Představte si, že něco potřebujete. A ono to přijde. Dokonce v tom nacházíte nádherné pocity, sebe naplnění, ale…
Pak se toho začnete bát. Až se toho rozhodnete zříct.
Zdá se Vám to nelogické? A přesto se takové výmyky v lásce dějí.
Říká se tomu syndrom nakopnutého psa. Přestože se poraněné zvíře dostane do té péče, kterou ze všeho nejvíc potřebuje a kde je milováno, nemá k člověku důvěru, ba naopak čím úchvatnější ta péče je, tím větší strach v psovi vytváří. On už totiž jednou zažil, jaké to je někomu bezmezně věřit. Někomu, kdo se tváří úžasně. A kdo pak – ublíží.
Stejné to mají lidé. Když v knihách Dvanáct srdcí a Protože učím sbírat se z nejtěžších a nejnečekanějších vztahových otřesů, hovořím o tomto syndromu, kterého se dotýká také mnoho otázek, jež mi posíláte do Řešidla, seriálu mých každodenních podcastů. Dnes je to například tento dotaz: „Petře, potkala jsem úžasného muže. Oba jsme byli po krachu svých vztahů. On je velmi citlivý, zodpovědný – nechápu, jak ho ta žena mohla opustit. Naše občasné opatrné schůzky začaly přerůstat ve vztah, ale v té chvíli se stáhl, jako by se něco pokazilo, řekl mi, že to není mnou, že problém je v něm, že mě nemůže milovat, věřit mi. Co se stalo? Je chyba ve mně? Uzavřel se, přestali jsme cokoli podnikat. Přesto, když se déle neozývám, sám mi napíše. Je nešťastný… Nemůže být beze mě, ale jak to vypadá, ani se mnou. Zachraňte mě i jeho, prosím.“
Bolest v psí duši
Když řeším případy, s nimiž se mi svěřují lidé v diskrétní zóně, narážím na neuvědomění si jednoho podstatného rozdílu. Ten je patrný i v této otázce:
Mezi tazatelkou a jejím partnerem, kteří jsou shodně po krachu jejich vztahů, je jeden rozdíl. Ona si zřejmě uzavřela svou minulost, což je poznat i z toho, že ani jedno slovo, ani jediná zmínka v jejím dotazu nebyla věnována jejímu předchozímu partnerovi. Svou hlavu i své srdce má absolutně vyhrazené pro tohoto nového.
Ale on to tak nemá. Ještě ne. A zdůrazňuji to slovo: Ještě ne.
On nemá uzavřenou minulost. A ona sama odpovídá proč. Píše: Nechápu, jak ho ta žena mohla opustit – když je velmi citlivý a zodpovědný. On to taky nemusí chápat. A právě proto, že je citlivý a zodpovědný, může pořád hledat chybu v sobě. Je nešťastný, tudíž v jistém smyslu negativní, a jeho negace vytváří strach: Co když jeho nová partnerka, kterou jistě taky miluje, ho stejně opustí?
Já vím, že je to nesmyslná otázka, až iracionální, když tazatelka ho miluje, ale negace znamená opak. Pokud jste zažili ještě staré fotoaparáty, takové ty na celuloidový film, tak víte, že skutečná reálná fotografie vznikla z negativu. Negativ byl ten pásek, kde byly černá a bílá barva opačně. Kde měla být světlá, byla tmavá barva, a naopak. Negativita znamená opak. Takže on se paradoxně bojí všeho dobrého. Bojí se, že se to znovu promění v prach. Protože to už zažil. Čím víc je mu s jeho novou partnerkou dobře, tím víc se bojí rozchodu, protože má v živé paměti, jak to bolí, respektive dokáže vytušit, o kolik víc by ho to bolelo potom.
Jinak řečeno: On sám sebe chrání právě tím, že se od ženy odtahuje. Psychologie tomu říká zapouzdření. Když se poraníte, teď myslím...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům