“Nemám čas,” říká kdekdo.
Jak to, že nemáme čas?
Všichni máme 24 hodin denně. Žijeme v době, kdy za nás pracují počítače, kdy přemisťovat se z místa na místa je možné nejrychleji v historii, kdy je plno kurzů o produktivitě a efektivitě…
Tak jak je možné, že přes týden nemáme čas nebo energii na to, co je pro nás důležité?
Když jsem psal knihu Čtyři prány štěstí, zabýval jsem se vším, co nám v dnešní době zrychlené krade pocity radosti. A zbytečně. Od čtenářů jsem dostal nespočet otázek na stres, vyhoření v práci i osobním životě, trvalé nošení křivd v sobě, neschopnost vyrovnat se s negací druhých – a tak jsem speciálně přidal ještě magazín Jak pracovat se stresem. Doma ho můžete mít už za několik dní. Popisuji v něm nejen psychologické a lékařské metody, jak setřást přetížení, které pomohly a pomáhají mně, ale i osobní zkušenosti těch, kteří vědí, jak může stres zničit zdraví.
Těch lidí je nepřeberně. Třeba i KEVIN SYSTROM, jehož příběh v magazínu nepublikuji, ale jeho doporučení Vám chci ukázat. “Vždy jsem chtěl, aby můj život měl mnohem víc barev než jenom jednu barvu pracovního úspěchu. Chci v životě stihnout víc. To nutně neznamená víc spěchat.“
Viděli jste někdy křečka v běhacím kolečku? Čím rychleji utíká, tím víc se jeho dráha točí. Běží klidně celý den. Večer odpadne a ke svému úžasu zjistí, že oproti včerejšku nepopošel ani o píď. Je pořád na témže místě. Týden co týden. Měsíc co měsíc. Rok co rok.
Zažíváte něco podobného? Dřete pro lepší výsledky, víc peněz i vidinu většího času tráveného s rodinou, ale posuny jsou malé, nebo spíše žádné? Čím víc dnů takto promarníte, tím víc naopak ztrácíte motivaci, energii? Přemýšlíte, jak změnit život, aby se z něj barvy neztrácely? Cítíte se někdy jako před vyhořením – máte pocit typu „ještě jeden e-mail“, „ještě jeden telefonát“, „ještě jedno takové jednání“… „a zhroutím se“? Nebo Vás znervózňuje, že si musíte do noci svítit nad prací, odkládat chvíle s rodinou, schůzky s přáteli a nemáte ani žádný volný čas pro sebe?
V předchozím vydání magazínu Jak funguje představivost (samostatně koupíte ZDE) jsem psal o vizualizaci, plánování a vůbec nastavení mysli tak, abychom za tím, co je pro nás klíčové, šli. Ale navazující vydání Jak pracovat se stresem je hlavně o tom, jak cestu zvládnout, vydržet, a to i přes tlaky, neúspěchy, odrazování. Kevin Systrom, zakladatel Instagramu, mluví o vnitřních brzdách v člověku: „Hlavně si přestaňte namlouvat, že Váš způsob práce takový musí být, že takhle tvrdá je každá práce a že je správné se v každém okamžiku obětovat pro druhé. To jsou jen řeči. Ukážu Vám, jak vzít pomyslnou křídu a nakreslit kolem sebe neprostupnou čáru. Ta bude od této chvíle vyznačovat hranici Vaší budoucí produktivity a zároveň radosti ze života i práce. To ale znamená, že už nebudete stejně ‚zodpovědně’ odepisovat na všechny příchozí e-maily a přijímat schůzku s každým, kdo si o ni řekne. Přestanete být automatem, a tím získáte víc prostoru pro sebe a činnosti, na kterých opravdu záleží. Začnete zvládat více důležitého a zároveň nebudete muset litovat, že ignorujete své hlavní hodnoty, čímž ušetříte svou energii.“
Podle Systroma tuto mentální hranici vykresluje sám mozek, jakmile pochopí základní tezi: Čas je investiční produkt. Náš čas je vklad do budoucna. Stejně jako poslední drobák, o který nesmíme přijít, začneme čas investovat pouze do toho, co má skutečný smysl. Co bude už za čárou? Jaké chyby začnou patřit minulosti? Tohle jsou pohledy Kevina Systroma:
1. chyba, proč nestíháme: Nemáme jasně určeno, co a jak dlouho máme dělat
„Pokud nemáme ponětí o tom, jak správně investovat svůj čas, pak ho zřejmě neinvestujeme do svých priorit. Protože to bychom si správností investice byli jisti,“ říká Kevin. Člověk podle něj ztratí cit pro čas tak, že si s ním náhle neví rady. Říká si: Co s časem, sakra? Mám ho až moc! Marní ho, a až zpětně si uvědomuje, že je to špatně. Systrom to vzdáleně přirovnává k večernímu mlsání sladkého a následnému sebezpytování a hubování sobě samého. „Ta koupel ve vlastních výčitkách je hořký, ale očistný proces. Učí, že žádný čas, který kdy promarníme, nevrátíme zpět. Odečetl se od času, který nám ještě zbývá.“ Kevin po této koupeli doporučuje tento hořký paměťový záznam vypustit z hlavy. Prostě promarněnou minulost už nikdy neřešit a raději soustředit energii na to, co bude. „Zapisujme si jak to, co nás čeká, tak to, co jsme v daný den dělali. Začneme rozumět tomu, kde ztrácíme čas, a co je tedy potřeba upravit.“
2. chyba, proč nestíháme: Dovolujeme ostatním, aby nám kradli čas
Systrom to ilustruje na armádě marketérů, kteří dnem i nocí přemýšlejí, jak v televizi, rádiu, na sociálních sítích a internetu upoutat naši pozornost. „Kdyby mohli, celý náš životní čas by naplnili reklamou, nenechali odpočinout náš mobil ani zvonek u dveří. Nikdy nebudeme trpět nedostatkem lidí, kteří budou usilovat o náš čas. Na jedné straně vždy budou ti, kteří prudí, že málo pracujeme, na druhé straně ti, kteří prudí, že příliš pracujeme. Nadřízení, kolegové, rodina i přátelé,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům