Člověk nemůže mít všechno.
Ale může mít alespoň něco.
Někdy však, když chce všechno, nakonec nemá nic.
Jsou to těžká prozření, ale učí nás, že každé rozhodnutí je odmítnutím něčeho.
Jen se umět rozhodnout správně.
A to není snadné, když se zdá, že je srdce rozervané na dvě strany: na jedné straně je Tvoje rodina, která je šťastná a v ničem Ti neublížila, na druhé straně je člověk, se kterým se cítíš, alespoň teď, ještě šťastněji než s rodinou.
Tak na jakou stranu ukázat?
I takové otázky zodpovídám v Řešidle, svém podcastovém pořadu na Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts. Každý všední den přidávám novou epizodu, svou odpověď mluveným slovem na Váš psaný dotaz. Důvěrné otázky mi, prosím, vkládejte do diskrétní zóny (součást programu FC Premium). Získáte i přístup do uzavřené facebookové skupiny a k mému živému vysílání jen pro její členy.
A k dnešnímu dilematu? Inspiroval mě muž, který mi poslal tento dotaz: „Mám už patnáct let rodinu, manželku a dvě děti. Všichni říkají, jak jsme šťastní. Ale ve mně štěstí není. A to už od chvíle, kdy jsem před půl rokem potkal svou spřízněnou duši. Myslím na ni, miluji ji, něco mi říká: ,Běž za ní.’ Jenže je to dilema. Může člověk kvůli spřízněné duši hodit přes palubu někoho, kdo mu nikdy neublížil? Ale také naopak: Může člověk zůstávat ve vztahu, kde není šťastný, když cítí, že by byl šťastnější s někým jiným?“
Pozor na ukvapenost
Předně, nejsem ve Vaší hlavě ani srdci. Navíc neznám ani všechny okolnosti, ale vyjdu z rámce, který jste mi vymezil obsahem své otázky.
Obecně každému člověku přeji štěstí. Kdo zná mé knihy, ví, že každému doporučuji, aby šel za zdrojem svého štěstí – aby raději vykročil do neznáma, než aby zůstával tam, kde nic není. Ale Vás budu varovat. Před neznámem i před ukvapeným závěrem, že Vaše rodina snad nic není.
A povím Vám proč.
Selektivní vztah
Mezi manželským a mileneckým vztahem je podobný rozdíl jako za svobodna mezi chozením a společným bydlením. Když spolu teprve chodíte, nebo když jste spolu teprve milenci, jde podle psychologů o takzvaný selektivní vztah. To znamená, že si selektujete, vybíráte, kdy se uvidíte.
Vídáte se zpravidla tehdy, když na sebe máte náladu, chuť, čas. Naopak nevídáte se, když se to někomu nebo oběma nehodí, když je lepší to odložit, když – bizarně řečeno – paní má “své dny” a Vy svým způsobem taky. Potom to ale znamená, že jeden druhého zákonitě znáte jen z té dobré stránky a poznáváte se jen v dobrých situacích. Neznáte krize, žijete v iluzi, že je to dokonalý člověk a život s ním bez chyby. Aby nebyl, když nemáte kde potkat problémy.
Nonstop vztah
Ovšem při společném bydlení nebo dokonce v manželství už je to jinak. Je to takzvaný nonstop vztah. MUSÍTE být spolu, i když “máte své dny”. I když jste podráždění, nespokojení, hádaví, když Vy nebo ten druhý vidíte na vztahu i to špatné, někdy jenom to špatné.
A to, že spolu dál přesto zůstáváte, že zvládáte v tomhle fungovat, porodit nebo vychovat děti, zkrátka že v mnoha ohledech fungujete jako tým, ukazuje na to, že u vás existuje LÁSKA.
A nyní obě roviny vztahů porovnávám.
Fenomén okoukanosti
Láska není zamilovanost. Zamilovanost je chemie, hormonální bouře, racionální zaslepenost, která nás záměrně potkává právě na začátku vztahu, právě při chození nebo milenectví, kdy potom logicky nevidíme nic než „spřízněnou duši“, „ráj“, „budoucnost...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům