Máte rádi život? Svět?

Věnujete energii tomu, co Vám dělá dobře?

Potřebujete dobré emoce namísto zlých?

Pak jistě rozumíte mně, který už desítky let vyhledává a ve svém magazínu FC ukazuje lidi, žijící na stejné planetě, ale trochu jinak. Lidi, kteří nemají méně problémů, ale snaží se objevovat a vnímat i druhou stránku života – tu krásnou.

Když jsem nedávno psal o Čechovi, jehož fotografii si vybral i Paolo Coelho, šokovalo mě, kolik z vás podpořilo jeho sen – vydat knihu, o které sám říká: “Chtěl jsem napsat knihu o fotografování. Ale napsal jsem knihu o životě.” Rozhodli jsme se ji vydat (získat se dá zde).

PETR JAN JURAČKA byl zrovna v Irsku. Mnoho lidí ho nechápe. Je schopen utratit veškerý volný čas a peníze za cestování, za fotografování. Věřím, že i kdyby vyhrál v loterii, nekoupí si vilu, spíše ponorku nebo vzducholoď. A přitom je to vzdělaný muž, vědec-hydrobiolog, který učí na Karlově univerzitě v Praze. Jak to, že ho nelákají věci?

1. kapitola: Máš čas žít?

“Už na Přírodovědecké fakultě jsme před šesti lety založili spolu s Martinem Černým Přírodovědný fotoklub, kam lovíme nejlepší řečníky ze světa fotografie a filmu s tématem přírody. Jednou se mi povedl skvělý úlovek,” vzpomíná Petr a my brzy pochopíme jeho myšlení. “Napsal jsem poměrně troufalý e-mail do Irska, samotnému Georgi Karbusovi, patrně nejlepšímu fotografovi oceánů na této planetě, který má české kořeny. Měl vystoupit na festivalu Caminos v Karlových Varech a já mu nabídl odvoz z pražského letiště až do Varů, ostatně sám jsem přednášel den po něm, ale jen pod podmínkou, že se cestou budeme moci zastavit u nás na fakultě. Souhlasil.

,Georgi, mám trochu neuklizeno v autě, to dáš, viď?’ řekl jsem mu po uvítání na letišti.

,Kámo, kdo má čas uklízet doma, nebo dokonce v autě, ten nemá čas žít, to mi věř,’ zněla jeho odpověď.

Otevřel jsem kufr auta. ,Ty ale žiješ kurva naplno!’ vyvalil oči, když tu spoušť viděl.

Na fakultě už na něj čekaly stovky studentů, ačkoli byl večer. Jeho přednáška byla fantastická. Končili jsme v pět ráno v našem fakultním baru Mrtvá ryba, v osm mě doprovodil na praktikum Mikroskopické techniky, které jsem vedl. Pak jsme svorně vyrazili do Varů, i s mou ženou, báječně jsme si lidsky sedli.”

2. kapitola: Proč má smysl cestovat?

Divíte se, jak někdo může utratit hodně peněz za cestování? Co z toho má, když “to” nemůže zaparkovat do garáže, obléct si “to”, ani si “tím” naplnit žaludek?

Někdo by možná odpověděl: “Cestování je emoce, dělá mi to dobře.” Jenže pro Petra je to hlavně poznávání, učení se, škola.

“Můj děda byl organický chemik. Mimochodem, byl spoluvynálezcem izolepy, umělé kůže, jeho patentová kniha obsahuje přes 400 položek. Naposledy jsem ho viděl pár dní předtím, než navěky odešel. Přestože byl slabý a unavený, byl jako vždy skvěle učesaný a chtěl být v obraze světového dění. Jeho poslední věta zněla: ,Nevadilo by Ti, kdybychom...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům