Zkuste se na pokyn zamilovat. Nejde to. Srdci neporučíte.
Jak se tedy odmilovat? Nechat to jenom na srdci?
V knize Lék pro duši ukazuji, kdy je to marné. Lidé se syndromem hladového srdce anebo Stavitelé by mohli vyprávět. Dokážou milovat i toho, kdo jim ubližuje nebo rozbíjí vztah. Ba na něm v takové chvíli dokážou být závislí ještě víc.
Ptají se totiž: Co když na víc nemám? Nebo: Co když je to moje chyba? Potažmo: Co když mohu něco zlepšit, a tím i změnit rovnováhu ve vztahu?
Proto lidé se syndromem hladového srdce anebo Stavitelé neodcházejí tehdy, když přestanou milovat. Oni totiž milovat jen tak nepřestanou. Potřebují buď příliš bolesti – tolik, že ji už nebude možné snést –, anebo více rozumu. Ale jak, když rozum zůstává stranou?
Jak přestat dopisovat čárku tam, kde život už udělal tečku
Když mi bylo dvacet let, stál jsem na mostě a chtěl skočit kvůli dívce, kterou jsem miloval, ale ona mě už ne. Bolest byla příliš velká na to, abych ji chtěl snést. Protože ale rozum spal, bolavé emoce mi jako jediné řešení podsouvaly skoncovat se životem. Ve skutečnosti, jakmile rozum procitl, stačilo skoncovat s dosavadním postojem.
Kdo četl knihu Sami, zná i tuto mou historii a možná si pamatuje slova muže, který mi tehdy zachránil život. Řekl jen: „Koho si přeješ? Někoho, kdo tě nemiluje? Anebo někoho, kdo tě miluje? Pokud toho druhého, nechápu, proč za ním nejdeš a nehledáš ho. Nebo si snad myslíš, že skokem z mostu ho najdeš? Že spadneš do klína ženě, která plná radosti zvolá: Na tebe jsem čekala?“
To byl první moment, který aktivoval můj rozum. Na koho vlastně čekám? Koho chci? Koho potřebuji? Koho si zasloužím?
Jestliže život už někde udělal tečku, co když to mělo a má smysl? Co když platí, že každý konec přináší současně nový začátek?
Tak jsem se tehdy ptal. Zaplaťpánbu. Už je to skoro třicet let. Skoro třicet let jsem tu nemusel být.
A to jen pro příliš velkou bolest, kterou šlo zastavit pouhým přemýšlením.
Potřebujete se zbavit své emocionální křeče? Pokud přehlížíte mé knihy Sami a Lék pro duši, dám vám alespoň tři tipy touto formou:
1. krok: Pochopte, že existují okolnosti, které můžete ovlivnit, a pak ty, které neovlivníte, a děkujte sami sobě, pokud ty první dokážete rozlišit od druhých
Vaše moc sahá jen někam. Všechno neovlivníte. Přesněji: Ovlivníte jen sebe. Druhé ne.
Pokud toto nejste schopni přijmout, dál se neposunete. Ve vaší moci opravdu není změnit partnera. Můžete ho jen přimět se změnit, ale případná změna je pouze na něm.
Můžete ho milovat, hýčkat, ponižovat se, a přece vás zradí nebo opustí. Není to nutně o vás, ale o jeho potřebách, pohnutkách, momentálních spádech.
Člověk nepotřebuje ovlivnit druhého. Potřebuje si hlavně hlídat sebe – své pocity, myšlenky, skutky. Potřebuje si udržet rozum, a to zejména v bolestivých chvílích. Jsou problémy, které může vyřešit, a pak ty, které ne. Ty druhé totiž stojí mnoho sil. Stejně jako neopětovaná láska. (Ale o tom již v knihách Sami a Lék pro duši.)
2. krok: Snažte se žít bez sebelítosti, i když vztahy zatím nevycházejí
Aby vztah dlouhodobě fungoval, musejí se potkat kompatibilní partneři. Kompatibilita, tedy míra souznění, není jen o vás. Můžete ve vztahu dělat psí kusy, a stejně vám vztah nevyjde, pokud nepotkáte kompatibilní protějšek.
Je to jako s dílky puzzle. Můžete se někdy uvztekat, ale ty dva dílky, které jste si umínili spojit, k sobě nejdou. Můžete se trápit, nadávat, mačkat je a ohýbat, ale nekompatibilitu nezměníte. Uvědomte si první krok. Všechno neovlivníte. Na vztah jsou zapotřebí dva. Na jeho rozbití stačí jeden. Jeden, který se rozhodne nepokračovat nebo ani se vztahem začít.
Pochopit, že ne každý je stvořen pro dlouhodobý vztah s námi, je alfou a omegou racionálního zklidnění. Každá kostička puzzle nepatří ke všem kostičkám ve skládačce. A neznamená to, že ta, která si ještě musí počkat v krabici, je nepatřičná. I ona má své místo v mozaice, jako každý člověk. A to hovořím i o mozaice života.
Každý protějšek má ve vašem příběhu svou roli. Někdo vám dá to, o čem jste snili, jiný vám sny rozbije. Někdo vám dá to, co chcete, jiný vás naučí tomu, co nechtít. Někdo...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům