Je jediný na světě. Nikdo jiný nepřichází v úvahu. Zažili jste ten pocit?
A když se tento člověk začal vzdalovat, nastala ve Vás panika? Nutkání ho nějak zastavit, dál nepustit, svázat řetězem, ušoupat si od kolena od proseb, aby hlavně neodcházel?
Drtilo Vás poté to, že si Vás přestával vážit, začal Vámi pohrdat, a tím se vzdalovat ještě víc?
Nevěděli jste, jak to zastavit – hlavně v sobě ten pocit lpění, majetnictví, nemohoucnosti ustát svobodu, představit si život jen se sebou, mít jen sebe, už nikdy nebýt v páru s touto osobou?
Citová závislost. Srdeční křeč. Neschopnost racionálněji uvažovat, zapojit rozum, logiku, prostě přestat být uzlíčkem nervů, který trestá sám sebe a “nemůže si pomoct”. Další z Vašich témat, které jste si přáli alespoň v kostce nastínit v Řešidle, seriálu mých podcastů, ve kterých každý všední den odpovídám na jeden dotaz čtenáře mých knih a magazínů. Kdybyste ovšem chtěli znát mou odpověď na Váš konkrétní osobní problém diskrétněji, aniž by to kdokoli jiný viděl či slyšel, například e-mailem, využijte FC Klub, respektive program FC Premium (výhody Klubu včetně konzultací + koučovací magazín FC).
V dnešním Řešidle odpovím na následující konkrétní dotaz nejen tazateli, ale každému, kdo má podobný problém: „Prožívám závislost na jednom muži. Poznali jsme se na internetu, od začátku jsme si rozuměli, psali si dennodenně, říkal mi lásko, všechno bylo krásné. Sblížili jsme se, chyběli jsme si, setkali jsme se, milovali jsme se. Po roce komunikace náhle přišla fáze nula, kdy se vztah zastavil. Nikam se nevyvíjí. Od něj žádná odezva, já cítím jen svoji silnou zamilovanost, touhu být s ním a závislost na komunikaci, na jeho slovech, která nepřicházejí. Mnoho nocí jsem proplakala, nechci se ho vzdát, ani si neumím představit budoucnost bez něj. Co s tím? Co se závislostí v lásce?“
Závislost versus láska
Předně, prosím, nikdy nesměšujme ta dvě slova: závislost a láska. Kde je láska, není závislost. A kde je závislost, není láska. Jinak řečeno: Láska není závislost, láska není vlastnictví, láska není vynucování, láska nejsou špatné pocity, když mi něco nepatří, když to teď nemám, když se mi ten druhý neozývá – to všechno není láska, ale lpění, narkomanie, závislost. Ale možná si dnešní svět takto představuje lásku: jako kombinaci fyzické přitažlivosti, připoutanosti a všeho, co patří spíše k zamilovanosti, k začátku vztahu. Skutečná láska je opak: svoboda, podpora, sdílení, společné bytí, pozitivní emoce. Ale nechme pojmy stranou. Pojďme k meritu problému.
Závislí můžeme být na mnoha věcech. Na konkrétním člověku, na jeho podobě, na konkrétním jednání, které uspokojuje naše potřeby. Jako jsme závislí třeba na konkrétní čokoládě, protože nám nejvíc chutná, tedy nejvíce uspokojuje naše chuťové potřeby.
Mez dobra a zla
Ale co musíme umět rozlišit, je mez závislosti. Protože je rozdíl mezi „závislostí“ do určitého bodu, kdy nám ten požitek dělá dobře, jako ta jedna řádka čokolády, a mezi pokračováním, které nám způsobuje už špatné pocity, jako když sníme nejen tu jednu řádku, ale rovnou celou tabulku čokolády – a je nám těžko.
A i přesto, respektive paradoxně právě proto, druhý den jdeme a koupíme si zase tu čokoládu, nebo trpíme, když zrovna tu naši čokoládu nemají. A to jen proto, že si pamatujeme, jak nám dělá dobře ta první řádka čokolády, ale už nemáme záklopku, abychom zbytek té tabulky odložili. My zkrátka máme v hlavě myšlenku, že „řádka čokolády“ nám udělá dobře, a tak to očekáváme nejen od té první, ale pak i od té druhé, třetí, čtvrté až šesté. (Je tam, myslím, šest řádek, že? No v mé oblíbené čokoládě ano…)
Nápomocné otázky
To, zda jsme, či nejsme závislí na druhém člověku ve vztahu, poznáme nejen z pocitů, které s ním máme spojené, ale pomůže nám to zodpovědět několik otázek. Jako příklad uvedu tři:
- Uvědomuji si svou vlastní hodnotu, nebo ji spojuji jen s druhým člověkem, s jeho oceněním, s jeho přítomností, s jeho slovy? Jinak řečeno: Když se mnou ten...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům