Procházíte s dětmi těžkým obdobím? Plní je strach, trauma z vlastního selhání, chyba, kterou si neumějí odpustit?
Nebo je do problémů vtáhl rodinný rozvrat (viz Jak pracovat s dětmi poté, co jejich rodič odejde)?
Abychom děti dostali do lepšího rozpoložení, nesmíme ve špatném tonout sami. I proto jsem celé jedno vydání svého magazínu věnoval tématu Jak vypnout negativní myšlení.
Ostatně, před lety jsem sám dostal příležitost pracovat každé pondělí s dětmi. Zvolit si jeden předmět, a tomu se ve škole pravidelně věnovat. Postupně se jich rozvinulo devět – ale začal jsem tím hlavním, Sebevědomím.
Samé nedostatky?
Už tehdy děti měly problém se sebevědomím. Na začátku první hodiny jsem jim rozdal list papíru. Požádal jsem je, ať je na jednu stranu napíšou všechny své přednosti, na druhou pak veškeré své nedostatky. Téměř všechny děti mi odevzdaly papíry vyplněné jen z jedné strany – strana s nedostatky byla plná, strana s přednostmi prázdná.
Možná kdybych takové papíry rozdal dospělým, výsledek by nebyl jiný. Není to sebekritičností. Většina lidí totiž dostává zpětnou vazbu, jen když v něčem neuspěje. Úspěch, zejména dlouhodobý, se přechází mlčením. I rodiče více nutí děti učit se ty předměty, ve kterých nejsou úspěšné, a to i na úkor předmětů, v nichž vynikají. Tak se rodí spíše průměrné děti – své silné stránky dále neposilují a své slabé stránky otupují. Přitom důležité pro životní úspěch je především najít svou přednost a v té se zdokonalovat.
Jestliže ale děti slýchají pouze to, v čem selhávají nebo co nedokážou, pak přirozeně nabývají pocitu, že vlastně nejsou dost dobré – v ničem. A to je škoda.
Být pozitivní i v negativních chvílích
Když jsem vytvářel Jak vypnout negativní myšlení, měl jsem před očima i rodinné vztahy. Pokud už se sami trápíme nějakými osobními problémy, nepřenášet je zbytečně na děti. Ideálně: Naučit se kompenzovat svůj vnitřní přetlak. Od toho je magazín.
Být pozitivní i v negativních chvílích dokážou například v zahraničních/mezinárodních školách, kde dětem udělují vždy dvě známky – druhou za úsilí. Děti se tak učí chápat, že není důležité pouhé nadání (a automatická jednička na vysvědčení), ale odhodlání čelit nezdarům a překážkám. O tom je konečně život. Naše životní cesta zdaleka není jen ve směru našich talentů. Často nám spadne do cesty průšvih, se kterým si neumíme poradit. Úsilí je klíčové. Dokonce i v oblasti, v níž projevujeme talent. Nesmírný talent, který není podpořený úsilím, nikdy nedojde tak daleko jako nesmírný dříč, odhodlaný se prosadit bez ohledu na talent.
I proto, když s dětmi pracuji, chválím především jejich úsilí, ne nadání. Nechci, aby si myslely, že to, s čím se narodily, už stačí a více se snažit nemusejí – že všechno v životě za ně uhraje jejich talent nebo rodiče. Pokud chcete potlačit negativní myšlení u dětí i ve chvílích, kdy se jim nedaří, zvažte, prosím, vedle Jak vypnout negativní myšlení, také těchto deset zásad, kterým se při vedení dětí řídím já. Třeba Vás v něčem inspirují, a to i pro svůj vlastní mentální růst – všechny zásady lze totiž uplatnit i na dospělé:
1. “Dovol si být začátečníkem”
Začátečník… Dospělí lidé toto slovo nemají rádi. Takto označení si připadají poníženě, nedokonale. Jenže nikdo na světě nezačal jako neomylný a všeznalý. Každý, kdo něčeho dosáhl, se musel v první řadě učit. A aby se mohl učit, musí mu přestat vadit to, že je na začátku cesty.
Proto děti odmalička nabádám k tomu, aby se v každém okamžiku snažily udělat to nejlepší, co v dané chvíli umějí. Tím získají novou zkušenost, jak to jde udělat lépe. Jakmile vlastními chybami pochopí, co dělají špatně, respektive jak to dělat lépe, udělají to lépe.
2. “Přestaň panikařit a utíkat”
Něco se dítěti nepovedlo? V první řadě se uklidni. Je to normální.
Analyzuj to, kde jsi. A uvědom si, že jsi přesně tam, kde v daném okamžiku máš být, aby ses tam naučil to, co potřebuješ k posunu na další místo.
Každý krok a následně každá negativní i pozitivní zkušenost jsou nutné, abychom se ponaučili.
3. “Motivuj se neúspěchem”
Neúspěch není opakem úspěchu, ale součástí cesty k úspěchu. Zklamání a frustraci z každého neúspěšného pokusu musíme používat ke své motivaci, nikoli k demotivaci.
To znamená hledat v každé porážce příčinu a smysl. Když totiž děti nepřestanou být odhodlané odčinit svá selhání, pochopí něco úžasného – že mají kontrolu nad svým životem, schopnost nejen něco pokazit, ale i napravit. Vytvářet svůj osud.
4. “Uvědom si, co přesně vytváří Tvůj život”
Nikdo z nás není produktem JENOM konkrétních událostí nebo okolností. Všichni jsme také produktem svých vlastních rozhodnutí.
Jinými slovy: Náš život nevytváří pouze to, co se v něm děje, ale především to, jak na to reagujeme, jak k tomu přistupujeme, jak s ním nakládáme. To určuje, kdo jsme.
Pokud je chyba u jednoho člověka zdrojem neštěstí a rezignace, zatímco u druhého zdrojem ponaučení a posunu, zjevně problém není v chybě, ale v osobním přístupu. Úspěšný život je v první řadě o vlastní vůli a rozhodnutí nedovolit svým frustracím a strachům, aby zbytečně a dlouhodobě přebíraly kontrolu nad naší energií, myšlením, budoucností.
5. “Neporovnávej svůj pokrok s druhými”
Kdo četl mou knihu o zraněném vnitřním dítěti Čtyři prány štěstí, ví, jakou paseku v dětských hlavách dokáže udělat soutěžení. A to i s přesahem do budoucna, do celého dospělého života.
Psychologickým problémem soutěžení je totiž fakt, že vítěz je jen jeden a poražení všichni ostatní. Porážka pak vedle zklamání sebou vytváří averzi vůči vítězovi. Nutno říct, že hromadnou averzi, tedy velkou negativní energii. A každá negativní energie je sklonem k pohodlnému řešení. Je...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům