Jsi jako semínko. Máš v sobě nadání, schopnost růst, objevit svůj potenciál a naplnit ho.
Ale…
Ano, je tu ale.
Žádné semínko nevyroste jen tak. Potřebuje i přízeň zvenčí. Vláhu, světelné paprsky, výživu z okolí. Když Ti cokoli z toho chybí, můžeš mít sebevětší předpoklady, ale nevyrosteš.
Jsme pouze semínka zasazená do zeminy. Potřebujeme příhodné podmínky. Někdo nakopnutí zvenčí, negativní událost, která s ním náležitě zatřese a přiměje ho konečně ke změně, vnější podporu, inspiraci, příklad. To vše můžeš ovlivnit jenom částečně. Neovlivníš to, JACÍ jsou lidé kolem Tebe (jakou mají povahu, charakter, osobnost), ale ovlivníš to, KOHO z nich máš kolem sebe (komu dovolíš, aby tvořil Tvé okolí).
Nejvíce lidí, kteří se mnou v FC Klubu diskutují své životní cesty, mají problém se zpochybňováním. Záhy ztrácejí odvahu, naději, sílu, lehce ztratí víru v sebe. Jsou jako lodě, které nemají kuráž odrazit od břehu, a přitom sní o tom, jak přeplují oceán. Protože k Vám, předplatitelům, již směřuje koučovací magazín Jak zvedat sebevědomí, než jej otevřete, nechte si, prosím, projít hlavou následujících deset faktů. Nejsou snadné na přijetí, protože žádná cesta k úspěchu není snadná; o to víc si pak vlastního úspěchu vážíme, a to úměrně k náročnosti doby.
Jestliže tedy i přes toto mé varování budete ochotni postavit se na start a pracovat na tom, co je pro Vás důležité, pak je pro Vás vydání Jak zvedat sebevědomí jako dělané, a to bez ohledu na to, zda potřebujete pracovat se sebevědomím svém nebo svých dětí.
1. První krok je nejtěžší
S tímto bodem budeme v koučovacím magazínu obsáhle pracovat.
První krok je vždycky nejtěžší, protože je krokem nejdelším – od NIČEHO k NĚČEMU.
V magazínu Vám ukážu příklad muže, který měl životní sen, ale ne odvahu k tomu splnit si ho. Teprve když mu lékaři oznámili, že má rakovinu a zbývá mu posledních šest měsíců života, ten sen si rozhodl splnit. Znamenalo to opustit práci, přestěhovat se, prostě udělat něco “šíleného”, co by jinak nikdo v jeho okolí neschválil a nepřijal. Paradoxně, lékař mu poté volal: “Promiňte, spletli jsme si snímky, žádnou rakovinu nemáte.” A jeho odpověď? “To nevadí, já už rakovinu nepotřebuju.” Chápete? On už zákeřnou nemoc nepotřeboval k tomu, aby před svým okolím našel odvahu obhájit si své životní rozhodnutí. Jinak řečeno: I když rakovinu nakonec neměl, ve svém směru už setrval a svůj sen si momentálně plní. Říká: “Je zvláštní, když pouze se zákeřnou nemocí Váš život SMÍ být perfektní.”
Co tedy skutečně POTŘEBUJEME k tomu, abychom začali jít za tím, co je pro nás důležité?
2. Úspěch nepřichází rychle a snadno
Život naštěstí nefunguje jako kouzelný prsten, že by se každé přání s vyslovením splnilo. Nemělo by to totiž žádnou hodnotu, nevážili bychom si toho. Naše schopnost ocenit cokoli roste s obětí. Čím dražší je cena, tím vyšší je subjektivní hodnota.
Každý úspěch proto vyžaduje čas. Učme se motivovat spíše cestou než cílem. Volme takovou cestu, kterou milujeme. Pokud budeme milovat pouze cíl, cesta nám bude vadit. Bude nám připadat příliš dlouhá, náročná, nedokážeme to. Zamilujme si cestu a nebude nám tolik vadit, že to trvá dlouho a je to náročné. Dokážeme to, protože se vlastně naše cesta promění v cíl.
Více o správném nastavení cílů a každodenní motivaci na cestě v koučovacím magazínu.
3. Neovlivním všechno, co se mi během cesty stane
Nejsme ve světě splněných přání, ale spíše v posilovně plné překážek a těžkostí. Proto se odmalička vyprávějí pohádky. Dětem proto, aby usnuly, dospělým proto, aby se probudili. Pohádky jsou vždy založeny na střetu dobra se zlem. Musejí v nich vystupovat stínové postavy, protože právě ty dávají konečnému úspěchu hodnotu – právě ty člověka učí a posilují.
Je fatálně důležité naučit se myslet pozitivně. Nelze žít pozitivní život s negativní myslí. Kdo nevěří, že je schopen vstát, nevstane. Kdo nevěří, že mu špatné události mohou dát i něco dobrého, zůstane žít v přesvědčení, že život je jen černý.
Těžké chvíle mají mnoho pozitiv včetně toho, že během nich skutečně poznáme sebe i své okolí. Zjistíme, na koho se můžeme spolehnout, kdo se o nás opravdu zajímá i jaké schopnosti v sobě máme, zejména síly, které jsme do této chvíle nepotřebovali. (Detailně o tom v magazínu.)
4. Neobejdu se bez rizika
Jak říká staré rčení, lodě se cítí nejbezpečněji v přístavu. Jenže proto se lodě nestavějí.
Člověk vznikl proto, aby rostl. Aby se chybami učil. Tudíž aby měl potenciál být zítra lepší, než je dnes. Může posouvat své limity. Dosahovat tam, kde ještě nedávno nebyl.
Ale musí přijmout riziko.
Úspěšného člověka nedělají výhry, ale porážky. Přesněji řečeno to, jak se naučí k porážkám přistupovat. Zda se nechá prohrou odradit, nebo naopak motivovat.
Nikdy to nemusí vyjít. Kdyby to vyšlo samozřejmě pokaždé, úspěch by nebyl vzácný. Musí tam...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům