Je sebeláska sobectví? Znamená to, že máme ignorovat potřeby ostatních? Co to vůbec je? A co sebeláska není? „Deset let jsem se přizpůsobovala partnerovi. Dělali jsme to, co chtěl on, já jsem nebyla důležitá pro něj a postupně ani pro sebe. Ztratila jsem samu sebe. Nejsem šťastná, neplním si sny, vlastně ani žádné nemám. Nemám se ráda. Jak se to mám naučit?“ píše mi Helena.
Mít sám sebe rád. Najít spojení se svým Já. Být svým nejlepším přítelem. Jak se to dělá? A hlavně jak se to nedělá?
První chybou v chápání sebelásky je myslet si, že je to jen způsob rozmazlování. Že to jsou masáže, pleťové masky, nákupy. To všechno jsou už jednotlivé větvičky stromu, u něhož důležitější je ten společný kmen. A tím kmenem je starat se o sebe. Znamená to jít k zubaři; neříkat, že na to není čas, že to není důležité, že všechno ostatní je důležitější. Vyměnit boty na běhání, protože se opotřebovaly a tlačí nás; neříkat, že to nevadí, že raději přestaneme běhat, že o nás nejde. Připlatit si za oběd tak, aby byl zdravější, než se odbýt polévkou z pytlíku. Jít spát dřív, než se rozbít čuměním na televizi hluboko do noci. Sebeláska vůbec není rozmazlování, je to práce, je to starost o sebe.
Druhou chybou v chápání sebelásky je myslet si, že naše potřeby jsou jediné důležité. Ne, to je sobectví. V práci potřebujeme pomoci někomu, kdo je přetížený, udržovat vztahy, obětovat určité vlastní pohodlí někomu jinému, protože pak budeme jednak platnější, mít ze sebe lepší pocit, a jednak nepřijdeme o lidi, kteří jsou pro nás důležití. Znamená to i věnovat se dětem,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům