Máte sny, které si toužíte splnit, a přitom se toho bojíte?
Existuje něco, co byste tolik chtěli dokázat, a přitom se zdráháte vykročit na cestu?
Rádi byste něco udělali spontánně, ale první, co Vás napadne, je: Co by tomu řeklo okolí? Copak tohle vůbec smím udělat?
Kromě článků a podcastů, které na FirstClass.cz publikuji denně, vydávám také koučovací magazín, a to každé dva měsíce (pro jeho příjem musíte mít registraci FC Premium). Jeho aktuální vydání Jak funguje představivost je zaměřeno právě na to, jak zapojit vizualizaci, intuici, jak si nejen umět nastavit správné cíle, ale také jít za nimi krůček za krůčkem…
Je to vydání proti strachu, úzkosti, stresu, které nás zbytečně svazují a činí nenaplněnými. Je o metodách i zkušenostech těch, kteří se báli úplně stejně jako my – a zvládli to.
Každý všední den na Spotify, Google Podcasts a Apple Podcasts odpovídám na Vaše dotazy v seriálu Řešidlo. Dnes mě zaujal následující a odpovím nejen tazatelce, ale každému, kdo má podobný problém: „Petře, ráda poslouchám Vaše podcasty, protože se mi konečně zdá, že jsem normální. Je strašné být jiná než ostatní. Tak ráda bych chodila třeba bosá po ulici, ale bojím se, co by mi lidé řekli. Jednou jsem mezi vegany řekla, že jím maso, a málem mě ukamenovali. Pak jsem zkusila být veganka a zas mě málem ukamenovali masožrouti. Proč je tak těžké být sám sebou? Jak se to naučit?“
Ve svých každodenních článcích na FirstClass.cz se tím zabývám pravidelně. Včera v článku Proč sebeláska není sobectví aneb 3 způsoby, jak být sám sobě nejlepším přítelem, dnes v článku 8 výhod samoty, na něž zapomínáme. Věnoval jsem tomu i knihu Čtyři prány štěstí.
Jeden kritik napsal, že je to nejzbytečnější i nejdůležitější kniha zároveň, neboť vysvětluje, jak být sám sebou a žít svůj život. Uvedl něco ve smyslu: „Zpočátku jsem si říkal, co je to za pitomost. Jak bych mohl být někým jiným, žít život někoho jiného, to přece nejde. Být sám sebou, žít svůj život je přece to nejsnazší, pro každého zcela automatické. A pak jsem zjistil, že ten Casanova má pravdu. Že to nejtěžší v životě je být sám sebou. Žít svůj život, mít sám sebe rád, dát sebe na první místo – to je vážně někdy to nejtěžší.“
Kdo někdy četl Emersona, vybaví si jeho větu: „Dokázat být sám sebou ve světě, který se neustále snaží učinit Tě někým jiným, je největší úspěch v životě.“
Kdo tohoto transcendentalistu nikdy nečetl nebo to jméno ani nezná, tomu zdůrazním, že Ralph Waldo Emerson zemřel roku 1882. Tedy dávno před naší dobou. Už on ten problém ale znal. A nebyl sám. Skutečně, tohle není problém jen naší doby!
V Emersonově době žil například Oscar Wilde, který řekl nádhernou větu: „Buď sám sebou, protože všechny ostatní role jsou už zabrané.“ Wilde je dnes obecně vnímán jako vtipálek, ale kdo se více zabývá o dějiny literatury, ví, že on vůbec veselý život neměl. V roce 1895 byl uvržen do žaláře na dva roky za to, že byl gay. Jestli jste někdy byli v Paříži, na krásném hřbitově Pére-Lachaise, tam je Wilde pochovaný. Tento Ir zemřel roku 1900. Ano, pouhé tři roky po propuštění z vězení. Bylo mu 46 let. Skonal na meningitidu, zánět mozkových blan – vinou infekce, která napadá oslabený organismus. Z toho lze vyvodit, jak těžký tehdejší žalář byl. Mimochodem, nezemřel jako Oscar Wilde, ale jako Sebastian Melmoth. Změnil si křestní jméno dle svatého Šebastiána, odsouzeného k smrti za svou víru, a příjmení podle Melmotha, ducha, který se prý zjevoval věřícím a strašil je, pokud nekonvertovali k ďáblu.
Vzpomeňme si na to, až bude někdo kamenovat nás....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům