Čím větší a otevřenější srdce, tím větší schopnost milovat, ale také tím větší potenciál být o to víc zraněn. Stačí potkat nesprávný protějšek. Takový, který si prostřednictvím vztahu někdy jen kompenzuje vlastní mindráky, vlastní minulost, a zatímco Vy hledáte partnera, on terč. Ale neřekne to.
Anebo se někdy ve vztahu začnete cítit jako zaopatřovací a výchovný ústav. Jako byste měli o jedno dítě navíc. Tak nezralý může protějšek být. A i tím Vám působit mnoho starostí a bolesti. Neví totiž, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane. Nebo má potřebu hrát s Vámi strategické hry, ozvat se a pak už nereagovat, předstírat nezájem o Vás, anebo zájem jiných lidí o něj.
V Léku pro duši, sebeterapeutickou knihu pro zvedání se z těžkých vztahových ran, varuji, že být sám je často lepší než s toxickým protějškem, který Vám může vzít mnohem více sebevědomí a sebeúcty než samota. Uvedu sedm typů takových protějšků, na které v dnešním otevřeném světě můžete narazit samozřejmě i v internetovém prostředí, zejména na seznamkách:
1. Cushioning
Cushion anglicky znamená polštář nebo mantinel.
Tento chladně kalkulující člověk si už předem chce „změkčit přistání“ – omezit riziko, že by mohl být v budoucnu nešťastný. Proto si, aniž to víte, rozpracuje a souběžně s Vámi pěstuje více známostí, přičemž každé z nich namlouvá, že zrovna ona je „ta jediná“.
To by samo o sobě nebyl tak fatální problém. Warren Buffett, legendární americký investor, říká, že „nemáme všechna vejce vkládat do jednoho košíku“. Miloš Kopecký, herec a obdivovatel žen, dodával, že „každý muž by měl mít nejméně dvě ženy – pro případ, když ho jedna opustí; aby nezůstal sám“.
Jenže u cushioningu je podstatný háček: Tento člověk po Vás vyžaduje, abyste sami žádnou jinou známost neměli. Tím se totiž racionálně sníží jeho šance na zklamání, Vaše ledabylé opuštění. Z toho plyne, že Vaší jedinou volbou se tak stane někdo, pro koho sami jste jen jednou z mnoha možností.
V Léku pro duši přirovnávám tento vadný postoj k myslivci, který chce jednou jedinou střelou ulovit co nejvíce zajíců. Jenže to principiálně není možné. Každý člověk má jen sto procent své energie. Není tedy schopen dát sto procent času, lásky, pozornosti, zájmu, komunikace více osobám. Sto procent může dostat jen jedna bytost, ale všechny ostatní už nedostanou žádné procento. Anebo těch svých sto procent musí dělit mezi více osob. Čím víc osob však je, tím rychleji takové vztahy odumírají. A vyznavač cushioningu tak jen umocňuje své zoufalství a snaží se příště udržovat JEŠTĚ VÍCE vztahů, když ani předchozí vysoký počet nestačil na to, aby nezůstal sám.
O vadě se hovoří proto, že jde u dospělého člověka o početní nezralost. Z pohledu psychologie je příčinou nejčastěji kompenzování si komplexů, které jedinec utrpěl ve svém dětství či předchozím vztahu, kde trpěl nedostatkem zájmu nebo výběru.
2. Stashing
Stash označuje tajemství, záhadu, nevysvětlitelnost.
Internetové prostředí je plné emočně zraněných lidí. Některé zranili druzí, někteří zranili sami sebe. Stasher se skrývá v davu. Zdá se, že potřebuje pomoc i pochopení, kdy své zranění z minulosti dává najevo, ale i skrývá. Jako by se za něj styděl. Jeho nesdílení a uzavřenost však mohou mít jiný důvod.
S těmito lidmi je komplikované vytvářet vztah. Vztah totiž stojí na sdílení. Bez sdílení není vztah. Problém, se kterým přichází jeden z partnerů, není překážkou ve vytváření vztahu, naopak je důležitou prověrkou funkčnosti vztahu. Problém je jako těžkost a těžkost je jako balvan. Přijde-li jeden s těžkým balvanem, hned vidí, koho má po svém boku – opravdový partner se rovněž chopí balvanu a pomáhá ulevit. Proto je sdílená těžkost poloviční těžkostí.
Sdílet znamená řešit těžkost. Jenže stasheři nesdílejí. Naznačují, že prožili něco těžkého. Ale neřeknou co. My tak nevíme, jak jim pomoci. Oni předstírají, jak se hroutí, a my si to ještě klademe za vinu. Hrají si s námi jako kočka s myší. Nechávají v nás rozvíjet až katastrofické představy. Protějšek se nám tak před očima mění v toho, koho v něm chceme vidět. Někdy nám i s vizualizací pomůže: Víš, jezdím na tajné mise, víc říct nemohu… Pracuji pro jinou vládu, víc říct nemohu… Spáchal jsem něco hrozného, co nedokáže každý, víc říct nemohu…
Brání nám tak uskutečnit vztah. Ukázat, že můžeme slyšet i to nejhorší, a přece zůstaneme. Oni však nakonec odejdou, i když naopak od nás dostanou to nejlepší.
3. Ghosting
Ghost znamená v angličtině duch.
Vypařit se jako duch dokáže i kdekdo v dlouhodobém vztahu. Bývá to slaboch, který nemůže nebo neumí přiznat skutečný důvod, chybu, problém. A tak prostě zmizí, beze slova vysvětlení. Nemůže zpravidla tehdy, když žádný skutečný důvod k odchodu nemá – my jsme mu nijak neublížili. Neumí zpravidla tehdy, když ještě nedozrál do úrovně upřímné komunikace – vysvětlení důvodu, přiznání chyby, řešení problému. Zkrátka odejde a už se neozve. A my nevíme proč.
Ghosteři na seznamkách jsou jiný kalibr. Přestanou se ozývat a pak si tiše užívají, jak se trápíme. Jak je zkoušíme kontaktovat. Jak si nešťastně vyléváme srdce. Jak jim píšeme, co pro nás znamenali. Hojí si tím své vnitřní mindráky. Vůbec nechápou, co tím mohou napáchat v nás. Není chyba ve mně? Co jsem udělal špatně? Posedlost zjistit důvod souvisí se stavitelskými sklony – my přece chceme vztah a potřebujeme vědět, čím se proviňujeme, respektive proč by mohl zkolabovat i náš příští vztah.
Jak píšu v Léku pro duši, paradox našeho trápení není v tom, že se trápíme pro někoho, kdo se vůbec netrápí pro nás, ale v tom, že se trápíme pro někoho, pro koho bychom se vůbec trápit neměli – naopak bychom měli slavit, že takový protějšek zmizel. Ghoster je totiž schopen i počít dítě, a pak zmizet. Zmizet je totiž snazší než pečovat. Stejně tak dokáže vytvořit dluhy, ale už ne je splácet. Odpovědnost je pro něj neznámé slovo.
4. Benching
Bench vyjadřuje lavici nebo zadní vrátka.
Jedna z nejrozšířenějších skupin zejména na internetových seznamkách loví, ačkoli už partnerský vztah má. Postrkuje na lavici náhradníků tu svého stávajícího partnera, tu Vás. Některý z bencherů jenom zápasí se stereotypem ve svém dlouhodobém vztahu a hledá rozptýlení. Jiný se potýká s krizí středního věku a má strach, že mu cosi uniká, že potřebuje stihnout více vztahů, protože smrt se každým dnem blíží. Ale většina si vychutnává Vaši bolest, když se o existujícím partnerském vztahu dozvíte.
Vás napadne připustit, že ten nešťastný protějšek asi potřeboval důvěrníka, vrbu, ventilátor, který ochladí bolístky z partnerského vztahu. Ale to všechno bývá jen dobře promyšlená legenda. Její podstatou je držet náhradníka na lavici a říkat: „Čekej. Třeba přijde Tvůj čas. Vedeš si dobře. Tak ještě čekej.“ Pořád jen na něco čekáte.
Ano, Vy jste z jeho pohledu ti, kteří mají pořád něco ukazovat, dokazovat, o něco se snažit. On nic. Jako byste byli součástí výběrového řízení – máte žít v naději, že toho stávajícího třeba vymění za Vás....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům