Máte sklon o sobě pochybovat?
Oslabujete sami sebe obavami (například ve vztahovém životě), že se neseznámíte, že pořádný vztah nenajdete? Hledáte důvody takové hypotézy u sebe – v tom, že den za dnem stárnete, že jste od některého z ex-protějšků slyšeli, že v něčem nejste dost dobří, anebo si nedostatečnost přisuzujete v nějaké oblasti, ve které nejste dost silní?
V tištěném FC Kurzu Jak čelit manipulaci ukazuji, jak pracovat nejen s vnějšími manipulátory (s lidmi kolem nás), ale i s těmi vnitřními. S našimi strachy, nejistotami, úzkostmi, které mají svou historii a příběh. Nedostaly se do nás náhodou. A to tím spíš, když v nás někdo dlouhodobě podporoval nedůvěru v sebe.
Protože v tomto tištěném kurzu najdete psychologická, psychoterapeutická i psychoimunologická doporučení, přidám v tomto článku ještě pohledy úspěšných osobností, které se ale s vnitřními pochybnostmi rovněž potkaly – a to nejen u sebe.
Šroubovice negativní logiky
Začnu-li psychologií, ta hovoří o šroubovici – začíná to jednou LOGICKOU myšlenkou, která nás oslabováním zatlačuje stále níž. Ukážu to například na uvažování po této linii:
- Jestliže něco toužím dokázat, znamená to, že jsem to ještě nedokázal. (Jinak bych po tom netoužil.)
- Jestliže jsem něco ještě nedokázal, je možné, že to ani nedokážu.
- Jestliže je možné, že to nedokážu, je logické, že mi druzí lidé nemusejí věřit.
- Jestliže ve mně druzí lidé nevěří, je přirozené, že si nevěřím ani já.
Na dně této šroubovice pak neumíme pozitivně zodpovědět otázku: Jak začít věřit, když jsem na to sám a v sebe nevěřím? Nebo: Jak nepřestat věřit, když se snažím, ale pořád selhávám?
Šroubovice pozitivní logiky
Přitom skutečná konstruktivní (pozitivní) otázka by měla znít jinak: Jak vlastně uvažují lidé, kteří s něčím nejen začnou, ale i vytrvají, a to i přes četné prohry, DOKUD neuspějí?
Touto otázkou dle psychologie začíná mentalita vítěze – někoho, kdo zpočátku sice ještě vítězství nemá dosažené, ale právě díky této mentalitě ho dosáhne. Inspiruje se totiž pozitivními příklady a dříve či později pochopí kouzlo slova DOKUD. Vytrvám, DOKUD neuspěji. A je jedno, zda hovoříme o dosaženém vítězství v práci, oblasti bohatství, zdraví, vztahu.
Ve svých tištěných FC Kurzech rád používám zpozitivňující pojmy. Příkladem je konstruktivní porážka – schopnost vidět v selhání prospěšnou věc: ponaučení, zkušenost, poznání svých momentálních limitů nebo rezerv, které potřebujeme zlepšit.
Přistoupit k současnému neúspěchu jako k pozitivní, nebo negativní události, o tom je rozdíl mezi pozitivním a negativním myšlením. Mentalita vítěze znamená správně (konstruktivně) se rozhodnout na takzvaném rozcestí slabosti. To je místo, kde člověk selže a záleží jen na něm a jeho mysli, jaký postoj k selhání zaujme. Zda bude vítěz, anebo poražený. Ne jen v té chvíli, ale v dalším průběhu života.
Ukážu to na příkladech tří osobností, které také neměly hladkou cestu a kdykoli mohly dospět k rozhodnutí zastavit a vzdát to. Ale neudělaly to. Třeba to pomůže i těm z vás, kteří můj FC Kurz neznají, a tudíž nečtou. Přemýšlejte, prosím, o slovech těchto lidí:
1. osudová křižovatka: Jak zacházíš s negativní zpětnou vazbou?
Toto je Richard. Tak si obvykle přeje, abyste ho oslovovali. Jinak je to Sir Richard Branson. Nositelem rytířského titulu se stal i proto, aby lidem sloužil za příklad životního odhodlání.
Není aristokrat, narodil se v obyčejné, průměrné rodině. Jako dyslektik. Od první třídy špatně četl, počítal, pomaleji chápal. Pro okolí byl outsider.
„Bylo pro mě NORMÁLNÍ poslouchat, že nejsem stvořený pro úspěch. A když se něco pro Vás stane normálním, VĚŘÍTE tomu.“
Znáte to? Jenže problém je, že šedesát let poté je Richard šestým nejbohatším Britem. Zbohatl na řadě podnikatelských nápadů. Když se ho ptáte, jak na ně přišel, usměje se, protože ve skutečnosti zkusil přes čtyři sta projektů, všechny neuspěly, ale některé ano. A v tom je podstata jeho úspěchu. “I ‚jen něco‘ stačí,” říká.
„Skoro každý má na začátku své cesty za snem zkušenost se skepsí. Prakticky nikdo mu nevěří, že by měl dosáhnout toho, co si předsevzal, většinou si nevěří ani sám. Často ani neví, jak by toho měl dosáhnout. Nemá žádný návod, sebevědomí, a i když se do toho pustí s vervou a snahou, nemá dlouho výsledky. Zkušenosti a rozhled postupně nabírá, ale i tak je kolem něj pořád dost lidí, kteří mu opakují, že to nevyjde. Jednoho dne mu to začne být podezřelé. A to zejména když ho tito lidé zpochybňují i poté, co uspěje. A pak mu to dojde – že tito lidé jsou a vždy budou, ba můžete jich očekávat tím víc, čím víc se Vám daří. V hlavě to chce jediné: Ujasnit si, že právě oni jsou největší výzvou, důvodem, proč stojí za to pokračovat a kvůli nim to dokázat. V tu chvíli Vás negativní lidé pohánějí. Jen se nesmíte zaměřit pouze na ně, ale rozhlížet se do šířky a vnímat i ty, kteří Vám také fandí a pomáhají, kteří jsou na Vaší straně.”
To je ta první křižovatka: koho se rozhodnete vnímat a jak. Podle toho Vám totiž energie roste, nebo klesá. Správně zvolené okolí je prvním klíčem k úspěchu.
Branson dodává: „Poznat, která cesta ze všech nejlépe funguje, zabere čas. Proto je nutné si v mysli a okolí vytvořit takové prostředí, v němž se jen tak nevzdáte, nepropadnete skepsi, že se Vám to nepovede. A je jedno, zda jde o vybudování firmy, vztahu, sebe. Protože opravdu řada lidí neuspěla. Ale všichni ti, kteří se vzdali, udělali jednu zbytečnou chybu – vzdali svůj cíl jen proto, že jim nevyšla jedna cesta. Když nevyjde cesta, je důležité změnit tu cestu, ale ne cíl.“
2. osudová křižovatka: Buduješ si růstové myšlení?
Jürgen je německý trenér. V nejpopulárnějším sportu na světě, fotbale, dosáhl na tu nejprestižnější trofej na světě, vyhrál Ligu mistrů. Jürgen Klopp při vysvětlování obecných principů týmového úspěchu nehovoří jen o sportu, ale třeba i práci nebo partnerství.
„Fotbalový tým funguje jako kterákoli firma. Snažíte se sehnat kvalitní lidi. Jenže důležitější než jejich okamžitá kvalita práce či výkonu je potenciál jejich osobního růstu. Ten ukazuje správné nastavení mysli, správný charakter. Ti lidé, které bychom měli upřednostnit, jsou nejen nějak přirozeně stavění nebo nadání, ale hlavně se chtějí neustále zlepšovat, aby uspěli v konkurenčním prostředí. To platí i o partnerském vztahu. Partner se nesmí uspokojit tím, že je naším manželem či snoubenkou. Když se uspokojí, uvadne a přestane být tím atraktivním člověkem, kterým ještě před chvílí byl. V mých očích se tedy perspektivnost jakéhokoli člověka neměří jeho okamžitými schopnostmi, protože jen talent k úspěchu nestačí a jakoukoli míru schopností je možné...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům