicí, snů, touhy, sebereflexe. Rodiče, kterým se ve vlastním životě nedaří, ale vinu házejí na všechny kolem. “Pracovat na sobě? Blbost. Nemá smysl se o nic snažit,” vykládají před dětmi. “Stejně tím nic neovlivníš…” To si děti pamatují.
Z bodu číslo 1 plyne bod číslo 2. Děti nevěří, že vzděláváním mohou zlepšit svůj život. Začnou chodit za školu. Nejenže začne vrána k vráně sedat (sdružují se děti bez ambicí), ale začnou infikovat druhé. Z bodu číslo 2 tak vyplyne bod číslo 3 – vznikají celé party dětí, které nevědí, proč by se měly učit. Nemají příklad, vzor, motivaci.
A někdy za tím je i celý školský systém.,..
+1 je víc než -9
Pozvali mě do školy, kde měli žáci katastrofální výsledky. Ředitelka mi řekla: “Přitom postupujeme podle osnov.”
Už to mě vylekalo. Dělat věci správně totiž ještě neznamená dělat správné věci.
Třídní učitelka tomu nasadila korunu, když dodala: “Stát nás platí za to, abychom odučily to, co máme, ne za to, aby nás děti měly rády.”
“A víte,” zeptal jsem se těch dvou, “že děti se prokazatelně NEJLÉPE učí od těch, které mají rády?”
Namátkou jsem požádal o ukázku písemného testu špatného žáka. Předložili mi papír, kde bylo deset otázek, devět...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům