V FC Klubu, kde se zabývám motivováním konkrétních jedinců, se s tím často potýkám: Mnoho lidí má chvíle, kdy pochybují o tom, že jsou dostatečně přitažliví. S jedním cizím slovem klesají na duchu, počítají vrásky, přibývající roky, docházejí k úsudku, že to nejlepší už mají za sebou. Někteří už dlouho neslyšeli lichotku, neviděli protějšek, který by se za nimi ohlédl, připadají si ze hry. Přitom jsou mladí, krásní, všechno úžasné mají teprve před sebou. Ale – nevědí o tom.
Proto, až Vás příště přepadnou podobné sebesrážející emoce, vzpomeňte, prosím, na tento můj podcast. Řekl bych: Vzpomeňte, prosím, na toto mé další Řešidlo. Ale ono není tak docela další, ve skutečnosti je jiné, výjimečné. Málokdy totiž přijde sice smutný a bolestný dotaz, ale který by mi umožnil odpovědět s trochou nadhledu, odstupu a snad i úsměvu. Dnes je ta příležitost.
Řešidlo je seriál mých podcastů, ve kterých každý den odpovídám na jeden dotaz čtenáře mých knih nebo magazínů. Kdybyste přesto chtěli znát mou odpověď na Váš problém diskrétnějším způsobem, například e-mailem, využijte FC Klub, respektive speciální program FC Premium.
Dnes odpovím na následující dotaz nejen tazatelce, ale každému, kdo má podobný problém:
„Už delší dobu si nepřipadám dostatečně krásná. Nemám žádné sebevědomí. Přestala jsem slyšet hezká slova. Cítím se asi už stará. Kde mám hledat energii?“
Začněme Kopeckým
Abyste mě neobviňovali, že jsem Casanova, pro některé proutník, svůdník, nadbíhač ženám a tak dále, vezmu si na pomoc několik myšlenek moudrých mužů. A tou první přiměju přemýšlet Vás. Miloš Kopecký totiž v jednom televizním rozhovoru pronesl: „Každá žena je krásná, ale většina o tom neví…“ A já chci, abychom se zamysleli nad tím, PROČ TO TY ŽENY NEVĚDÍ.
Krása, která se stala samozřejmou
Nejprve subjektivní důvod, tedy pohled ženy. Žena už z podstaty věci nemůže vidět to, jak je krásná, a povím Vám proč. Protože je jako motýl. Ti také nevidí krásu svých křídel. Žena mimo jiné proto, že ta “křídla” má na očích pořád. Když, milé ženy, denně postáváte před zrcadlem a denně vidíte něco, co se zdánlivě nemění (náš každodenní subjektivní pohled vytváří dojem, že se neměníme, že “najednou” tady naskočí vráska, jako by tam včera nebyla, ale ona tam byla), tak to krásné přestanete vidět. Říká se tomu adaptabilita, zvyk, stereotyp, samozřejmost.
Schopnost, která se s věkem vyvíjí
Žena si každý den při líčení myslí, že obnovuje svou původní výchozí mladistvou krásu, ale není to pravda. Každá žena se ustavičně vyvíjí. Já bych řekl, že je stále krásnější, protože ženy mají úžasný talent podtrhnout svoji momentální přirozenou krásu a je jedno, jestli jim je patnáct či padesát. Ony prostě v každém věku a v každé situaci podtrhnou to, co má vyniknout. Navíc chlap, věřte mi, není tak povrchní, není blbej, aby oceňoval jen to, co vidí. Chlap je racionální bytost, ví, že se žena okouká, že ty velké nebo malé vnady nebo tričkem zítra přestane vidět, když se ženou denně bude, protože pro něj přestanou být tak výjimečné a začnou být vlivem zvyku už normální. Nezapomeňte, že chlap je lovec, hledač, dokáže najít, co je na každé ženě krásné. Ale neříká to. A víte proč? Protože je to chlap. To asi musím vysvětlit, viďte?
A tím se dostáváme k objektivnímu pohledu, pohledu zvenčí, pohledu muže.
Lichotka, která nesmí znamenat To stačí, přestaň
Víte, my chlapi – to je docela legrační říct my chlapi, jako bych já byl nějaký chlap – no ale my chlapi víme, jak nebezpečné je lichotit. Víme to sami.
Když nás někdo přechválí, přestaneme se snažit. Když nám někdo řekne: Už jsi dokázal dost, to stačí, no tak přestaneme na sobě pracovat, spokojíme se s tím, čeho jsme dosáhli. A proto...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům