Patříte k těm, kteří se rozhodli uskutečnit si svůj sen?
Už jste pocítili, že vystoupit z davu se neodpouští?
Jste terčem takového odrazování a zpochybňování, že si občas sami připadáte už ne dost dobří a vhodní pro zvládnutí svého cíle?
Kdo sledoval moje živé vysílání Jak se vyrovnat s posměváčky a hejtry, pochopil, proč se v některých lidech dějí takové kalné procesy (viz moje ukázka se sklenicí vody) a proč není snadné si některá slova nebrat osobně. Jednou z metod, jak to dokázat, je porozumět tomu, kdo si do nás vypouští své výkaly. Když totiž porozumíte, přestanete člověka odsuzovat.
Protože živé vysílání vzbudilo velký ohlas, navršily se Vaše otázky. Většinu zodpovídám v koučovacím magazínu Jak pracovat se stresem (jak zvládnout asertivitu, vnitřní dialog a sebemotivaci – mimo jiné na příkladech tenistů, kteří jsou na kurtu sami proti soupeři, někdy hledišti i své vlastní pochybnosti). Jeden dotaz ale zodpovím zde v Řešidle.
„Petře, po Vašem živém vysílání jsem si otevřela Vaši knihu Protože, Vámi doporučenou kapitolu o tom, proč lidé ubližují těm, kteří je milují, tedy o jedné z forem partnerského ubližování. Jen náznakem se dotýkáte tématu špinění v pracovních nebo konkurenčních vztazích, zmiňujete pojem zrcadlení. Ale přece pokud někoho respektuji, tak zrcadlení by mělo znamenat, že on bude respektovat také mě, ne naopak. Nebo to chápu špatně?“
Co vidíš v zrcadle?
Prosím, běžte před zrcadlo.
Když před zrcadlem zvednete pravou ruku, budete mít dojem, že Váš protějšek v zrcadle zvedl ruku levou. Zrcadlení tak znamená sice přímou osobní interakci, tedy já stojím proti Vám, ale opačný výsledek, tedy Vy děláte opak toho, co dělám já. To je zrcadlení.
A nyní o tom, proč je to z hlediska psychologie tak důležité.
Představte si člověka, který v životě pořád jenom zakopává, a pokaždé když spadne, tak si odře čelo. Protože si své čelo nevidí a u svých pádů je sám, před okolím může dovedně předstírat, že ani jednou nezakopl, že ani jednou nespadl, a může se tvářit, že obličej má v pořádku. Ale nemá. Každý vidí, že má odřené čelo. Ale on o tom ani nemusí vědět.
A teď uvažte, že tento člověk, který nikomu nepřizná svou podstatu, půjde kolem zrcadla a uvidí se. Uvidí své odřené čelo – důkaz, že někde spadl, a mnohokrát. V realitě života je tím zrcadlem jiný člověk. Ten vůbec nemusí nic říkat. Dokonce muže s odřeným čelem ani nemusí znát. Pan Odřený ale v něm, v jeho očích například, uvidí své odřené čelo. A teď mi povězte: Co udělá, když mu vadí mít odřené čelo?
Lidé se na tomto psychologickém rozcestí rozdělují na dvě skupiny:
- První skupina si při pohledu do zrcadla řekne: Hele, mám odřené čelo. Musím si to nechat ošetřit. Nesmím už padat, tedy ani zakopávat, musím se ponaučit, dát si příště pozor. Takto vypadá běžná cesta osobního rozvoje, jaký znáte Vy nebo já.
- Druhá skupina lidí se rozlítí na to zrcadlo: Co Ty mi budeš ukazovat, že mám odřené čelo? Co si to dovoluješ? A prásk; rozbije to zrcadlo. Chápete? Podstatou je, že Pan Odřený nechce vidět, že má odřené čelo. Chce mít pocit, že neselhává.
Na druhých milujeme to, co milujeme na sobě, a nenávidíme to, co nenávidíme na sobě
Přesně tohle se děje v běžném životě, když potkáme lidi úspěšnější, než jsme my sami. Tehdy stojíme na křižovatce a ukáže se, kam patříme.
Jeden směr vede cestou osobního rozvoje. Spočívá v tom, že ty, kteří jsou lepší než my, se rozhodneme pozorovat, inspirovat se jimi, učit se od nich, zkrátka vnímat je pozitivně, protože když vidíme, že oni dokážou to, co my ještě nedokážeme, radujeme se, že jsou zjevným důkazem, že to jde, že když to dokázali oni, můžeme to dokázat i my....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům