Nemáš energii. Nemáš motivaci. Nevíš, proč vstávat. Nerozumíš, kam jdeš.
A nejen v práci.
Ten pocit se rozlézá do všech oblastí života. Už nejdeš ani s kamarády na pivo, s kamarádkami na víno. Vlastně už ani nevíš, co Tě vlastně baví. Nevybavuješ si nic.
Citová plochost. Přitom úzkosti. Cynismus. Izolovanost. Nesnesitelnost v sobě i navenek – tak, že to kontaminuje i okolí. Lidé Tě opouštějí, což jen násobí a zacykluje špatné pocity.
Kde najít odrazový bod? Odkud začít rozplétat to zamotané klubko? Kde hledat světlo, když je všude tma? – I takové otázky mi chodí do Řešidla. Děkuji za ně. A když dovolíte, věnuji tomu právě dnešní díl svých podcastů, ve kterých každý všední den odpovídám na jeden Váš dotaz.
„Petře, muži Vám málokdy píšou o tom, že jim připadá, že v něčem selhali. Já ano. Bůhvíproč jsem vyčerpaný. Nic mě nebaví a nevím, jestli je problémem práce, či vztah. Ztratil jsem chuť, a to se projevuje ve všem. Žena je z toho nešťastná, já taky, i děti. Jak si mám pomoci?“
Problém spojených nádob
Bývá to vyhoření. Tento termín se, a je to chyba, používá skoro jen v souvislosti s profesním životem. Jenže burn-out syndrom se může rozvíjet i v partnerství. Navíc často jde o spojené nádoby – jedem nabytým v práci se následně otráví vztah, nebo naopak. Je to jako virus.
A v tom je problém. Ztratíme-li pak vztah, můžeme snadno ztratit i práci. V jednom, nebo v druhém totiž můžeme najít oporu, záchytný bod, a stejnými spojenými nádobami pak můžeme vlít i do druhé oblasti svého života zlepšené pocity. Proto problém v práci je do značné míry i problémem vztahu, a naopak.
O vyhoření obecně mluvíme tam, kde se člověk cítí psychicky nebo citově vyprahlý. Jako když vyhoří ohniště. Není už co zapálit. Je tam jenom popel.
Navenek lze tento syndrom poznat tak, že my, či partner, nebo dokonce oba ztrácíme zájem a osobní zaujetí. Všechno začíná individuálnímu a ukrytými pocity nenaplnění, zklamáním z toho, kde a s kým jsme, zvyšující se hořkostí, pasivitou, negativními pocity, a to všemi směry – ať se díváme na přítomnost, minulost, budoucnost. Burn-out syndrom je předsálí deprese, procesem, který k depresi směřuje. A je důležité ho včas podchytit – zastavit tam, kde člověk zatím jenom necítí radost, smysluplnost, užitečnost. Tam totiž teprve začíná pád citů a také chřadnutí těla.
Rozvoj burn-out syndromu ve vztahu
Celé nové vydání svého koučovacího magazínu věnuji tématu Jak funguje představivost. A to i proto, abych ukázal, jak mocná je mysl. Jak nám dokáže pomáhat, ale tak jak nás může ničit.
Naše mysl vytváří náš život. Jestliže v hlavě máme pocity zmaru nebo ztráty iluzí a nadějí, tak tyto přecházejí do únavy. V práci nebo vztahu propadáme do rutiny, automatismů a přežívání, ale v ničem z toho není nová energie. Energie je v životě, ve změně, v tom, co se rozvíjí. Tudíž už chápeme, proč se energie postupně vyčerpává a nedoplňuje. Nemá z čeho. A projevy mohou být i tyto:
Prvním projevem vyhoření vztahu jsou KOLEJE. Působí nenápadně, normálně, přirozeně. Jde o takové ty všední, zaryté, stále stejné koleje, po nichž každé ráno, celý den, každý večer jako mašinka jedeme a nic neměníme. Nic neplánujeme, nic nebudujeme. Jiné je jenom to (a to bohužel v té každodenní slepotě přehlížíme), že si každý jedeme po svých vlastních kolejích.
A nedochází nám, že ty koleje možná chvíli běží vedle sebe, ale časem se mohou rozdělovat.
Druhým projevem vyhoření vztahu je DOJETÍ DO CÍLOVÉ STANICE. Ani tady nevypadá nic podezřele, naopak se všechno zdá v pořádku. Je přece skvělé, že jsme splnili svůj úkol, ne?
Jenže život není založen na dosažení cíle, ale na vytvoření smysluplné cesty. Když totiž máte třeba ve vztahu za cíl – budu to bagatelizovat – postavit dům, zasadit strom, zplodit syna, a to je VŠECHNO, tak já se ptám: Co bude pak, až to uskutečníte?
V tomto bodě se hodně přibližujeme práci. Podívejte: Spousta lidí dře na to, aby dosáhla svého cíle....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům