Nežijeme ve snadném období. Nejistota, stres, v několika domácnostech karanténa a nutnost trávit při sobě, nebo naopak bez sebe téměř veškerý čas. Problémy ve vztazích často vylézají na povrch jako olej na vodu. Ty nejošklivější nevyjímaje.
Proto, kromě článků, magazínů a knih, volím komunikaci s Vámi i formou podcastů, hlasových odpovědí na Vaše otázky, a to každý všední den. Poslouchat můžete i dnes.
Moje slova jsou věnována nejen Pavle, která se tentokrát ptá, ale všem, kterých se týká tento problém. Problém s partnerem, který má potřebu Vás ponižovat, brát Vám sebevědomí, sílu se vzepřít nebo i odejít. Však si přečtěte dotaz Pavly:
„Jsem postižená, na vozíčku. Muži, se kterými se seznámím, to od začátku vědí, vidí. Zvláštní je, že zprvu se chovají jako ochránci, pak se promění. Najednou jsou zlí, ponižují mě. Proč se to děje? Proč mají tu potřebu říkat mi, že jsem neschopná, zmetek, odpad? A pokud opravdu jsem, tak proč si mě tedy vybrali?“
Můj podcast můžete poslouchat výše, v aplikacích Spotify, Google Podcasts a Apple Podcasts. Pokud raději čtete, zde je přepis mé odpovědi:
Pavlo a Vy všichni, kdo máte stejný problém: Mohou to být Pygmalioni. Víte, kdo to je?
Pygmalion byl ve starých řeckých bájích – já mám teď antiku do detailu nastudovanou kvůli své nové knize – kyperský sochař, který vytesal ze slonovinové kosti krásnou dívku a přesvědčili Bohyni lásky Afroditu, aby jí vdechla život. Pointa té báje je v tom, že si muž vytvořil ženu k obrazu svému.
Bernard Shaw, irský dramatik, tuto báji oprášil a napsal divadelní hru Pygmalion, jednu z nejlepších divadelních komedií. Já bych řekl spíše grotesek, protože nejde jenom o zábavu, ale taky o tragičnost. V té Shawově hře je Pygmalionem učitel fonetiky, který si vybere prostou květinářku, aby ji naučil správně mluvit. Jeho potřeba, dokonce bych řekl pedantská potřeba změnit ji, vyplývá z jeho ega, z jeho zraněného ega. A v tom je podstata.
Pygmalionem je zkrátka někdo, kdo si záměrně vybírá člověka, který společensky, kulturně, finančně nebo jinak výrazně zaostává. Vypadá jako lidumil, na začátku, když se svou oběť snaží vést, aby byla lepší, aby měla třeba větší sebevědomí, vypadá jako spasitel. Ale pak se promění. Začne být zlý. On si totiž uvědomuje svou převahu, ale také cítí jednu potřebu – nějak kompenzovat svou vlastní nejistotu. Víte,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům