Dupe po Vás nadřízený, přestože svou práci odvádíte skvěle a jste možná schopnější než on?
Šikanuje Vás blízký člověk, přestože mu neubližujete a naopak se mu snažíte (v jeho nemoci, nemohoucnosti, nezralosti) pomáhat?
Ponižuje Vás vlastní partner, přestože jste za všech okolností klidní, empatičtí, konstruktivní a ochotní řešit problémy více než on sám?
Dovolte, mohli byste nyní ve všech předchozích větách slovo “přestože” zaměnit za “protože”?
V uzavřené skupině, kterou jsem vytvořil pro všechny, kdo chtějí i ANONYMNĚ sdílet a řešit své těžkosti, se potýkám s případy, které znějí až bizarně. Ale mohou skončit až tragicky. Ochutnávka?
Karel je pohybově postižený, Dáda bez jakéhokoli handicapu. Karel slýchá od Dády, že “s takovým kriplem ona už nebude”.
Darja byla samoživitelka, podnikatel Michal ji i děti vzal k sobě. Doba však podnikání v jeho oboru moc nepřeje. On bývá podrážděný. “Blbka, která domů nepřinese ani halíř a nechá se živit ode mě!” ulevuje si občas Michal.
Takových příběhů mám nespočet. Ale všechny mají jedno společné. Partner A vyčítá partnerovi B to, s čím si ho VYBRAL, to, co mu tehdy NEVADILO, ale najednou “vadí”. “Proč si ženská vybere chlapa na vozíčku, když mu pak ten vozíček vyčítá?” zoufá si Karel. “Proč muž nabízí ženě, že ji bude živit, když jí pak tento fakt později vyčte?” běduje Darja.
Mirka byla jako holka znásilněna. Radek to ví, svěřila se mu. Zpočátku se zdálo, že soucítí; byl citlivý, ochranář. Tu a tam si však na Mirce vybije zlost: “Nic jiného si nezasloužíš než neurvalost! Nevidím se tomu, kdo Ti to udělal,” zlobí se například, když mu v posteli vždy není po vůli.
Obrací její slabost proti ní – chtělo by se říct.
Jenže já se ptám: Je to, když překonáte nějakou těžkou výzvu v životě, opravdu SLABOST? Není to už spíše Vaše PŘEDNOST?
Když se Karel dokázal vyrovnat se svým postižením, aniž by na život a lidi zahořkl… Když se Darja dokáže postarat o své děti i zázemí svého partnera, aniž by mu kdy vytkla, jak málo na ni má času… Když Mirka dokáže fungovat ve vztazích, aniž by se neustále jen litovala…
Stává se to i Vám, že někdo, komu jste věřili a svěřili své nejcitlivější místo v životě, ho nyní používá proti Vám?
Protože těchto dotazů mám v uzavřené skupině mnoho, odpovím vám všem tímto článkem. Pojďme si to objasnit bod za bodem.
Z těžkosti síla
Některé zkoušky v životě si nevybíráme. Přijdou a my se s nimi musíme naučit vyrovnat, žít. Jsou náročné a zpočátku to vypadá, že nás přišly zabít. Ale když najdeme způsob, jak je ustát, nejenže nás nezabijí, ale dokonce nás posílí.
Jako Karla, který se stal skvělým a zábavným parťákem, na něhož je spoleh a který se jen tak z něčeho nezhroutí. PRÁVĚ PROTO ho Dáda chtěla.
Těžká minulost posílila i Darju, která si sama s dětmi přece jen poradila, postarala se jak o sebe, tak o ně, a PRÁVĚ PROTO její síla a schopnost podržet druhé nad vodou zaimponovala Michalovi. Byl šťastný, že Darju potkal. Jednak ji mohl zahrnout penězi a dát svému vydělanému bohatství emocionální smysl, ale též v ní našel velkou oporu, když přišel COVID a jemu byznys začal zadrhovat. “Máme dost. Máme jeden druhého,” uklidňovala ho. Přemýšlela tak, jak on neuměl, a jak mu dělalo dobře.
Silnější než dřív byla i Mirka. Naučila se nebýt ve vztazích, které jí ubližují, raději být sama. PRÁVĚ PROTO Pavel chtěl u ní vyhrát. Kdykoli se mu odevzdala, měl krásný pocit, že je on schopnější než všichni předchozí.
A přece všichni časem projevili svou malost. Své pygmalionství.
Budu Tě zvedat, ale nesmíš mě převýšit
Nejprve vysvětlím pojem.
Pygmalion, tak se v jednom antickém mýtu jmenoval kyperský sochař. Ze slonovinové kosti vyřezal natolik krásnou dívku, až se do ní zamiloval. Bohyni lásky Afroditu pak uprosil, aby jí vdechla život. Tímto krásným příběhem byl později inspirován příběh horší. Pochází z pera G. B. Shawa, irského dramatika, a tento příběh nás bude více zajímat.
V jedné z nejslavnějších divadelních hořkých komedií – Pygmalion – se noblesní profesor fonetiky ujme ušmudlané pouliční květinářky. Vsadí se, že ji naučí výslovnosti vskutku vznešené dámy.
Jakkoli to vypadá jako dobrý čin, s profesorovým úspěchem se paradoxně otevírá jeho pygmalionský komplex, pedantská potřeba jednak vybírat si partnera “nějak handicapovaného”, a jednak jej následně přizpůsobovat obrazu svému, a přitom si uvnitř ukájet své ego a svou nadřazenost.
V Shawově hře profesor neunáší, že se pouhá květinářka jeho zásluhou stává větší perlou společnosti než on sám. Žárlí, vydírá, sráží ji – právě proto, že se stala tím, kým on chtěl. Paradox, že?
Ty tam nesmíš, Ty na to nemáš
Ačkoli Shaw psal o pygmalionském muži, pygmalionství je problémem obou pohlaví. I muži slýchají od pygmalionských žen pichlavé: “Nehodí se, abys na tu vznešenou akci šel se mnou. Tam budou samí vzdělaní lidé, necítil by ses dobře (Ty, chlap od kolomazi nebo od pásu).” Nebo: “Chápu, že mi nerozumíš v mých požadavcích, vždyť jsi jen buran z vesnice.” A podobné narážky.
Historická dělba rolí v partnerství přirozeně upřednostňuje pro pygmalionský komplex muže. To oni jsou častěji živiteli rodiny. Tudíž mohou svou vyšší mzdu používat jako beranidlo, šikanovat své partnerky pro jejich nižší příjem, slabší pracovní nebo společenské postavení, existenční závislost na muži, a podobně. Právě muži začínají vztahy zdánlivým samaritánstvím (“Nemáš kde bydlet? Tak pojď ke mně!”), aby následně ženě dávali najevo, že je “tu jen host” a kdykoli se má “sbalit, tu jednu svou igelitku, se kterou jsi přišla…”.
“Na rozdíl od Tebe mám vysokou školu. To při své základce/gymplu nemůžeš pochopit.” Když se beranidlem stává vzdělání…
“Promiň, na tohle jsi už moc stará.” Když se beranidlem stává věkový rozdíl…
“Nedivím se, že žárlíš na pěkné mladé ženy. Však se podívej na své vrásky, celulitidu.” Když se beranidlem stává stárnutí…
Je jedno, co představuje beranidlo, úderný nástroj, který dokáže srazit protějšek. Důležité je, že ho útočící partner vůbec použije. Ale proč?
Proč to dělají?
Proč to dělají, když ubližují člověku, kterého milují? Nebo ho nemilují? Je důvodem odklonu od milování ten “handicap”, který dokola zmiňují? A pokud ano, proč ho vytahují teď, když o něm věděli od začátku vztahu?
Karel byl na vozíčku, UŽ KDYŽ ho Dáda poznala. Darja se sama starala o děti, UŽ KDYŽ ji Michal poprvé zahlédl. Mirka měla za sebou znásilnění, UŽ KDYŽ se s Pavlem seznámila. To, co dnes Dáda, Michal a Pavel vytahují jako důvod svého hněvu, na začátku představovalo ranku, o jejíž uzdravení naopak usilovali – na kterou citlivě přikládali balzám. Ano, tak hojivě Dáda, Michal a Pavel přistupovali k “handicapům” svých protějšků.
Jako by tehdy snad i byli rádi, že mají “takto handicapovaného” partnera. Že mohou “slabšímu” prospět, ochránit ho, být tím, kdo “slabšímu” imponuje. Jenže základní chyba v úsudku je v tom, že ti “slabší” nejsou slabší. Jejich minulost je změnila a posílila. Zatímco “zachránce” nový vztah může subjektivně oslabit…
Jako se to v Shawově hře stalo profesoru fonetiky. Úspěšně vyzvedl květinářku do vyšší společnosti. Jenže tam ho květinářka začala převyšovat. Obdivovali ji muži, kteří by o ni dříve nezavadili. Tehdy Pygmalion své jednání drasticky změnil…
Dotčené ego
Pokud jste četli knihu JáMy spřízněných duší, která ukazuje, jak se negativně může proměnit člověk, jehož jsme považovali za svou...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům