Kdo poslouchal mé dnešní živé vysílání pro členy FC Klub a FC Premium v soukromé skupině, ten dotaz slyšel mnohokrát, jen z druhé strany: Co dělat, když mě druhý miluje, já jeho ne a nechci mu ublížit? Může se láska ve mně časem probudit? Máme se rozejít, když je nám jinak spolu dobře, rádi cestujeme, máme společné přátele, pomáháme si, ale… “necítím to”?
Uváděl jsem i tragické konce těchto příběhů, živených nadějí, ale planou. Jak špatně ti, kteří jsou nakonec odmítnuti, snášejí čas, který vlastně promarnili falešným vztahem. Jak těžko si vykládají, že “nejsou dost dobří”. Jak podráždění jsou, když začínáme mít blíže k jiným lidem. Jak hrozné pro ně je, když naše láska propukne k někomu jinému a oni tomu musejí přihlížet.
I takové zápletky dokáže vytvořit láska. Láska planoucí jenom na jedné straně. Kdo četl mou knihu Protože, ví, proč tyto příběhy zažíváme, proč tolik bolí a co nás učí. Dnes mi přišla další obdoba takového trápení. Zní: „Petře, dva roky jsem chodila se ženatým mužem. Dodnes ho považuji za svou spřízněnou duši. A to přesto, že mi nakonec oznámil konečné rozhodnutí být se svou rodinou, ne se mnou. Další už dva roky se snažím na něj zapomenout. Snažím se začít znovu s někým jiným, ale nejde mi to. Nemám v tom srdce, jen rozum, jen urputnost. Srdce je pořád s tím ženatým mužem. Proč se mi to děje? Proč je mou spřízněnou duší někdo, s kým nemohu být? Mám na něj čekat a doufat, že se rozvede? Nebo věřit, že existuje někdo jiný, kdo pro mě bude tím pravým? Proč mě ale srdce drží v tomhle vztahu?“
Problematika potrubí
To, co Vás trápí a co jsem dnes mnohokrát probíral v soukromé skupině v živém vysílání pro členy FC Klub a FC Premium, je takzvané emoční pouto. Můžeme si ho představit jako potrubí, které vede historicky z Vašeho srdce k jiné osobě. Tím potrubím proudí směrem od Vás různé druhy Vaší energie – Vaše láska, Váš čas, Vaše myšlenky, Vaše sny, Vaše potřeby.
A to je v pořádku tehdy, když vztah existuje a plnohodnotně funguje.
Jenže vztah je to, co má dva konce – co je oboustranné. Ve vztahu má tedy emoční pouto dvě přísavky na dvě srdce, mezi nimiž vede “potrubí”. A oběma směry proudí láska, čas, myšlenky, plány, touhy, potřeby, ale třeba i zloba, hněv, žárlivost, nenávist, zkrátka emoce. Proto mluvím o emočním poutu. Když však jsme k tomuto potrubí ukotveni sami, pak to vztah není. Vztah ve smyslu partnerského, přátelského, rodinného nebo pracovního vztahu musejí tvořit dva lidé.
Odpojené potrubí
Jinak řečeno: Ze dvou konců musejí proudit emoce. Ať pozitivní, nebo negativní. Kde emoce nejsou, není nic. Chybí život. Je tam prázdno. Apatie, lhostejnost. To je skutečný opak lásky.
Mnozí lidé si myslí, že opakem lásky je nenávist. Ano, na emoční úrovni. Ale pokud hledáme koncepční opak lásky, pak něco, co není ani emoce. Nenávist je alespoň negativní emoce – s láskou má společné to, že i ona svědčí o zájmu. Ovšem skutečným opakem lásky je nezájem.
Stav, kdy jsme druhému jedno. Kdy pro něj neexistujeme. Ano, láska je stav bytí. Lhostejnost je – ve vztahu k milující bytosti – stav nebytí, stav neexistence, stav bez jakýchkoli emocí…
Nadbytečné potrubí
Vím, je to bolestivé slovo. Být nadbytečný. Nadpočetný. Nepotřebný.
Ale tomu slovu musíme správně rozumět. Jsme nadbyteční, nadpočetní a nepotřební pouze ve vazbě k jednomu člověku. To, že někdo nestojí o emoční pouto s námi, ještě neznamená, že o něj nebude stát někdo další. Ba právě ten je pro nás správný. Toho musíme hledat.
Je samozřejmě smutné, když si vyslechneme odmítnutí. Na druhou stranu musíme více dbát o své “potrubí”. A pochopit, že nikomu z nás se nepodaří vytvořit nový efektivní vztah, jestliže z našeho srdce už jedno takové potrubí vede, byť nazdařbůh, a když právě tím potrubím proudí někam do prázdna veškerá láska, čas,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům