Když se rozhlédneme kolem sebe, uvidíme řadu lidí, kteří v životě uspěli. Je jedno v čem. Dali si cíl a dosáhli ho. Chtěli dokázat něco v kariéře, osobním životě, při výchově dětí. A když je tak pozorujeme, obvykle máme nějakou emoci. Buď dobrou, když jim to přejeme a jsme rádi, že nás svým pozitivním příkladem inspirují, anebo špatnou, když nás jejich úspěch přivádí spíše k úzkosti, že my sami ještě žádný osobní sen splněný nemáme.
V prvním případě nás cizí úspěch motivuje, ve druhém demotivuje.
V prvním případě zvyšuje naše sebevědomí, protože si uvědomujeme, že JE MOŽNÉ úspěchu dosáhnout, ve druhém nás spíše frustruje, protože si uvědomujeme, že jiní úspěchu dokážou dosáhnout, ale my ne.
Ano, je to o nastavení mysli.
Poté co jsem napsal 7 pilířů vizualizace, potažmo Na co myslíš, to se uskutečňuje, dostal jsem mnoho otázek na jedno téma: Jak ze skupiny číslo 2 (snížené sebevědomí) přejít do skupiny číslo 1 (zvýšené sebevědomí)? Jak změnit své myšlení tak, abych se uměl nově motivovat tím, co mě dosud frustruje?
Vystihuje to i dotaz, který jsem dostal do Řešidla, seriálu mých každodenních podcastů, jež můžete poslouchat na Spotify, v Google Podcasts, Apple Podcasts nebo v přehrávači na této stránce: „Petře, když si prohlížím své staré fotografie, je mi do pláče. Býval jsem usměvavý a šťastný kluk. Nevím, co se stalo, ale někdy od puberty jsem si přestal věřit. Spolužáci měli dříve první známosti, já se uzavřel do sebe, přestal vyhledávat společnost a dnes mám ze všeho strach. Nevěřím si, když jdu na pracovní poradu, na jednání, když mám vystoupit před více lidmi. Z maličkostí mám trému, a z toho plyne asi i to, že roky nemám partnerský vztah. Chci na sobě pracovat, ale nevím, z jakého konce to vzít. Když mám někam jít, raději tam nejdu, rozmyslím si to. A tím v sebe věřím pořád míň.”
1. krok: Snaž se porozumět sobě
Pro všechny, kteří zápasí se svou negativní představivostí, jsem napsal toto vydání svého koučovacího magazínu. Jmenuje se Jak funguje představivost.
Základem jakékoli změny je vyznat se v sobě. Vědět nejen to, kam směřujeme, ale také z jakého bodu vycházíme. Podobně jako v mapě. Nestačí znát cíl, ale také výchozí bod – jinak do cíle nikdy nedojdeme; nevíme-li, kde se nacházíme.
A proto první ze tří kroků, které obecně radím, je sebeporozumění, tedy hlavně naučit se odlišovat příčinu a následek. Když se zaměřím na tazatele a jeho pocit, on se zřejmě domnívá, že jeho strach, nesmělost a úzkost jsou příčinami jeho problémů, tedy že nemá vztah nebo že se neprosazuje v práci právě proto, že je bázlivý, nesmělý a úzkostlivý. Ale jeho strach, nesmělost a úzkost jsou nejen příčinami současných následků, ale také následky předešlých příčin. Aby bylo jasno: Nikdo na světě se nenarodil se strachem, nesmělostí a úzkostí. Pokud toto v sobě člověk má, pak proto, že se to v průběhu života někde naučil, někdo mu řekl, že se má bát, stydět, nevěřit si. Právě tam v minulosti vzniklo přesvědčení, že nejsem dost dobrý, abych v něčem obstál.
Proč je důležité to rozlišovat? Protože když si budete plést příčinu a následek, budete se snažit řešit nesprávný problém. Představte si kloučka, který jde temným podchodem a já na něj bafnu. On se lekne, možná strachy počurá, a vryje si do hlavy strach. Bude se bát od té chvíle nejen toho podchodu, kde se mu to stalo, toho se bude bát především, ale také všech temných podchodů, potažmo každého rohu, za kterým by na něj mohl někdo vybafnout. A toto bude platit nejen na ulici, ale obecně v životě. Takže se bude bát všech temných situací, všeho, co ještě nezvládl, “protože by na něj mohl někdo bafnout, zesměšnit ho, vyřadit ho”. Takový člověk, na něhož jednou někdo křikl, se může vnitřně bát kolektivu, soutěží, nových příležitostí. Začne to být jeho modelové chování – cokoli je neznámé, kam dobře nevidím, to je pro mě nebezpečné.
A řešením není “všechny tmavé podchody” přetřít na bílo, protože ten problém je v jeho hlavě, je zevšeobecnělý na všechny temnoty života. Tak se do hlavy vyrývá vzorec myšlení (viz příští magazín FC Jak přepsat staré vzorce).
To znamená, že předně je třeba pochopit, že někde existuje příčina Vašich strachů. Je to podobné, jako když Vám naskočí pupínek na čele. Ano, i to může být příčina Vašich potíží ve vztazích, protože druzí se od Vás mohou štítivě odtahovat. Jenže budete-li chtít tento problém řešit jako příčinu, nejspíš použijete krém, make-up nebo čepici, aby tento pupínek přestal být vidět. Nebo si ho vymáčknete a budete si myslet, že je po problému. Ale nebude. Ten pupínek ve skutečnosti pod tou čepicí bude dál, nebo se objeví znovu.
Protože ve skutečnosti ten pupínek není příčina, ale následek nějakého...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům