Záleží Vám na sdílení? Potřebujete se občas někomu svěřit a doma narážíte do zdi, protože místo vyslechnutí a pochopení vzbudíte jedině negace typu Co mě otravuješ? Jestli máš problémy, tak si je vyřeš!? Trápí Vás, že nevíte, co mlčícímu partnerovi je?
Kdo četl mou základní knihu budování dlouhodobého vztahu, 250 zákonů lásky, ví, jak důležitou součástí sbližování dvou je komunikace. Kde spolu dva lidé nemluví, tam si mohou jen obtížně porozumět – tam se jen těžko dozvědí, co druhého bolí, co mu vadí, po čem touží, v čem potřebuje pomoci, respektive tam se nesnadno sděluje, s čím od něj potřebujeme naopak pomoci my. Kde není komunikace, vlastně nemůže fungovat vztah. Jsou jen dva izolovaní partneři. A jak píšu v knize, když si dva lidé hrají každý na svém písečku, nemohou vybudovat společný hrad. Nepotkají se totiž na jednom pískovišti…
Kde nejsou informace, jsou domněnky. A těch jste plní i Vy, když Vám chybí data od Vašeho partnera. Proto mi dnes do Řešidla, seriálu mých podcastů, přišel tento dotaz:
„Petře, dá se rozmluvit člověk, který až do svých čtyřiceti let věku žil v prostředí, kde se o osobních potřebách a pocitech vůbec nemluvilo? Pokud ano, jak? Alča.“
Jak Tě změnit?
Když jde o komunikaci, je nutné oddělit tu situaci, kdy spolu dva partneři kvalitně nemluví, ale dříve mluvili. Prostě do jejich komunikace jako by vstoupila námraza a silnice mezi nimi se stala nesjízdnou. Tento odlišný případ a způsob řešení popisuji detailně v článku Jak spolu začít mluvit lépe, když komunikace drhne.
My se ale tentokrát zaměříme na situaci, kdy partner nemluvil v zásadě nikdy. A my jsme do vztahu s ním už s tímto rizikem vstoupili. Znamená to, že se principiálně nezměnil, ale my bychom si přáli, aby pochopil, že větší míra komunikace by zlepšila vzájemný vztah.
K tomu ale něco musíme pochopit i my sami. Co konkrétně? Především toho partnera.
Pokud totiž náš partner pochází z jiného, nebo přímo opačného prostředí než my, pak pro něj může být normální něco jiného, nebo přímo opačného než pro nás. On tedy nás může považovat přirozeně za NEnormální, pokud CHCEME mluvit o svých potřebách a pocitech, kdežto pro nás může být naopak nenormální NEchtít mluvit o svých potřebách a pocitech.
Výsledkem takového patu může být to, že buď obě strany pasivně zůstávají při svých přirozených normálnech, a pak si spolu vůbec nerozumějí a nejsou kompatibilní, nebo se jedna ze stran začne snažit přesvědčit tu druhou a přetáhnout ji na “svou stranu”, tedy přesvědčit ji o výhodnosti svého normálna, a tím se dvojice stane kompatibilnější.
V tom druhém případě tedy jde o to, že se jeden partner snaží svůj protějšek změnit k obrazu svému. A to se nikdy nepodaří zvenčí. Musí se to podařit zevnitř.
Jak?
Ten, který se má změnit, musí objevit, že svým normálnem o něco důležitého přichází. Nebo také jinak: Musí dospět ke zjištění, že kdyby měl své normálno nastavené opačně, žil by možná mnohem lepší život. Toto uvědomění je obecně začátkem změny člověka – zpochybní správnost svého normálna a v té chvíli se inspiruje naším.
Jak studniční žába poznala svět
V knize 250 zákonů lásky ukazuji, jak je důležité pochopit partnera, který vyrostl v jiném prostředí než my. Toho, kdo je zakletý ve svém navyklém normálnu, rád přirovnávám k žábě, která žije odjakživa ve své studni. Nikdy z té studny nevystoupila, tudíž celý svět je pro ni jen ta studna. A do té její studny najednou zvenčí...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům