Měli jste pocit, že člověk, který byl nebo je po Vašem boku, je soulmate – spřízněná duše? Jak je potom možné, že nemusí cítit totéž – že je schopen od Vás odejít?
A je soulmate totéž, co osudová láska? Nebo se spřízněná duše od osudového vztahu liší?
A proč je tak důležité vůbec vnímat, kdo rezonuje s naším srdcem, a kdo s duší?
I takové otázky vyvolal můj článek 7 rozdílů mezi životním partnerem a jedním z mnoha. Rád na ně odpovím mluveným slovem. Řešidlo je seriál mých veřejných podcastů, ve kterých každý všední den zodpovídám jeden dotaz čtenáře mých knih a magazínů. Kdybyste chtěli znát mou odpověď na Váš osobní problém diskrétněji, třeba e-mailem, aby nikdo neviděl, nač se ptáte či jak Vám odpovídám, pište mi přes FC Klub, nebo využijte speciální program FC Premium.
V dnešním Řešidle odpovím nejen autorce následujícího dotazu, ale každému, kdo má podobný problém: „Petře, mám husí kůži z Vašich podcastů. Miluji způsob, kterým všechno vykládáte, a osmělila jsem se i já položit Vám otázku: Co odlišuje spřízněnou duší od osudové lásky?“
Když blízkost nemá hranice
Tak nejprve k pojmům.
Spřízněná duše je takzvaná soulmate. Je to blízký člověk, o kterém možná dlouhou dobu ani nevíme, neuvědomujeme si, že je při nás, nevidíme, že nám pomáhá. Je to láska bez hranic.
Může to být kamarád, kolega, příbuzný, kdokoli, kdo při nás stojí pořád. Jako anděl.
Taky to může být ryzí láska k někomu, kdo s námi přitom z nějakého důvodu fyzicky nemůže být, ale to citové spojení je bez hranic, bez podmínek, my ho milujeme, ať je ženatý či vdaná, prostě se zajímáme o sebe, pomáháme si, podporujeme se.
Je to vztah duší, ne rozumů, někdy hodně nerozumný vztah, protože je racionálně nevýhodný, stojí nás totiž spoustu času, energie, někdy nás může stát dokonce i vztah s někým jiným, kdo tu spřízněnou duši neumí ustát, kdo nechápe, že tady vůbec nemusí jít jen o sex nebo fyzickou přitažlivost, ale o blízké setkání dvou duší, které prostě k sobě historicky patří a hlídají se…
Když Ti někdo změní cestu
Osudový vztah je něco úplně jiného.
Sem patří lidé, kteří vstoupí do našeho života, aby změnili náš osud. Aby nás nějak ovlivnili, zatřásli s naší přítomností, buď nám pomohli, nebo ublížili, ale jsou to postavy, které z toho našeho příběhu vystoupí. Jsou jako směrovky na cestě, které si taky nebereme s sebou, ale díky nim se posouváme životem.
Nejsou to zdaleka jenom lidé pozitivní, ale to nevadí, osudový je prostě ten vztah, který nás něčemu naučí. Mnozí lidé přicházejí do našeho života jako zkouška, jako lekce, jako zkušenost. Učí nás, abychom se postarali sami o sebe, uvěřili sami v sebe, vážili si sami sebe, a to bohužel někdy právě tím paradoxním způsobem, že nás ničí, ubližují nám, zadupávají nás do země, a to všechno proto, abychom se naučili z toho dna sami vstát.
Ve své knize Cítit rozumem, myslet...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům