Dar rozlišení. Psychologický fenomén, kterému jsem věnoval část knihy Cítit rozumem, myslet srdcem. Opustíte člověka, který Vám připadal lhostejný. Nebo opustí on Vás. A Vy, zničehonic, zjistíte, že Váš život není kompletní. Že ten, koho jste nedoceňovali, Vám najednou chybí. Že si ho opožděně začínáte vážit, že se mění Váš vztah k němu. A to přesto, že s Vámi vůbec není.
Nebo snad právě proto?
Na téma partnerských vztahů jsem napsal šest knih. Vážím si mezinárodního statusu Amazon Best-Selling Author, ale já pouze u autorství nezůstávám. Rád s lidmi mluvím na facebookové stránce FirstClass.cz, která má již více než 300 000 fanoušků, a hlavně v diskrétní zóně, která je určená pro kladení důvěrných otázek (více ZDE). Některé dotazy mi pak pokládáte z očí do očí při osobních setkáních. Záleží mi na tom, abyste rozuměli tomu, co se Vám děje a proč. To je důvod, proč každý všední den odpovídám na Vaše časté dotazy také v podcastech Řešidlo, které můžete poslouchat na Spotify, Google Podcasts, Apple Podcasts a v přehrávači nahoře.
Dnes mě zaujal dotaz jedné ženy: „Petře, když mi bylo osmnáct, zakoukala jsem se do kluka, kterého jsem si později i vzala. Zvláštní bylo, že jsem ho nemilovala, ale on pro mě dělal první poslední, a navíc každý mi říkal: ,Lepšího partnera mít nebudeš.’ Možná jsem ani nevěděla, jak láska vlastně vypadá, bylo mi divné, že by to bylo takové NIC, které jsem zažívala i s kámoši. Bohužel, po svatbě jsem poznala jiného muže, se kterým přišla ,hormonální bouře‘, jak píšete trefně v knize Čtyři prány štěstí. Mezi námi propukla zamilovanost, pak také láska. Je strašně těžké opustit člověka, který Vám nikdy neublížil, vždycky pro Vás dělal první poslední a miloval Vás. Ale taky je moc těžké zůstat s člověkem, kterého nedokážete milovat, zvláště když jste skutečnou lásku poznali jinde. Paradox je, že na svého dnes už bývalého manžela nemohu zapomenout. Proč, když ho nemiluji? Proč přicházejí chvíle, kdy mi chybí, kdy ho srovnávám s novým přítelem, kdy se zamýšlím nad tím, co by asi na jeho místě udělal on?“
Vždy dělej pozitivní tečku
Váš problém se týká neuzavřené minulosti. (Proč je potřebné uzavírat minulost a jak toho docílit, tomu jsem věnoval celé jedno vydání magazínu FC Jak postavit most přes minulost).
Mnoho lidí bohužel zapomíná na to, že každou minulost, tedy všechno podstatné, co se nám stalo, musíme uzavřít pozitivním způsobem, jinak se nám to v mysli stále vrací, respektive neodchází to do minulosti a zůstává to součástí přítomnosti.
Uzavřít to POZITIVNÍM způsobem je klíčové.
U Vás se minulost, týkající manželství, nemohla uzavřít, protože si zjevně nadále vyčítáte, že jste opustila muže, který pro Vás dělal první poslední. Můžete si vnitřně připadat jako mrcha, možná Vám to i někým bylo řečeno. A to tím spíš, že jste odešla až s cizím mužem. To je pro milujícího člověka, kterým mohl být Váš manžel, samozřejmě dvojnásobná rána. Nejenže jste – z jeho možného pohledu – celou dobu „předstírala“, „brala mu čas“, byla „falešná“, „dávala mu naděje“, ale hlavně jste „dala slib, že s ním budete věrně až do smrti“. Kdokoli Vás může nyní špinit za to, že jste manželovi svou nelásku nedala najevo včas, že jste ho „klamala“ dokonce „před Bohem“, a vrcholem podle těchto vyčítačů může být to, že jste mu po svatbě hned byla „nevěrná“. Tohle všechno jsou emoční vpichy, které mohou nebo už mohly zranit Vaše srdce.
A je jedno, jestli Vám ty vpichy způsobil někdo druhý, nebo si je způsobujete sama.
“Hlavně nezranit.” Opravdu to jde?
Lidé jako Vy, kteří jsou někým milováni, ale nazpět milujícího člověka milovat nedokážou, často dělají tu děsivou chybu, že v tomto vztahu zůstávají. Vnitřně argumentují tím, že odchodem by druhého zranili, a to nechtějí. Jenže oni stejně jednou odejdou, a čím později to bude, tím větší bude ta emoční rána pro milujícího člověka. Protože potom už nepůjde jen o okamžité zranění citu, ale také o krádež času, života, toho nejcennějšího, co člověk má a co už nikdy nezíská zpátky.
Proto...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům