Kdo někdy navštívil některé z mých Setkání, zná ten pohyb ruky a nahoru. Vlnovkou vyznačuji nejjednodušší možný grafický symbol pro ŽIVOT.
Nahoru a dolů jako nepřetržitá změna. Soustavný sled překážek a problémů, výzev a příležitostí, vzestupů a pádů, výher a proher. Střídání fází radosti a smutku, neštěstí a štěstí, dnů a nocí, teplých a chladných období, a to nejen v přírodě, ale i v našich osobních životech. Mnozí lidé dobré dny ani nepostřehnou, uvědomí si je až zpětně, když přijdou dny špatné. Uvědomí si, co měli, co ani nestačili ocenit a co by tak rádi měli zpět.
Právě na tom ukazuji smysl života, který je právě v těch cyklech. Bez jednoho bychom nepoznali a neocenili to druhé – neprojít špatným, neradovali bychom se z dobrého; nepřekonat slabost, nevěděli bychom, jak vypadá a chutná síla. To je důvod, proč těm, kdo přijdou na Setkání, pomáhám objevovat a rozvíjet v těžkých chvílích dva klíčové vnitřní mechanismy: trpělivost a pokoru.
Trpělivost totiž potřebujeme, když jsme dole (abychom na dně nerezignovali), a pokoru, když jsme nahoře (aby se nám nezamotala hlava v oblacích). Člověk bez trpělivosti se zdola nahoru nemůže dostat a člověk bez pokory se shora zase snadno dostane dolů.
Ostatně, jste Vy sami momentálně dole nebo na cestě dolů a přestáváte věřit sami v sebe, v životní obrat? Nebo jste naopak na cestě vzhůru a myslíte si, že už Vás nikdy nic nemůže ohrozit? Pozor na oba extrémy. A pokud jste už poznali, jak jsou zrádné, a připravily Vás o někoho nebo něco důležitého, právě pro Vás jsem sestavil Lék pro duši. Abyste zbytečně nepanikařili. Abyste pochopili nejen, že takové poznání patří k životu, ale také jak ho využít k pozitivní změně. Vše o Léku pro duši najdete zde.
A pokud Vás zajímá filozofie lidí, kteří si dokážou udržet nadhled, když jde něco příliš těžko, nebo naopak příliš hladce, inspirujte se například dalajlamou. Co učí?
1. Trpělivost a pokora k SOBĚ („Jsem nejhorší / nejlepší“)
Jednou dalajlama vyprávěl, jak navštívil chudou černošskou rodinu v Jižní Africe. Vyptával se, jak si vydělává na živobytí. „Otec se představil jako učitel, ale práci prý nemá. Podivil jsem se: Když teď mají černoši v Jižní Africe stejná práva jako běloši, jak to, že práci sehnat nemůžete? A on na to, že ji ani nehledá. Prý to nemá cenu. Prý africký mozek nedosahuje úrovně bělošského. Řekl doslova: ‚Bělochům se nikdy nevyrovnáme.‘ Z těch slov jsem byl v šoku. Ačkoli měli těžce vybojovanou rovnoprávnost, diskriminaci si drželi ve své hlavě. Řekl jsem mu: Mýlíte se. Všichni jsme si rovni a máme stejný potenciál. Pouze kvůli diskriminaci v minulosti se Vám nedostalo rovné příležitosti. To je ale pryč. Uvnitř máte stejný potenciál jako běloši. A úplně stejné slabosti. Jako třeba tuto.“
Muž se před rodinou rozplakal. Uznal, že sám je slabý. „Začal jsem ho učit sebedůvěře, která je základem slibnější budoucnosti. Víte, když zůstaneme pesimističtí, to znamená přesvědčeni o nemožnosti vlastního úspěchu, sami sobě ubíráme šanci.“
Ptáte se, jak se učí sebedůvěře? Úplně stejně jako trpělivosti nebo pokoře. (Věnuji se tomu z psychologického pohledu právě v Léku pro duši.) Dalajlama má na to kuriózní osobní metodu:
„Rád se přirovnávám například k mouše, která zrovna bzučí kolem mě. Řeknu si: Ta moucha je velmi slabá a nemá žádnou schopnost uvažovat o vážných problémech. Já tu schopnost mám, přesto se chovám často hloupě. Třeba když mě napadne, že jsem lepší než někdo jiný. Pak se okamžitě v tom člověku snažím najít něco pozitivního. Třeba že má pěkné vlasy. A moje snaha o nepokorné srovnání se utlumí. Já jsem plešatý, z tohoto pohledu je tedy vlasatý člověk lepší než já. Nebo je mladší. Nebo spokojenější. Je to dobrý návyk, jak potlačovat vlastní pýchu a aroganci.“
Dalajlama dodává: „Když si uvědomíme, že naše mysl je ohebná oběma směry, pak můžeme sami změnit své myšlenkové postupy. Ať nás...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům