Někdo Vám způsobuje duševní bolest, ať nahodile nebo systematicky, ať tváří v tvář nebo zprostředkovaně (přes jiného člověka, Vaše dítě), ať ve vztahu rodinném nebo třeba pracovním?
Snažíte se pro něj dělat, co můžete, a přesto nakonec slyšíte, že jste špatní, že o Vás už nestojí, že jste snadno nahraditelní?
Cítíte, že se stáváte paradoxně závislejším na této osobě a bojíte se osamělosti, aniž Vám dojde, že vedle této osoby už osamělí jste?
Pokud jste ještě nečetli Jak jednat s toxickými lidmi, a přesto Vás právě toxická osoba trápí, respektive se toxickými pak stáváte i sami, je dobré začít přemýšlet o člověku jako o lodi. Ta se totiž nepotápí vlivem, která je všude kolem ní, ale vinou vody, která nateče do ní. A pro Vás je tou zátěží něčí slovo nebo čin, které vpustíte do sebe, které si přivlastníte, jako by šlo o Vaši součást.
Ačkoli je to součást té osoby, která Vám škodí.
A právě proto jsem následující dvě Setkání zaměřil na téma ponižování a jeho zvládání. Kdo chce svůj problém vyřešil, přijďte za mnou. Místo si zajistíte zde.
Více rozumu
Hlavním problémem závislosti na toxické osobě je emoční kyvadlo. Tak se v psychologii říká tomu, kdy se Vaše nálada mění podle chování druhých. Poškozují-li Vás, jste nešťastní. Oceňují-li Vás, jste šťastní. Jste-li nešťastní, připadáte si nemilovaní. Jste-li šťastní, připadáte si milovaní. Jinak řečeno: To, zda je Vám dobře, nebo špatně, je odvislé od druhých. Mají Vás v hrsti. Je to jenom na jejich zvůli, zda se v příštím okamžiku budete cítit jako nula, nebo jako jednička.
Dalajlama je duchovním vůdce Tibetu. Jeho vlast krvavě ovládla cizí vojska. Musel utéct do exilu. K překvapení všech říká: „Odnaučil jsem se zlobit.“ Jak to, že necítí žádnou křivdu či hořkost? Odpovídá: „Nevím, co by mi to přinášelo dobrého. Náladu žlučovitost nezlepší. Naopak by se mi přitížilo, a to se mi nechce. Proč byste měli dopustit, aby jiný člověk, který si řeší vlastní vnitřní potíže, ovládal Vaši náladu?“ Přemýšlejte, prosím: Akorát by se mi přitížilo.
Přesněji: I mně by se přitížilo. Protože tomu druhému už těžko je. Takový postoj napomáhá ne nahněvané, stejně toxické reakci, ale má blíže soucitu. Uvědomit si: Tak proto se lidé chovají zle… Tak proto prskají jed, šíří žluč… Je to JEJICH jed, JEJICH žluč, JEJICH potřeba zbavit se nějakého jedu, který mají v sobě. Chovají se jako Hrnečku, vař! Šíří trpkou kaši, které tím není méně, ale pořád více. Volají: „Vař, vař, vař!“ Pomstychtivostí zla neubývá.
Buddhovo zamyšlení
V Jak jednat s toxickými lidmi zdůrazňuji, proč je důležité odsobňovat se. Tedy nebrat si osobně toxické chování jiných lidí. Hezky to vyjádřil Siddhártha Gautáma, řečený Buddha.
Jednou šel vesnicí svých odpůrců. Jeden vyběhl a začal Buddhovi sprostě nadávat do očí. Buddha se pokojně zastavil, nechal muže vykřičet a potom se zeptal: „Když někomu vyrobíš dárek a on ho nepřijme, komu pak bude patřit?“ Zmatený vesničan zakoktal: „No no no… přece mně. Já jsem tu věc vyrobil!“ Buddha přikývl. „A stejné je to s Tvým hněvem. Jestliže ho nepřijmu, komu zůstane?“ A poklidně odešel.
Buddha jako první učil, že plivání jedu na druhé není PŘÍČINOU, ale NÁSLEDKEM problému. Že ten, kdo na nás plive, tím jen projevuje hněv, který je v něm a který se zvětšuje. Ten je skutečnou příčinou našeho problému, respektive ten by měl řešit, odkud se jeho hněv bere. Jinak řečeno: Vyskočí-li nám na čele pupínek (v důsledku cizího plivance), řešením není jen léčit onen pupínek, ale jeho příčinu, něčí důvod plivat. Když totiž nevyřešíme, proč se něco děje, stane se to znovu. Budeme ustavičně léčit jen své nově vyrašené pupínky, aniž bychom odstranili samotnou příčinu – co ke vzniku našeho pupínku vede. Ano, ničí-li někdo nás, problém je v něm. On by jej měl řešit. Nejčastěji jde o internalizované, dlouhodobě potlačované špatné emoce.
A to se týká i nás. Tlak, který se v člověku usadí a který nekompenzuje, se v průběhu času jen zvyšuje. Jako v Papinově tlakovém hrnci. Proto, ublíží-li někdo Vám, měli byste ho požádat, aby vyřešil svůj problém, a pokud k tomu není svolný, myslet víc na sebe. Izolovat se od něj. Jestliže totiž svůj problém nevyřešil, projeví se opětovně. Jak myslet víc na sebe, o tom je Lék pro duši.
Kouzlo oddělování
Na tom budou stát i dovednosti, které si vysvětlíme během Setkání. Všechny formy odosobňování mají podobu oddělování. Ukážu to na čtyřech příkladech:
1. Oddělujte BOLEST a UTRPENÍ
Jsou to odlišné pojmy. Vysvětlím to na kladivu, kterým se klepneme do prstu. Bolest je to první. Bolest je fyzická reakce na nějaký podnět. Nedá se jí vyhnout. Jestliže nám někdo ublíží nebo si ublížíme sami, přirozeně cítíme bolest. Bolest říká: Pozor, to je přes limit! Bolest je rychlý signál, abychom s něčím ustali nebo něco více vážili. Bolest sama o sobě záhy ustoupí. Jenom vystřelí a posléze odezní. Aby se bolest prodlužovala, museli bychom onen bolestivý podnět opakovat. To znamená, v našem příkladě bychom se museli praštit kladivem opět. Nebo bychom si museli způsobit zlomeninu prstu, která pak v naší končetině začne pracovat tak, že se bolest šíří a vrací.
Anebo, a to je druhá možnost, si bolest způsobujeme sami psychicky. A tomu se říká utrpení. Utrpení je to druhé – psychická reakce na prožitou bolest. Zatímco bolest nemůžeme vědomě ovlivnit a snížit, utrpení ano. Utrpení je tedy volitelná reakce naší vlastní mysli. Utrpení je, když se začneme bolestí užírat. Jako...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům