Zdeňkovi je sedmapadesát. Dlouhé čtvrtstoletí měl těžkou hlavu. Vyvíjel něco, co svět potřebuje, avšak zároveň tušil, že to nemusí být kladně přijato.
Zní to paradoxně, že?
„Člověku se nežije lehce, když ví, že dokáže celou planetu oprostit od zbytečné chemie, ať jde o vodohospodářství nebo zemědělství, a zároveň musí přijmout, že dnešní společnost nějak funguje – od marketingu po byznys. Přesto mi to nedalo a jdu dál svou cestou,“ říká.
Ví, na jak křehký led se pustil. Ví to i jeho rodina – všechny děti, a především manželka…
„Když jsem Zdeňka poznala,“ vzpomíná Alena, „a on se mi svěřil se svými objevy, dodal: ,Nemohu s tím vyjít ven. Chci žít klidný život. Nechci, aby mě jednoho dne někdo zastřelil, protože by měl pocit, že mu ničím celý byznys.‘ Na tom jsme spolu pracovali nejdříve – jak odblokovat psychickou bariéru v jeho hlavě a upevnit jeho důvěru v lidi. Jedna věc nám to usnadnila: zjištění, že právě tohle je náš úkol.“
Jak se dozvíš svou misi v životě
Zdeněk i Alena v minulosti zažili klinickou smrt – takzvaný přechod „na druhý břeh“. Zdeněk je uznávaný vědec, biochemik, pracoval v Akademii věd ČR, studoval i makromolekulární chemii. Žádný šarlatán. A přesto – před světem mezi nebem a zemí nemůže zavřít oči. Protože on TO zažil.
„Celé bych to shrnul do věty: Když jsem se probudil zpátky do těla, byl jsem, slušně řečeno, naštvaný.“
Alena je ohledně prožitku klinické smrti sdílnější: „Ani já jsem odtamtud nechtěla zpátky na tento svět. Tu jinou úroveň vědomí jsem si nepřivodila nějakou nehodou, ale meditativní cestou. Nezapomenu na to – náhle jsem si myslela, že jsem se zbláznila. Vystoupila jsem z těla do absolutní lásky. Ten rajský pocit, který mě zaplavil, se nedá popsat. Za mnou byla tma, přede mnou vábivé bílé světlo a úchvatná brána, za kterou se objevovala překrásná louka – taková, do jaké prostě chcete vstoupit.“ (Proč nevstoupila? Proč se vrátila zpátky do fyzického těla? Jak to nahoře do detailu vypadalo? O tom všem čtěte na straně 14 tohoto magazínu FC).
Vypadalo to jako náhoda, ale po této zkušenosti potkala Zdeňka – vědce, který už ale běžným vědcem nebyl. Proč? „Dříve jsem, tak jako ostatní kolegové z Akademie věd ČR, razil zásadu, že co nejde spočítat nebo zanalyzovat, neexistuje. Ale pak mi oči otevřela vlastní zkušenost, údajně nevyléčitelná nemoc.“ Proč používá slovo „údajně“? Protože ze své nevyléčitelné choroby se vyléčil. Sám. Vlastním rozumem.
Systém nemusí mít vždycky pravdu
„Okolo 16. roku věku jsem začal mít potíže s ledvinami. Zničehonic. Podle lékařů byly zanesené, postupně mi omezovali pití,“ vybavuje si Zdeněk. „Chtěl jsem pochopit, proč se to stalo a děje. Proto jsem se začal zajímat o přírodní vědy. Přemýšlel jsem i o studiích medicíny, ale pak jsem si uvědomil, že medicína mi vlastně už své odpovědi už dala, tedy ty, na které stačila. A proto jsem šel na biochemii. A jsem za to vděčný. Umožnila mi totiž nahlédnout hlouběji do člověka, pochopit, co je v mých ledvinových buňkách špatně. Lékaři dokolečka opakovali: ,To je chronický zánět ledvin. Jste doživotně odsouzen k dialýze!‘ Ale já jsem nevěřil, že neexistuje jiná cesta. A pak jsem si během tři čtvrtě roku sám obnovil nemocné ledviny. Jako bych si je buňku po buňce vyměnil. A už nikdy jsem na dialýzu nemusel…“
Zdeněk Čermák je živým důkazem toho, jak osud provádí člověka jeho životem. Zdeněk to shrnuje: „Moje nemoc mě přinutila studovat lidské tělo a metabolismus. Díky získaným poznatkům a selského rozumu jsem se odvážil léčit sám. Objednával jsem si konkrétní živiny – vitaminy, stopové prvky, minerály. Když mi po čase odebrali krev a provedli testy na CT, užasli. Celou dobu mi tvrdili, že musím dodržovat standardní ledvinovou dietu, ale já všechny její zásady porušil. Lékaři mi povolili denně maximálně 35 gramů čistých bílkovin, ale já si jich naordinoval 210! Argumentoval jsem: ,Biochemie přece říká, že bílkoviny vytvářejí PROTIZÁNĚTLIVÉ látky. Jestliže mám v ledvinách ZÁNĚT, pak se nevyléčím tím, že budu jíst MÉNĚ bílkovin. Potřebuji jich naopak VÍC!‘ No a od té doby nejsem nemocný. K doktorům docházím jenom na pravidelné kontrolní odběry krve. Všechny výsledky jsou absolutně v pořádku.“
Tehdy mu bylo teprve 24 let. Ale pochopil, že „systém“ nemusí mít vždycky pravdu. Ostatně, to díky Zdeňkovi pochopil i systém sám. „Dnes na všech svých projektech a vynálezech spolupracuji s lékaři. I oni už přiznávají, že klasická celostní medicína prostě nemá odpovědi na všechno a je nutné ji rozšířit například o alternativní metody,“ říká. A tím byla jeho další cesta daná. Zvláště když o své zkušenosti se samoléčbou ledvin vyprávěl při seznámení Aleně. Ta dnes konstatuje: „Všechno, co Zdeněk prožil, určilo to, co Zdeněk dělá. A všechno, co Zdeněk dělá, je návrat člověka k přírodě, k porozumění přirozenému nastavení těla.“
Cestou uzdravení člověka
Ačkoli se potkali biochemik a manažerka, tedy lidé z odlišných světů, jedno měli od začátku společné – zážitky ze stavu klinické smrti. Zdeněk je prožil v letech 1979 a 1981, Alena v roce 2012. „Když mi o tom začal vyprávět, ohromilo mě to. Do té doby jsem si totiž připadala jako blázen a raději jsem o svém zážitku nikomu neříkala. A při poslechu Zdeňkových slov mi došlo, že všechno to byla pravda. A že není náhoda, že jsme se právě v té chvíli potkali.“ A co myslí „tou chvílí“? „Zdeněk měl dlouhých 26 let v šuplíku spoustu nápadů na produkty z vlastních nekonečných výzkumů. Už na Akademii věd ČR zkoumal inovativní nanotechnologie v oblasti zabránění množení mikroorganismů v různých oblastech hospodářství, zabýval se zkoumáním lidského metabolismu, těla a všeho, co jej ovlivňuje. Byl schopen napravit ne metabolismus jedince, ale celého lidstva. Ovšem byl to ,jen vědec’. Já zase měla zkušenosti s podnikáním, obchodem, poradenstvím. Uvědomili jsme si, že to máme dát dohromady a může vzniknout firma, která začne uzdravovat svět. A začali jsme od toho, co je pro člověka nejdůležitější – od vody,“ popisuje Alena.
Zdeněk sedí nad převratnou jednotkou, která dokáže odstranit z vody jakoukoli chemii a mikroorganismy, které se v ní vytvářejí, množí a my je pijeme. Té vodě se sice říká nezávadná, ale to proto, že je chemicky ošetřená. Zdeněk přišel na to, jak vodu zbavit všeho nepatřičného a vrátit jí dokonce původní přirozenou energii, čistotu a...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům