Nikdo nejsme dokonalý. Já ani Vy. Dovolte mi, prosím, dvě otázky:

• Jaký je Váš nedostatek?
• A proč Vás limituje?

Nerozumíte poslední otázce? Myslíte si, že nedostatky jsou od toho, aby nás soužily a omezovaly? Pak se nacházíte ve správném článku.

EVA MICHÁLKOVÁ totiž říká pro Vás překvapivou větu: „Díky své vadě jsem vnitřně vyrovnaná.“ Nechápete, jak je takové slovní spojení, takové myšlení možné?

Pak Vám povím Evin životní příběh.

Když jí byly dva roky, maminku už znepokojovalo, že Eva nereaguje za zvuky. Pediatrička jí ovšem sdělila: „Všechno je v naprostém pořádku, Eva je jenom neposlušná.“

Mamince to nedalo spát. Nechala Evu vyšetřit na foniatrické klinice a výsledek byl skličující: Malá je neslyšící. Jednou provždy.

Ano, Eva má od narození 99% ztrátu sluchu na každém uchu. Se zdravotním sluchadlem je na tom o něco lépe.

Co je však fascinující, při osobním setkání s ní nepoznáte rozdíl. Naučila se odezírat i mluvit, ačkoli bez sluchadla sama sebe neslyší.

V devatenácti letech dokonce postoupila do finále světové soutěže Miss Deaf World, kde vedle krásy zaujala tím, že jako jediná z neslyšících nepoužívala znakový jazyk, nýbrž zcela normálně hovořila – anglicky jako česky.

Nemá snadný život. Kdyby měla, nepíšu o ní. Protože však nemá snadný život a bojuje, inspiruje. A pomáhá nám jinak pochopit několik slov a situací, kterých se možná v životě bojíme.

Připraveni? Pojďme na to.

Co je to překážka?

Když půjdete lesní pěšinou a náhle uvidíte, že ji před Vámi přehradil padlý strom, čím pro Vás tahle překážka bude?

• Stopkou, která Vás přiměje hledat důvod, proč cestu vzdát?
• Nebo výzvou, která Vás přiměje hledat způsob, jak překážku překonat a v cestě pokračovat?

Kdo vlastně jste? Právě Vaše chování u každé životní překážky pomáhá formulovat tuto odpověď. Ostatně, až si otevřete nové vydání magazínu FC Jak být sám sebou, které již směřuje do Vašich schránek, probereme si to víc.

Eva měla životní štěstí ve své mamince. Ta ji po zjištění diagnózy nevystrčila z komunity slyšících. „Navštěvovala jsem běžnou školku. Byla jsem aktivní, měla tudíž kamarádky a i učitelky mě měly rády. Maminka mi doma věnovala speciální péči. Učila mě mluvit s pomocí knížky. Seděla u mě a přímo do ucha se mi snažila diktovat různá slovíčka. Chtěla, abych je opakovala. A dělala to tak dlouho, než jsem je opakovala správně. Současně mi domluvila logopedku, která zlepšovala artikulaci, navíc jsem se učila číst a psát. Ano, už jako prcek,“ směje se Eva, „a tak jsem už v mateřské školce uměla číst a po obědě mohla ostatním dětem číst pohádku před spaním. Pamatuji si, jak mě to bavilo, jak jsem se na to pokaždé ohromně těšila…“

Tak tohle dokáže překážka. Najednou Vás posune dál. Odemkne ve Vás schopnosti, o nichž jste netušili, že je máte. Ty schopnosti by v případě rezignace zůstaly pohřbeny v člověku. Když ale bojujete, můžete zjistit, že náhle zvládáte dokonce víc než jiní.

Na Evu mohli být všichni pyšní. Ve školce tomu tak bylo. Na základní škole už přišly těžší časy.

Zatímco ostatní (zdravé) děti začínaly první třídu...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům