“Nechceš? Bude chtít jiná!”

To vyhrkne, aby kopl koně do slabin.

Aby se přes nechuť vzepjal, a přece jen konal.

Muži, kteří nechápou těhotné ženy a jejich NE, prosím, dokážou svými slovy způsobit víc škody než užitku. A mluvím-li o škodě, pak hlavně o té, která není vidět. Která se děje jen v hlavě.

Proč ta změna

Že dítě bude změna, to muži vědí. Jen si možná neumějí představit, jak velká.

Že se s otěhotněním začne měnit i žena, to vědí také. Jen si nikdy neumějí představit, jak moc.

Že to nebude jen o proměně těla. Že se žena změní i uvnitř. Svými potřebami, hodnotami, prahy bolestmi a vůbec citlivostí, chováním se stane někým jiným. Změní se její plány, postoj, chutě, protože se MUSÍ změnit. Už neodpovídá jen za sebe.

Změnit by se měl i muž. I on už nebude odpovídat jen za sebe. Jenže zatímco žena je převážně emocionální stvoření, takže se mění citově, muž je převážně racionální stvoření, takže by měl měnit svůj rozum – vědomě. Ano, muž by si měl uVĚDOMit, že bude otcem, vědomě dozrát ve všech ohledech. Ženě pomáhá příroda a přirozenost vůbec. Mění ji i proti jejímu vědomí a “násilně”. Protože na ženě záleží především. Na ní budou první velké úkoly. S porodem v čele.

Jenže rozum nemá rád změny. Rozum je v zásadě pohodlný. Zapojuje se, jen když je nezbytně nutné – když je mezními emocemi donucen jednat – když je doslova dokopán k činu. A muž se často měnit nechce. Nic měnit nechce. Tak jako se nemusí chtít zřeknout života, který doposud vedl, “jen kvůli nějakému dítěti”, může se vzepřít pochopení změn, odehrávajících se uvnitř ženy.

Třeba té, která se může projevit na povrchu. Když žena řekne: “Promiň, dnes nechci.”

Jak to, že nechce, když vždycky chtěla? Jak to, že nechce, když já chci? Jak to, že nechce, když jiné těhulky, jak říkají kámoši, naopak mají větší chuť na sex? Jak to, když v tolika zavirovaných videích jsou i ženy těsně před porodem a hýkají, jak si to užívají?

A proč to trvá dokonce i po porodu? Proč pořád nechce?

Když nejdříve odsoudíš, pak už neporozumíš. Když nejdříve porozumíš, pak už neodsoudíš

Patřil jsem také k mužům, kteří si brali osobně (egem), když je žena odmítá. Ego není moudrost. Ego je ukvapenost. Ego dokáže zabít vztah, ve kterém žena muže nevýslovně miluje, a on ji může hodit přes palubu jen proto, že jí nechce porozumět. Že chce pouze sex. Ale nechápe, že důvody jejího NE mohou být mnohem hlubší, než si vůbec dokáže povrchním egem představit.

A o těch důvodech dnes budu mluvit. Aby muž přestal ženu v období těhotenství nebo po porodu soudit. Aby se ji snažil pochopit. Kdo porozumí, nesoudí. A kdo soudí, neporozumí.

A také aby jí pomohl. Aby v tom nezůstávala sama. Nejen na péči o dítě. Ale hlavně na všechny nové emoce v sobě. Když se neřeší, bobtnají. Tak jako když muž neřeší sebe, může pak jednou zbytečně litovat. Protože všechno, co se stalo, bylo, že neporozuměl.

Pojďme si to tedy objasnit krok za krokem.

Co se děje v ženě

Vynechám biologii. Použiju jen psychologii. V její řeči mi totiž muži lépe porozumí. Vím to, protože jsem tomu tak porozuměl sám.

Každý muž ví, jak mocná je mysl. V magazínu Jak funguje představivost jsem ukazoval, jak pouhá změna pohledu ovlivní lidské myšlenky, činy i výsledky. Jak negativní vědomí nemůže vytvořit pozitivní život. A jakou sílu mají naopak vnuknutá naděje, víra, odvaha.

Největší bojiště na světě není na žádné mapě, ale v lidské hlavě. A nyní, pánové, uvažte, že tato změna mysli neproběhne samovolně. Že se do ní vloží hormony.

Člověk je v zásadě výsledkem chemických procesů. Hormony štěstí, které se uvolňují při pohybu, dokážou obrátit náladu z ničemné v báječnou, zatímco stresové hormony mohou člověka vysát z energie. A žena se s otěhotněním dostává do víru hormonální bouře.

Musí se vnitřně kompletně změnit. A nejen biologicky, hlavně nastavením mysli. Musí být schopna i nemožných činů, ke kterým by se muž nikdy vědomě neodhodlal, a pokud ano, nevydržel by je (jak ukazují simulované testy porodních bolestí na mužích). Žena se musí otevřít pro úplně jiný život, zavázat se pro celoživotní projekt, z něhož nepůjde vystoupit. (Budoucí matky-narkomanky nebo alkoholičky dokážou návykovými látkami přetlouct své hormony, znecitlivět vůči nim, a i proto nemají plné mateřské instinkty a děti dokonce opouštějí).

Muž nic z toho nemá. Jeho tělo se nemění, jeho mysl se měnit nemusí, ke každému projektu je zvyklý přistupovat tak, že když se mu nelíbí, opustí ho. A tak může přistoupit i k dítěti. Potažmo k ženě, jež přestane chtít sex. A muž zauvažuje tržně (racionálně): Ona mi nedá to, co potřebuji, takže půjdu za jinou. Najdu si milenku… Jako když v oblíbeném obchodě dojdou housky. Takový muž přitom nechápe, co všechno se v ženě může odehrávat a jak banální je jeho mentální problém ve srovnání s tím jejím.

5 vírů, které se mohou roztočit

FirstClass má víc než 320 000 fanoušků. Denně mi napíše svůj problém v průměru jeden z tisíce. Denně tak obdržím v průměru 300 problémů. To je (krát 365 dní v roce) víc než 100 000 problémů ročně. Dodám, že FirstClass existuje už devět let.

Něco tak vím nejen o problémech, které lidé zažívají, ale hlavně o tom, jak je vnímají. A svěřování žen, které procházejí změnami (včetně menopauzy), mi pomohlo definovat pět okruhů, v nichž se mohou roztočit víry pochybností u těhotných žen.

1. Může TO za konec mého života

První z iracionálních pocitů, který nemá nic společného s realitou, ale žena ho cítí velmi reálně, je myšlenkový zlom, ve kterém žena pochopí, že skončila jedna životní etapa, ta, kterou znala. A přichází něco, čemu nerozumí, co nezná, čeho se trochu bojí.

A nejde jen o porod a budoucnost. Jde o vnímání ztracené minulosti, celého dosavadního života. V té myšlenkové zkratce se sex (kterým došlo k otěhotnění) může stát pocitovým viníkem. On může za to, že se mé tělo mění jako nikdy. On může za to, že náhle nemohu pít a bůhví, kdy zase budu moci. On může za to, že jsem stále víc omezována v pohybu a volnosti, že začalo něco, co nevím, jak skončí… A tím se může rozvinout druhé trauma.

2. Přestávám se sobě líbit

Nepomohl průzkum, podle kterého anonymně dotázaní muži poměrně jednoznačně řekli, že jakmile cizí žena otěhotní, odvracejí se. Vnímají ji jako obsazenou, nedostupnou, zdroj problémů. Přitom jsou někteří muži, kterým se vizuálně těhotná žena líbí a přitahuje je.

Žena, která tak s těhotenstvím postřehne menší zájem mužů o svou osobu (vyšší spíše u žen, které blahopřejí, soucítí, sdílejí), může TO, co zavinilo vnější ochladnutí, zkratkovitě propojit s negativními pocity a zklamáním. Přičemž TO může být sex, ale také plod, který se pořád zvětšuje, tudíž zvětšuje i problém v hlavě ženy. V této fázi bohužel některé ženy dospívají až k sebepoškozování. Nemusí to být vědomý akt, ale ubližováním (psychickým i fyzickým) jasně ukazují, jak obrovskou moc mají hormony, pocity, jak ovládají člověka.

3. Převzatý strach

Jak vysvětluji ve svých knihách, mysl je jako úrodný záhon. Cokoli do něj zasadíme, to vyroste. Květina stejně jako plevel. Proto tolik apeluji na to, abychom velmi dávali pozor, co vpouštíme do své mysli. Příklad žen, které procházejí vnitřními změnami, je ukázkový.

Těhotná žena získává zvýšenou citlivost, až přecitlivělost. Je to správný přírodní krok. Ona musí být zvýšeně opatrná, více vnímat potenciální nebezpečí. Proto je těhotná žena velmi citlivá na ohrožení. Pak může emočně vnímat ohrožení...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům