Byla to trochu zvláštní oslava. Tento šikézní muž, Američan David Clelland, zahájil v New Yorku působnost nového členského klubu pro zájemce o skotskou whisky. Současně však rozhodl, že se bude slavit 518leté výročí. Důvod? Nově založený klub se jmenuje Club 1494 – na památku prvního roku, ve kterém byl nalezen písemný záznam o výrobě skotské whisky. Až tak hluboko hodlají členové tohoto klubu jít ve svém bádání. Až tak staré možná jednou bude tekuté archiválie v jejich privátním muzeu. Odvážná myšlenka, ale i dobrý podnikatelský záměr.
Klub nebude úzce vyhraněný. Bude soustředit experty, sběratele láhví i prosté milovníky, kteří mají hlouběji do kapsy. Svou činností hodlá především vzdělávat v kultuře požívání whisky, například vysvětlovat, proč se whisky nepije na ex, jak se podává a jak chutí poznat nejvzácnější druhy. Ve správní radě klubů mají sedět i zástupci jednotlivých skotských palíren. Protože by to bylo organizačně náročnější, výroční jednání správní rady se budou konat přímo ve Skotsku. Členská klubovna se už buduje v newyorském Midtownu, sídlo bude v pětipatrové budově. Nepůjde pouze o prázdnou místnost, maximálně s ledničkou, výrobníkem ledu a barem. Clelland se rozhodl vybudovat napůl muzeum. Pohlédli jsme do sklepa, kde již má nashromážděné nejvzácnější kousky skotské whisky a tohle jsme zaznamenali:
Vypadá to jako bedna s pokladem a poklad v tom vlastně je. Whisky má dlouhou historii, která sahá vlastně až do 5. století. Tehdy whisky do Skotska přinesli irští mniši při svých misijních výpravách do Skotska. Ovšem nepřinášeli nápoj. Mniši používali whisky k léčebným účelům, proto se ještě dnes na skotském venkově setkáme s názvem „uisge beatha“ (čti ušgi behu), což v gealštině znamená „živá voda“. Ve městech se z toho foneticky vyvinulo „usky“ a později whisky. Faktem je, že jako lék používáme whisky dodnes. Léčí duši, psychiku, méně již játra.
První písemná zpráva o...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům