Ztratili jste někdy něco důležitého?
Přemýšleli jste nejen o tom, proč jste to ztratili, ale také proč je to pro Vás důležité?
A stalo se Vám někdy, že jste o něco přišli, a teprve časem jste pochopili, jak to pro Vás bylo důležité, ačkoli tehdy jste to nevěděli?
Já tomu, co je pro mě nejdůležitější, porozuměl ve svých jednadvaceti letech.
Tehdy mi umřela máma doslova v rukou. Ještě před pár dny tu normálně byla, pekla bábovku, a “najednou” byla pryč. A já prožil přímý střet s vlastním přesvědčením, s vlastní pravdou. Já totiž do té doby, jako nezralý floutek, myslel, že to, pro co se má žít, jsou peníze. Ale ty mi byly zhola k ničemu, když primář, jemuž jsem peníze nabízel, aby mámu zachránil, se mi vysmál do tváře. “Peníze, chlapče, jsou Ti k ničemu, když nemáš…” a dodal to slovo.
Nebylo to zdraví. Protože i na Titaniku byli všichni zdraví. A nebylo jim to k ničemu, jelikož neměli… Víte co? Čas.
Tím nejdůležitějším v lidském životě je čas. Když dojde čas, ztratí pro Vás jakoukoli hodnotu majetek, kariéra; nezbývá-li žádný čas, končí všechno; a naopak máte-li pořád čas, můžeme zpátky získat všechno.
Jenže ten čas musí mít svůj přívlastek. Nestačí jakýkoli čas. Důležitý je naplněný čas. Jen naplněný čas dělá naplněným život. V čase, který plníte po okraj, si můžete užít nakonec i ten majetek, kariéru a samozřejmě i přátele nebo samotu, cokoli, co Vás naplňuje. Také proto je můj letošní Vánoční Speciál – dárek, který pod stromečkem vypadá jako nic, ale pro Vašeho blízkého člověka může znamenat v těžkých chvílích úplně všechno – o největším bohatství v životě a jak ho dosáhnout.
Chci, aby se lidem v těžkých chvílích, které během roka přicházejí, neztrácely anebo vracely dobré emoce, dobré myšlenky, aby zklidnili své srdce zvláštním pohledem na svět, jakému mě učili mnozí bezejmenní lidé v průběhu života. Mohu Vám povědět pět takových zdrojů inspirace, které ve Vánočním Speciálu nenajdete?
1. Slepec, který viděl srdcem
Je to třicet let, co jsem opustil sídliště, kde jsem celé mládí vyrůstal. Občas se tam vracím a procházím, jsem nostalgik.
Naposledy jsem na ulici potkal starce, který už tehdy, jako starší pán, měl špatný zrak. Nyní už byl slepý. Ztěžka byl podpírán svou celoživotní partnerkou, dnes také již velmi starou paní.
Na můj pozdrav zareagoval nejistě, potřeboval osvěžit, že jsem “přece ten malý kluk, který tehdy…” Vzpomněl si a povídá: “Že je, Petříčku, moje žena stále nejkrásnější bytostí na světě?”
Rozpačité stařence zčervenaly líce a já bez váhání odpověděl: “Je, stále krásnější.”
Načež jsem se osmělil a zeptal: “Vám nechybí, že ji už nemůžete vidět?”
Usmál se: “Její krásu, Petříčku, mám pořád před očima. Dokonce teď vídám jenom ji a častěji než v mládí. Tehdy jsem svůj pohled věnoval i mnoha zbytečným věcem a někdy mě napadalo, že kolem mě žádná krása není. Byla, v mé ženě, a já ji celou dobu přehlížel.” A dodal: “Až žádnou krásu neuvidíš, zavři oči a otevři srdce. To nejdůležitější zůstává očím skryté, ale srdce to cítí.”
2. Síla tří energií
Vedle již nereagující mámy jsem bezmocně seděl v nemocnici. Hned první den na JIP vešel lékař, a jak mě viděl, obořil se na mě: “Proč na ni nemluvíš?”
Hájil jsem se: “Vždyť nereaguje, takže neslyší.”
Rozzlobil se: “To, že nereaguje, neznamená, že neslyší. Mluv. Drž ji za ruku. Tiskni ji. Posílej jí energii. Od čeho jiného tu jsi? Živ v ní naději. A to tím, že ji budeš živit v sobě.”
Vyprávěl mi, jak se poznal se svou ženou. “Ležela na stejném lůžku, jako leží Tvoje máma. Ležela tu několik měsíců v kómatu. Jednoho dne zničehonic procitla. My lékaři nevíme proč. Ale první, co si přála vidět, jsem byl já. Nechápal jsem to, nemohla mě znát. Ani mě neuvedla jménem. Jen naléhala, ať přijde ten, kdo u ní neustále seděl a povídal jí o životě a radosti. Ano, byl jsem to já. Také jsem nevěděl, jestli mě slyší, ale nevědění Tě nesmí odradit od zkoušení. Ona mi pak řekla: Nejenže jsem Vás slyšela, ale hlavně jsem cítila, že mi nepřestáváte věřit.“
Václav Havel řekl: “Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale že něco má smysl bez ohledu na to, jak to dopadne.” A ten lékař mě naučil nikdy nepřestávat věřit v sílu tří mocných energií: emocionálního dotyku, laskavého slova a neutuchající víry. Přesně o nich je Vánoční Speciál.
A tak jsem tehdy sevřel máminu dlaň. Mluvil jsem k ní celých pět dní, než byla odpojena.
Bohužel, začal jsem pozdě. Měl jsem...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům