Potkají se dva pocity:
“Ahoj, jsem Osamělost. Chci v Tobě přebývat.”
“Ahoj, já jsem Spokojenost. Promiň, už mám obsazeno.”
Důležitost Tvého PROČ
“Proč jste napsal knihu o vnitřní osamělosti člověka?” zeptala se mě redaktorka, která držela rukopis mých Čtyř prán štěstí. Na konci rozhovoru to byla ona, kdo vyprávěl o tom, jak se v tomto zrychleném a povrchním světě často cítí sama.
Potkávám mnoho osamělých lidí. I když často tvrdí opak, cítím, že si samotu neužívají. Čím více je lidí kolem nich, čím více vztahů zkoušejí navázat, tím více se cítí sami a zklamáváni.
Jako by dnes bylo těžké potkat člověka, který opravdu chce budovat dlouhodobý vztah. Který nepodlehl honbě za uspěchanými úspěchy. Který se dokáže zastavit a užít si maličkosti. Který se pouze neobětuje pro druhé, ale myslí také na sebe – na své naplnění, aby pak mohl naplnit druhé. Protože to paradoxně přináší dvojnásobnou radost. Jste rádi, když se díváte do šťastné tváře, a ještě raději, když víte, že to Vy jste příčinou toho krásného úsměvu.
Osamělé lidi kdekdo soudí. Ale já, a věnoval jsem tomu jednu z kapitol Čtyř prán štěstí, jsem naopak poznal, že nejosamělejší lidé dokážou být ti nejlaskavější, podobně jako nejsmutnější lidé mají ten nejryzejší úsměv a nejzraněnější lidé dokážou být nejvíc nápomocní. To všechno se děje proto, že si tito lidé nepřejí nikoho dalšího vidět prožívat to, co museli prožít oni sami.
Ano, osamělí lidé mají obrovské srdce. Ale trpí tím víc, když ho nemají komu poskytnout.
Proč někoho potřebujeme
Lidé často zaměňují dva pojmy. Samotu si pletou s osamělostí. Mezi těmi pojmy je však rozdíl.
Samota vystihuje stav fyzického bytí. Jsme fyzicky sami, nemáme tedy nablízku nikoho jiného. Samota neznamená cítit se sám sebou ve špatné společnosti. Mnozí lidé samotu vyhledávají, hlavně když jsou nemocní z davu. Tehdy jsou sami se sebou rádi.
Osamělost je naopak emoční stav. Osamělost je pocit. Cítíme se sami, i když vedle sebe máme někoho jiného. Osamělost nemá nikdo rád. A nejhorší je, že osamělost si nevybíráme. Tak jako depresi. Kniha Čtyři prány štěstí je právě pro tyto okamžiky, kdy například něco zkazíme, nebo někomu připadáme nedostateční – a trestem je osamělost. Kniha je o cestě z těchto pocitů.
Vysvětluje, proč člověk potřebuje emoční pouto: NĚKAM či K NĚKOMU patřit, být PRO NĚKOHO důležitý, NĚKOMU důvěřovat, NĚKOHO podporovat, NĚČÍ podporu, lásku a důvěru dostávat. A kniha ukazuje, jak tento poklad objevit v sobě. Zkrátka, jak být sám se sebou v dobré společnosti.
Než se kniha dostane do Vašich rukou (přímo z tiskárny odchází již koncem května, pokud jste si objednali svůj výtisk zde), je dobré si utřídit v mysli své PROČ, svou “barvu osamělosti”. Cítit se sám, to totiž není spojeno jen s absencí partnera. Osamělost přichází obecně s postrádáním potřebných typů vztahů, a to i přátelských, rodinných, pracovních. Tam všude kniha pomůže.
Najdete se v těchto sedmi druzích osamělosti?
1. druh: Nové prostředí
Vnitřní osamělost, kterou cítíme po přestěhování se (například za partnerem) do nového místa, kde nikoho neznáme, po nástupu do nové práce (kde vše komplikují ještě jiné návyky, systém práce, celkové neznámo), po pádu na dno, do vážné nemoci. Obecně tuto osamělost cítíme na začátku nové kapitoly života. Poznáme ji tak, že se můžeme cítit sami i v prostředí plném lidí.
2. druh: Odlišnost
Opačná příčina. Čím déle v nějakém prostředí jsme, tím je patrnější, jak jsme jiní než ostatní. Rodina nám nerozumí, blízcí odmítají naši orientaci, cítíme se na jednu stranu izolováni a na druhou stranu nuceni popírat své vlastní Já, asimilovat se (splývat) s okolím tak, že žijeme ve lži, přetvářce, přestáváme být sami sebou. Vnitřně trpíme. Máme hodnoty, které nikdo kolem nesdílí, a naopak my nesdílíme hodnoty prostředí. Jako bychom zůstali za zdí. Jde-li o blízké lidi – rodinu, přátele, bývalé kolegy –, o to víc se cítíme sami. Někdy se bojíme i říct svou pravdu.
3. druh: Odpojení blízké duše
Smrt, anebo něco ještě horšího – definitivní NE od člověka, na kterém nám záleží a bez něhož si život neumíme představit. Okolí nás může objímat, a přesto jsme tak strašně prázdní a bez vnitřní vyhlídky na to, že bychom ještě někdy někoho tolik chtěli. (Pozor, v blízkosti duší není rozdíl – potkat nás to může nejen při odchodu člověka, ale i třeba milovaného zvířete).
4. druh: Úbytek domnělého přítele
Jiná “smrt”, jiné “NE”. Stane se šokujícím činem blízkého člověka. Prozřeme, že jsme byli celou dobu důvěřiví, laskaví a nápomocní k někomu, kdo nás ve skutečnosti klamal, šidil a zrazoval. Čím více lásky jsme investovali, tím víc to pak bolí. Připadá nám to jako trest za naše dobro.
5. druh: Ostrov ne-času
Na Facebooku můžeme mít tisíce přátel, seznam v telefonu plný kontaktů, ale když se s někým snažíme spojit, nikdo nemá čas. Ozvou se, když se jim to hodí, rodina, když něco potřebuje. To potkává zejména starší rodiče. Zpočátku své okolí, děti a vnoučata omlouvají – mají přece své životy. Později jim dojde, že ve skutečnosti mají JINÉ životy, JINÉ přátele, JINÉ hodnoty. Vzájemný vztah zůstal jen prázdnou frází. Pouhým slovem, jež nemá žádný obsah, žádné skutečné činy.
6. druh: Ničí zastání
V práci stojíme proti všem. Cítíme, že máme pravdu, ale nikdo se za nás nepostaví. Je to děsný pocit samoty v obrovském domě plném lidí, který...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům