Na komerční úrovni s tím začali Arabové. V poušti vytvořili umělé město a dali mu jméno Dubaj. Všechno je tam rekordní. Ačkoli aktuálně je v Dubaji +38 stupňů Celsia, funguje tam i lyžařská sjezdovka. Příroda už si na lidi nepřijde, zdá se. Také na jižním pobřeží Chile, v letovisku Algarrobo, což je asi 100 kilometrů od hlavního města Santiaga, přestaly mít luxusní hotelové komplexy problém s nedostatkem bazénů se sladkou vodou. Přivádění sladké vody z měst až na pobřeží je drahé a pro odsolování mořské vody by musel každý hotel disponovat značným rozpočtem na pořízení, správu i údržbu, a tak se komplexy dohodly na revoluční věci. Zakoupí odsolovací systém společně a budou jej sdílet. Vzápětí je napadla myšlenka číslo 2: Co kdybychom sdíleli i bazén? Co kdyby ten bazén byl tak velký, aby byl využitelný ze všech hotelů? A tak zkonstruovali největší bazén na světě, respektive umělou lagunu, která se táhne podél celého hotelového prostoru neuvěřitelný kilometr.
Kdo chce, může zůstat s dětmi u bazénu. I zde je navezený písek. Kdo chce jít do skutečného moře, překoná bazén a je na přírodní pláži s mořským příbojem. Rozdíl je patrný jak u složení písku, který je u hotelů čistější a nedotčený faunou a flórou z moře, tak chutí vody. Počítačem dirigovaný filtrační systém totiž v pravidelných cyklech do moře odvádí a zase z moře čerpá čerstvou vodu, kterou zbavuje soli. Zdůrazňujeme, že voda je pouze odsolená, nedodávají se do ní žádné chemikálie – právě proto, aby mohla protéci umělou lagunou a vrátit se do moře. Projekt má tři přednosti. Za prvé, vytvořil se tak společný bazén měřící na délku 1013 metrů. Za druhé, díky neustálé výměně vody, kterou nestihne člověk ani bakterie znečistit, je vidět na dno i v nejhlubším místě, které měří 35 metrů. Za třetí, děti se mohou v tomto bazénu cachtat libovolně dlouho, aniž by jim ublížil chlór či sůl. Kuriózní je, že...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům