“Nemohu s ním žít,” řekla.

Pokrčil jsem rameny. To se stává.

“Jenže nemohu žít ani bez něj,” dodala.

A bylo jasno – střet dvou protichůdných sil v jednom těle.

Zažíváte podobné stavy, kdy “víte”, že něco není správná cesta, a přesto tou cestou jdete?

Máte vztah, ve kterém máte už otlučenou hlavu, jak se snažíte prorazit zeď, a nejde to?

Už si uvědomujete, že partnera patrně nezměníte, “starého psa novým kouskům nenaučíte”, ale pořád Vás to svádí zůstávat, dát ještě jednu šanci, i když tušíte, že budete zase zpytovat čas, který unikl?

Jak je to možné? Co je to v nás za dva opačné hlasy, kdy jeden říká “Nemůžeš být s ním” a druhý “Nemůžeš být bez něj”?

Proč toho nelitovat

Popíšu Vám důvody, proč se to děje.

Předně ale budu potřebovat, abyste změnili náboj svého myšlení. Abyste přestali sami sebe sžírat a trestat za to, že se soustředíte na vztah, který nefunguje; abyste si přestali toxikovat svou mysl sebeodsudky, že jste zoufalci, naivkové, že si nic lepšího nezasloužíte, a podobně; zkrátka abyste připustili, že možná existují cesty, kterými jít nechceme, a přitom jimi jít potřebujeme.

Toto je moje podmínka, abyste mohli číst dál. I takové zkušenosti totiž mají smysl. A možná něco v našem těle chce, abychom tuto zkušenost nabrali. Zkušenost, která nás možná z krátkodobého pohledu trápí, ale z dlouhodobého hlediska nám může být velmi užitečná.

Chci, abyste neztráceli naději, že každý vztah má v našem životě své přesné místo. A také abyste si uvědomili, že život je jako kniha. Postavy, které potkáme v první kapitole, mohou mít význam pro celý příběh, i když v něm nezůstávají do konce. A stejně tak, jen proto, že se momentálně trápíme nějakou smutnou kapitolou, neznamená to, že příští nebude lepší. Jen je dobré poselství dané postavy a kapitoly správně pochopit.

Ukážu Vám pět příkladů takzvaných karmických vztahů, které mi často popisujete. Karmické jsou ty vztahy, které mění náš osud – způsob myšlení –, a to prostřednictvím těžkých zkušeností. Rozvoj člověka je založen na ponaučování. A ponaučení není možné bez zakopávání. Ukážeme si tedy pět typických vztahových situací, které nás ničí, pro které bychom rádi ze vztahu odešli, ale buď to nakonec nedokážeme, nebo dokážeme, avšak partner nám posléze chybí.

Potřeba očkování

Psychologie ve zjednodušeném výkladu hovoří o střetu rozumu a srdce.

Rozum bychom si mohli definovat jako Chci.

Srdce jako Potřebuji.

Rozum máme proto, abychom se v těžkých situacích vyhnuli bolesti a utrpení. Rozum v každém okamžiku hledá snazší a pohodlnější cestu, která nás netrápí. To v běžném životě vede často k odkládání, vymlouvání se, lenosti. Chci je pro rozum často opak toho, co potřebuji.

Proto se používá příměr k srdci, které je symbolem lásky, potřeby.

Člověk potřebuje nabírat zkušenosti, nicméně nechce jít cestou, kterou náběr zkušeností často vyžaduje. Jinak řečeno: Dítě se potřebuje naučit chodit, ale nechce bolestivě padat. Nevyzrálý rozum u dítěte způsobuje, že dítěti tolik nevadí padat, prohrávat, je zvědavé, a tak krůček po krůčku dosáhne toho, co potřebuje. Naopak u dospělého, který má již vyzrálý rozum, je každý nový krůček těžký. Raději upřednostní pohodlí před náročným učením.

A přitom, jak píšu v knize Čtyři prány štěstí, my potřebujeme nabrat bolestné zkušenosti také ve vztazích. Proto se v nás střetávají dvě síly – pohodlnosti a potřeby. A srdce, hlas lásky, je v tomto směru často silnější. Pomocí citu nás donutí zamilovat se do nesprávného člověka, lháře, podvodníka, manipulátora, agresora, a nabrat tak důležitou zkušenost, která se osvědčí pro celý budoucí život. Psychologie tomu říká očkování.

Očkování v medicíně funguje tak, že si do těla necháme vpravit bacil, ale v takovém množství, aby ho naše imunita zabila. Poplach v těle však způsobí, že organismus identifikuje a analyzuje nepřítele, vytvoří si ty správné protilátky, které následně, až je bacil zabit, dál “hlídkují” v těle, a to ještě poměrně dlouhou dobu. Když tedy posléze bacil pronikne do těla již v nebezpečném počtu, nedochází k momentu překvapení, protilátky jsou již mobilizované a spíše porazí i celý jeho regiment. Očkování ve vztazích funguje právě tak. Zjednodušeně řečeno: Jedna osobní zkušenost s lhářem, podvodníkem, manipulátorem nebo agresorem nás vybaví “čichem” na podobné typy lidí, takže je rozpoznáme už zdálky, záhy a ve všech druzích vztahů, tedy nejen v partnerských, ale pak i pracovních, přátelských nebo rodinných, a to tím spíš, čím bolestnější a nezapomenutelnější byla zkušenost, kterou jsme s nimi během očkovacího procesu nabrali.

Teprve pak se oba hlasy sladí. “Rozum” pochopí “srdce” a poděkuje mu zpětně za zkušenost. Jedna těžká zkušenost nám totiž karmicky pomůže a poučí nás pro celou budoucnost.

5 bolestných, ale důležitých zkušeností

S následujícími případy se nejčastěji potkávám v diskrétní zóně a speciální platformě, do které mi posíláte své dotazy (služba pro FC Premium. Pokud jste členy FC Klubu a chcete také využít této výhody, upgradovat své členství si můžete ZDE, přičemž při nákupu členství FC PREMIUM zadejte slevový kupon CHCIPREMIUM, systém Vás automaticky přehodí na prémiové členství a od nákupu se Vám odečte 190 Kč, tedy se Vám vrátí roční cena členství v FC Klubu. Při nákupu se přihlaste stejnými údaji jako k těmto klubovým článkům. V případě problémů pište mail.)

Zjednodušeně řečeno: U následujících pěti situací si z pohledu okolí “necháváme líbit až moc”, přitom nám však “něco v nás” tak rádo chce říct: “Ještě vydrž! Nabíráš důležitou zkušenost!”

SLABOST NÁM NAMLOUVÁ: Nejsme pro partnera dost dobří. Musíme se více podbízet, doprošovat, mít pro něj větší hodnotu. Rozchod znamená náš osobní pokles.

ZKUŠENOST NÁS UČÍ: Naopak, nesmíme se ponižovat = snižovat svou hodnotu! 

Nemá na nás čas. Vnímáme to osobně. “Nejsme jeho priorita,” soudíme.

Jsme až za jeho prací, zájmy, kamarády. Srdce ho chce, ale rozum varuje.

Když totiž znovu přistoupíme na vztah, jsme nešťastní. Stejně jako když odejde. Není po našem. Rádi bychom ho změnili. Kdybychom to však udělali, bude partner trpět vůbec nejvíc – přestane být sám sebou, žít život tak, jak mu vyhovuje. Bude nás mít za brzdu.

Proto: komunikujme. Říkejme, co nám vadí. Nechme i partnera, ať si řekne své. Pokud neladíme, neznásilňujme vztah. Dopřejme partnerovi, ať se vzdálí a žije si svými prioritami. Třeba mu začneme chybět. Pokud mu naše nepřítomnost nebude vadit, pak pro něj naše přítomnost nebude mít žádný význam. A my alespoň budeme moci nalézt partnera, který nám čas bude věnovat nejen tehdy, když bude mít volnou chvíli a náladu.

Jistěže to srdce bude bolet. I rozumu chvíli potrvá, než pochopí, že není možné někoho nutit, aby si pro nás udělal místo ve svém životě. Pokud mu na nás záleží jako na prioritě, to místo a čas si...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům